Catera byl jediný Cadillac vyráběný v Evropě: Byl to naprostý propadák
Na velkosériovém technickém základě GM se Cadillac snažil vždy vytvořit něco lepšího, luxusnějšího, což ale samozřejmě odráželo také vyšší ceny.
Toto se však změnilo už v 80. a zejména v 90. letech. Oproti šviháckým jaguárům či bavorákům případně velmi dobře vybaveným lexusům vypadaly tehdejší modely cadillacu jak vozy pro důchodce. Američani potřebovali přijít s něčím novým, menším, dynamičtějším i dostupnějším. Než aby vyvíjeli vlastní takový model, rozhodli se využít dlouholetou evropskou filiálku skupiny GM, německou automobilku Opel. Ten od roku 1994 nabízel druhou generaci klasicky koncepčně řešené Omegy s přídomkem B. Ve své době šlo o vynikající auto, které ve srovnávacích testech poráželo BMW E34 i Mercedes-Benz W124. Faktem je, že jak „benz“ tak „bavorák“ byly v podstatě o generaci starší auta, jejichž kořeny sahaly hluboko do osmdesátých let.
Auto za super cenu
Právě Omega B se ukazovala jako skvělý základ pro „malý“ Cadillac Catera určený mladým lidem. Měla velmi dynamické a z aerodynamického hlediska skvěle navržené tvary, pohon zadních kol a k tomu vynikající jízdní vlastnosti, jakýsi mix mezi zmíněnou W124 a E34. K tomu bylo auto moderní, dobře vybavené a hlavně coby Catera mělo stát méně než větší a tradiční modely Cadillacu. Jak píše Pavel Wasserbaurer z českého Cadillac klubu, s cenou 30.000 USD (dnes asi 650.000 korun) bylo auto rozhodně konkurenceschopné. Mělo se postavit zejména BMW řady 3 a Audi A4, které se v USA těšily v 90. letech velké oblibě. Catera byla lacinější a zároveň větší.
Při pohledu na Cateru sice bylo jasné, z jakého vozu vychází, ale to jen nám Evropanům. Tady stačilo upravit masku chladiče, použít odlišné zadní svítilny a také jiná zpětná zrcátka, která musela vyhovovat americkým normám. Mírně plebejská kabina Omegy se stala luxusnější s bohatší výbavou odpovídající úrovni vozů americké značky.
Celé to podporoval pohon. Z nabídky agregátů Opelu byl pro Cateru zvolen výhradně největší motor MV6, čili vidlicový šestiválec (teprve druhý takto koncipovaný motor Opelu po 2.5 V6 Eccotec) s objemem 3,0 litru a výkonem 155 kW. Motor se údajně vyráběl ve Velké Británii. O přenos síly na zadní nápravu se v případě Catery postarala vlastní samočinná čtyřstupňová převodovka GM 4L30-E. U Omegy byla k dispozici také, ale standardně byla manuální pětistupňová skříň. A zatímco Omega nabízela maximální rychlost s touto motorizací a samočinnou převodovkou 238 km/h, u Catery byla nejvyšší rychlost omezena na 201 km/h.
Cadillac, co mění směr
Celý přerod Omegy na Cateru vypadal zpočátku velice slibně. Ostatně i marketing se činil, přičemž Cadillac vůz uváděl v reklamním spotu větou „Caddy that zigs“, čili volně přeloženo „Cadillac co mění směr nebo také zatáčí“. Tímto chtěla značka nalákat mladou, sportu chtivou klientelu. A reklamní spot nelhal, neboť výchozí Omega B nabízela (a dodnes nabízí) opravdu vynikající jízdní vlastnosti a ovladatelnost. Navíc propagátorkou vozu se stala světoznámá topmodelka Cindy Crawfordová. Lepší reklamu si Cadillac skutečně nemohl přát. Jenže není všechno zlato, co se třpytí…
Vše začalo nepříliš povzbudivými recenzemi v motorických časopisech. Možná, kdyby auto neneslo logo Cadillacu, ale jiného výrobce, mohlo to pro Cateru vyznít jinak a lépe. A podobně si auto vedlo na trhu. Pro mladé zákazníky byla málo sportovní, pro ty starší zase až příliš a navíc ve voze nebylo ani moc místa, tedy na poměry americké značky.
Po čtyřech letech, tedy v roce 2000, Cadillac vůz modernizoval, a sice souběžně s modernizací Omegy B, občas nazývanou Omega C. Změnila se palubní deska a z části i vnější vzhled. Do výbavy se dostaly například xenonové světlomety, které do té doby kupodivu v nabídce vůbec nebyly (ani u Omegy). Od té doby vůz nabízel dvě verze odpružení - standardní komfortnější a dále sportovní. Zejména s podvozkem Sport byla ovladatelnost vpravdě špičková, takže vůz dokázal na kruhové dráze o průměru 300 stop vytlačit ručičku měřiče příčného zrychlení až na hodnotu 0,82 g. To bylo běžné u sportovních aut, nikoliv u rozměrných velkých sedanů.
Bohužel z pohledu automobilky se jednalo o prodejní propadák. Jak uvádí informace na severu českého Cadillac klubu, v době ukončení výroby v roce 2001 bylo prodáno pouhých 95.000 automobilů. Na poměry USA tedy skutečně velmi málo. Když se později objevil další malý Cadillac BLS využívající techniku vozů Opel a tedy už s pohonem předních kol, rozhodli se Američané tento model v USA raději vůbec nenabízet. Ideovými nástupci Catery jsou tak v Americe modely ATS, respektive CTS. A ty už jsou plnohodnotnými Cadillacy od designu přes techniku a výbavu až po pohon zadních kol.
