TEST Cadillac CTS: První jízdní dojmy

Když nad malým přístavem Cascais u Estorilu vychází slunce, sedím už v Cadillaku CTS a mířím souběžně s pobřežím Atlantiku ke skalám Boca do Inferno, což v překladu znamená Ďáblův chřtán. Zaposlouchejte se do zlověstného hukotu vody tříštící se v rozsedlinách a není těžké představit si, že naši předkové obcházeli zdejší místo velkým obloukem. Dnes je portugalská riviéra vyhledávanou turistickou destinací, ale jezdí sem i spousta štábů hledajících dokonalé světlo při fotoprodukci. Asi vám je jasné, kde se nachází náš první „photo point“. Ideální čas na krátký vstup zaměřený na design.

Ačkoliv byste si mohli myslet, že před vámi stojí pouze facelitfovaný model, s předchůdcem nemá skoro nic společného. Důvodem snadné zaměnitelnosti je identický stylistický jazyk, který se soustřeďuje na ostré hrany, lomené plochy a výrazné průniky linií. Může se vám líbit i nemusí, ale pravdou je, že na silnici si jej se žádným jiným automobilem nespletete. Pokud byste hledali odpověď na otázku, jak rozlišit novinku od první generace, stačí se podívat na její agresivnější masku a nárazník a jiné uspořádaní světel. Nový CTS má navíc v předních blatnících odvětrávací mřížky a Cadillac se chlubí tím, že nejsou plastové, ale vyrobené z poctivého kovu. Původní zadní světla vystřídaly LED diody.

Dost bylo romantických slunečních paprsků u vody, jde se jezdit, protože z důvodů, které bychom před prezentací nikdy nepředpokládali, nás zajímá především klikatá silnice stoupající od Atlantického oceánu do kopců Serra de Sintra. Včera jsme měli možnost vyzkoušet model CTS vybavený vidlicovým šestiválcem s objemem 3,6 l, výkonem 229 kW (311 k) a točivým momentem 374 Nm, v kombinaci s 6stupňovou automatickou převodovkou Hydra Matic 6L50, a popravdě, nevycházeli jsme z údivu. Dnes jsme dostali k dispozici vůz vybavený manuální převodovkou se stejným počtem stupňů a příslib ještě zajímavějšího svezení. K tomu ovšem až za chvíli.

Ne nadarmo se o amerických automobilech říká, že neumí zatáčet. Jsou prostě stavěné na širší a kvalitnější silnice, nižší povolené rychlosti a ve většině případů jde řidičům především o komfort. Automobilky ze starého kontinentu, prodávající své vozy v USA, mají běžně v nabídce sportovní pakety, přičemž podvozek v takových případech vychází ze standardního nastavení pro Evropu. Prostě jiná mentalita i přístup.

Že od našich aut žádáme více schopností na náročnějších okreskách, ví koncern GM velice dobře. Vedení se proto před pár lety rozhodlo, že ve snaze postavit konkurenceschopný model bude část vývoje nastavení podvozku a jízdních vlastností probíhat na slavném Nürburgringu. Dobře, takových pokusů i marketingových prohlášení tady bylo dost a ve výsledku jsme pak dostali jen další průměrné auto, ale CTS stojí za pozornost.

Pohled do tabulek technických parametrů prozrazuje, že Cadillac CTS má ideální rozložení hmotnosti mezi nápravami 50:50, a řeknu vám, že tomu věřím do posledního kilogramu. V rychle projížděných serpentinách auto předvádí neutralitu, kterou by mohli závidět i některé renomované značky. Vyváženost podvozku a stabilita karoserie je tak dobrá, že 311 koní máte snadno pod kontrolou a jasně cítíte velkou rezervu, kterou si GM vytvořilo pro připravovanou špičkovou verzi CTS-V. V kombinaci s automatem se tak za chvíli přistihnete při myšlence, že by se vám hodilo dalších 50 až 100 koní. Tenhle názor však nesdílejí brzdy. Po dvaceti minutách v kopcích se výrazně začíná projevovat fading, pedál vadne a dým valící se od předních kol je signálem, že destičky prosí o příměří. Přesto jsme na sebe nevěřícně koukali, co nám tohle auto předvedlo.

Stejně jako u modelu vybaveného automatickou převodovkou, ani dnes, s manuálem, nemáme možnost vyzkoušet pohon všech kol, to ale neznamená, že bychom k němu neměli napsat pár vět. Při běžných podmínkách systém přenáší 75 procent točivého momentu dozadu a 25 procent dopředu. V případě nouze však elektronika dokáže přesunout na přední nápravu až 100 procent výkonu. Momentálně se však rtuť teploměru pohybuje příliš vysoko na to, aby se projevily výhody systému AWD, takže všechny testovací vozy mají pouze pohon zadních kol.

Stejně tak máme k dispozici jen jediný motor - celohliníkovou jednotku s úhlem rozevření válců 60 stupňů, která patří mezi nejmodernější americké motory. Má kované ojnice a klikovou hřídel, aluminiové písty chlazené ostřikováním oleje a je vybavena variabilním časováním ventilů VVT a přímým vstřikováním benzinu (pracovní tlak 120 barů), které zvýšilo výkon o 15 a točivý moment o 8 procent ve srovnání s předchozím agregátem 3,6 l. Jde snadno do otáček, přičemž ani na vrcholu neztrácí nic ze své kultivovanosti a při uvolněné jízdě jsme s překvapením zjistili, že se vejde do devíti litrů na 100 km.

Přímo v provozu byste nikdy neřekli, že bez ohledu na to, jestli máte CTS bez nebo se spojkovým pedálem, pokaždé zvládne akceleraci na stovku za 6,3 s. Také maximální rychlost je téměř identická (249 vs. 241 km/h v neprospěch automatu). Verze s manuální převodovkou je subjektivně pokaždé všude o krok napřed, přestože řazení je trochu hrubé a vyžaduje větší sílu. Dalším příjemným společníkem při rychlé jízdě je řízení. K dokonalosti mu sice schází více zpětné vazby, ale fakt, že o něm můžeme napsat, že je přesné, lineární a posilovač klade správný odpor, znamená mnohem více, než jsme čekali.

Při mezinárodních prezentacích se zpravidla jezdí po kvalitních silnicích, takže nemáme možnost odhadnout, jak se bude vůz chovat na našem asfaltu, který svou kvalitou výrazně zaostává za evropským průměrem. I přes všechny dotace ale v Portugalsku najdete okresky podobné těm našim a Cadillac se nenechal vyvést z rovnováhy ani tady. I když jsou náklony karoserie minimální, podvozek je dostatečné poddajný, aby neodskakoval ani na zvlněném povrchu, přičemž posádka registruje pouze dobře utlumené rázy.

Pro Cadillac jsou ale velice důležité nejen dynamické schopnosti, ale také to, jak bude model CTS působit na klientelu svým interiérem. A také z tohoto pohledu udělali v GM velký krok kupředu. Materiály a zpracování sice nedosahují úrovně Audi nebo Mercedesu, ale rozhodně nemůžeme tvrdit, že kabina působí levně. Spíše naopak. Pokud by Cadillac vyměnil pár tvrdých panelů ze středové konzoly za měkčené plasty a vyvaroval se nálepek imitujících karbon, budete se v něm cítit jako v kterémkoli kvalitním evropském voze.

První ochutnávka – Cadillac BLS 1.9D (132kW/180 k)

V rámci prezentace nového modelu Cadillac CTS jsme měli krátkou příležitost svést se v modelu BLS Wagon s nejsilnějším naftovým motorem. Dvojicí turbodmychadel přeplňovaná devatenáctistovka s přímým vstřikováním common-rail nabízí výkon 132 kW (180 k) a maximální točivý moment 400 Nm. Asi z 50kilometrové projížďky máme pár následujících postřehů. V kombinaci se šestistupňovou manuální převodovkou je vůz velice živý, ale kultura běhu nedosahuje úrovně naftových agregátů BMW anebo z produkce PSA, ale je bližší jednotkám TDI. Zátah motoru je díky zdvojenému přeplňování lineární a turboefekt se projevuje pouze minimálně. Ke spotřebě bych se, vzhledem ke snaze vyzkoušet maximální schopnosti vozu, nerad vyjadřoval, ale při dodržování předepsaných rychlostí by neměl být problém dostat se na hodnotu 7 až 8 l/100 km