Čeká karosárny zářná budoucnost? Technologických změn se neobávají
Špičkovým karosárnám je v podstatě jedno, jestli technika pod jejich výtvory je spalovací nebo elektrická. V pokračující unifikaci a rozšiřujícím se sdílení techniky v masové výrobě aut dokonce vidí velkou příležitost.
V době osekávání nabídek automobilek o modely, které jsou jen o trošku méně ziskové ve srovnání s těmi nejlepšími dojnými kravami, vypadá detailní individualizace auta podle přání zákazníka jako naprosté sci-fi.
Personalizační programy luxusních automobilek naopak vydělávají perfektně – a snad i proto si některé italské karosárny myslí, že jejich budoucnost není vůbec černá. Dokonce by technologické změny „mohly být renesance karosářství“, myslí si Andrea Zagato, generální ředitel stejnojmenné karosárny, kterou založil jeho dědeček v roce 1919.
„Umění karosářství je 500 let staré, automobilový svět je starý 150 let,“ připomíná Zagato a dodává, že firma už přežila všechny možné posuny v technologiích. „Začal jsem u firmy pracovat uprostřed krize první poloviny 90. let, kdy ostatní karosárny byly ztraceny. Přežili jsme. Tak proč bychom neměli přežít změnu technologie?“ naráží na elektromobilitu.
Důvody, proč by se mohlo karosářství přiblížit slávě, kterou mělo v meziválečné době, jsou veskrze dva. Výrobci aut u elektromobilů často sdílí jeden technický základ pro mnoho modelů, a to i napříč značkami. A také, do módy se čím dál víc dostávají tzv. restomody – renovace aut spojené s úpravami, přibližujícími vůz modernímu světu.
„Soustředíme se na to, co vidíte a čeho se dotýkáte. Jaká technologie je vespod, to pro nás není velkou změnou,“ cituje dále Zagata britský web Autocar, který zprávu přináší. „Nová Lancia Ypsilon je hezčí než Peugeot 208, ale vespod jsou to skoro stejná auta. Styling může být pro kupující rozhodujícím faktorem,“ uvádí Zagato příklad za všechny.
„Zažíváme technologický boj mezi elektromobily a spalovacími auty. Pokud elektromotory převládnou, standardizace bude v tomto průmyslu maximální. Dokážu si představit dobu, kdy nebudete chtít vlastnit masově vyráběné auto, budete si ho pronajímat nebo sdílet. Design se může stát hlavním elementem odlišení a lidé hledají unikátnost, osobní vyjádření. To nás přivádí do bodu, kdy se může karosářství opravdu vrátit. Věřím, že restomody jsou prostředním krokem,“ vysvětluje Zagato.
Právě restomodem se blýskla Carrozzeria Touring Superleggera – přestavěla Ferrari 550 Maranello do modelu s názvem Veloce12. „Věříme, že se trh špičkových historických aut přesouvá k nové generaci,“ říká Markus Tellenbach, generální ředitel firmy. „Auta z 50. a 60. let nejsou u mladších zákazníků tak úspěšná a právě tady nastupují auta z devadesátek,“ dodává.
Restomody jsou důležité pro americký trh, protože pokud auto nebylo pro tamní trh homologované, není možné ho importovat pro neomezené používání na silnici, není-li staré aspoň 25 let. „Použití dárcovského auta znamená, že nemusíme procházet homologací,“ říká Tellenbach. Nejmladší zákazníci Veloce12, které přijde v přepočtu na zhruba 13,9 milionu korun, podle něj jsou třicátníci.
Ke karosárně Pininfarina, jedné z nejznámějších, chodí dva typy klientů. Většina jich chce „jen“ speciální materiály či barvy, hrstka však chce něco víc – něco skutečně speciálně postaveného. „Chtějí jít o krok dál. Například k první otevřené battistě. Tento model je ve sféře, kde hodnota vozu je vázána spíš na exkluzivitu než na technologii,“ říká Paolo Dellachà, generální ředitel Automobili Pininfarina.
Je to šance vrátit se do 30. let 20. století, ke kořenům firmy? „Vždycky rád vyrobím unikátní auto, nebo takové, kterého vznikne jen pár kusů,“ říká Dellachà. Až takhle unikátní auta však nemusí být extrémně zisková – sice zákazníka stojí hromadu peněz, ale je za nimi spousta vývoje a v neposlední řadě nutnost homologace pro silniční provoz. V každém případě, „taková karosařina není omezena technologií pohonného ústrojí“, uzavírá Dellachà.
