Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Chevrolet Camaro (1967-dosud): Kariéra sporťáku od GM v kostce

Aleš Dragoun Aleš Dragoun 23. 4. 2019
103
10
Zobrazit náhledy (103)
Chevrolet Camaro (1967) Chevrolet Camaro (1967) Chevrolet Camaro Z28 (1967) Chevrolet Camaro Z28 (1967) Chevrolet Camaro Z28 (1967) Chevrolet Camaro Z28 (1967) Chevrolet Camaro Z28 (1967) Chevrolet Camaro Z28 (1967) Chevrolet Camaro Penske Sunoco (1967) Chevrolet Camaro Penske Sunoco (1967) Chevrolet Camaro Z28 (1968) Chevrolet Camaro Z28 (1968) Chevrolet Camaro Indy 500 (1969) Chevrolet Camaro Indy 500 (1969) Chevrolet Camaro Pace Car (1969) Chevrolet Camaro Pace Car (1969) Chevrolet Camaro SS (1969) Chevrolet Camaro SS (1969) Chevrolet Camaro SS Pace Car (1969) Chevrolet Camaro Yenko (1969) Chevrolet Camaro Yenko (1969) Chevrolet Camaro Z28 (1969) Chevrolet Camaro ZL1 (1969) Chevrolet Camaro ZL1 (1969) Chevrolet Camaro SS (1970) Chevrolet Camaro (1970) Chevrolet Camaro (1970) Chevrolet Camaro (1970) Chevrolet Camaro Hurst Sunshine (1970) Chevrolet Camaro Hurst Sunshine (1970) Chevrolet Camaro Z28 (1974) Chevrolet Camaro Z28 (1974) Chevrolet Camaro Z28 (1977) Chevrolet Camaro Z28 (1977) Chevrolet Camaro Z28 (1978) Chevrolet Camaro Z28 (1978) Chevrolet Camaro ProStock (1981) Chevrolet Camaro ProStock (1981) Chevrolet Camaro Indy Pace Car (1982) Chevrolet Camaro Indy Pace Car (1982) Chevrolet Camaro Z28 (1982) Chevrolet Camaro IROC Z (1985) Chevrolet Camaro IROC Z (1985) Chevrolet Camaro IROC Z (1987) Chevrolet Camaro IROC Z (1987) Chevrolet Camaro Sunoco Gold Applewood (1989) Chevrolet Camaro Sunoco Gold Applewood (1989) Chevrolet Camaro Z28 25th Anniversary (1989) Chevrolet Camaro Z28 25th Anniversary (1989) Chevrolet Camaro Pace Car (1993) Chevrolet Camaro (1993) Chevrolet Camaro Z28 (1993) Chevrolet Camaro Z28 (1993) Chevrolet Camaro Z28 Indy Pace Car (1993) Chevrolet Camaro Z28 Indy Pace Car (1993) Chevrolet Camaro Z28 R (1993) Chevrolet Camaro Z28 R (1993) Chevrolet Camaro AER Sunoco (1996) Chevrolet Camaro AER Sunoco (1996) Chevrolet Camaro SS (1996) Chevrolet Camaro SS (1996) Chevrolet Camaro SS (2002) Chevrolet Camaro Z28 (2002) Chevrolet Camaro Z28 (2002) Chevrolet Camaro (2010) Chevrolet Camaro SS (2010) Chevrolet Camaro SS (2010) Chevrolet Camaro (2011) Chevrolet Camaro COPO (2012) Chevrolet Camaro COPO (2012) Chevrolet Camaro (2012) Chevrolet Camaro Cabrio (2013) Chevrolet Camaro Cabrio (2013) Chevrolet Camaro Concept (2013) Chevrolet Camaro Concept (2013) Chevrolet Camaro Nürburgring (2013) Chevrolet Camaro Nürburgring (2013) Chevrolet Camaro Z28 (2013) Chevrolet Camaro ZL1 (2013) Chevrolet Camaro V6 a V8 (2013) Chevrolet Camaro SS (2015) Chevrolet Camaro SS (2015) Chevrolet Camaro SS (2015) Chevrolet Camaro RS a SS (2019) Chevrolet Camaro RS (2019) Chevrolet Camaro SS (2019) Chevrolet Camaro SS (2019) Chevrolet Camaro SS (2019) Chevrolet Camaro SS (2019) Chevrolet Camaro SS (2019) Chevrolet Camaro SS (2019) Chevrolet Camaro SS (2019) Chevrolet Camaro SS (2019) Chevrolet Camaro Turbo 1LE (2019) Chevrolet Camaro ZL1 1LE (2019) Chevrolet Camaro ZL1 1LE (2019) Chevrolet Camaro ZL1 1LE (2019) Chevrolet Camaro ZL1 1LE (2019)

Camaro je legendou. Na přerušený životopis navázaly dvě moderní generace. Zatímco levnější verze byly řazeny mezi pony cars, těm výkonným a dražším řádně narostly svaly...

Chevrolet Camaro byl odpovědí General Motors na Ford Mustang. Corvair s motory vzadu totiž nesplňoval požadavky na sportovní „pony car“ a navíc získal negativní publicitu knihou „Nebezpečný při každé rychlosti“ právníka Ralpha Nadera. V prvních čtyřech generacích šlo o dvojče Pontiacu Firebird, se kterým sdílel většinu techniky. Navíc klasické koncepce, tedy s motorem vpředu a pohonem zadních kol.

 

Životopis slavného modelu se uzavřel po 36 letech, ale ne na dlouho. Na přelomu minulé a této dekády se objevilo nové Camaro, které v roce 2015 vystřídalo to aktuální, takže se počet generací zastavil zatím na čísle šest. A prodej? takřka 5,5 milionu aut za celou kariéru. Je to hodně, nebo málo? Divizi Pontiac GM zrušily v říjnu 2010, stala se obětí řízeného bankrotu a následné restrukturalizace, takže pod touto značkou už nevzniká.

 

Různé generace se objevily na filmovém plátně, hlavně ve snímcích série Transformers. Celkem devětkrát v období 1967-2016 se stalo Camaro zaváděcím vozem při 500 mil Indianapolis. Závodní kariéra začala v americkém seriálu Trans-Am, automobily se účastnily také závodů IMSA a dalších zaoceánských šampionátů, dodnes populární jsou mezi dragstery. Vítězily ale i v Austrálii a vlastní značkový pohár měly od poloviny 70. let ve Švédsku! Silueta Camara se používá v závodech NASCAR. Pamětníci viděli vozy druhé generace v mistrovství Evropy cestovních aut, také u nás v Brně. Na počátku 80. let s jedním z nich jezdily v týmu Luigi Racing dvě ženy: Lella Lombardi a Anna Cambiaghi.

 

První generace

 

První generace byla uvedena v září 1966 na platformě F-body. Existovala coby kupé s dvojicí nouzových zadních sedadel a kabriolet. Motorová paleta začínala řadovými šestiválci 3,8 a 4,1 l, vidlicové osmiválce měly 4,6, respektive v ostrém Z28 4,9 l, 5,4 l, modely SS pak 5,7 a 6,5 l. V roce 1969 přišel pětilitrový V8, nejvýkonnější Camara COPO poháněly sedmilitry. Dealeři Baldwin-Motion a Don Yenko je nabízeli coby náhradní díl.

 

Tří- a čtyřstupňové manuální převodovky doplňovaly automaty s dvojicí, případně trojicí rychlostí. Podvozek disponoval rozvorem 2743 mm. Vpředu se nacházela ramena tvaru písmene A, vinuté pružiny a pomocný rám, vzadu pak listová pera. Auta se samonosnými karoseriemi byla dlouhá těsně pod 4,7 m, model '69 o něco narostl. Ten také prošel nejvýraznější modernizací vzhledu, zůstala vlastně pouze kapota a víko kufru.

 

Vedle edice Super Sport existovala i Rally Sport (RS) se zakrytými hlavními světly a model Z/28. Kromě továren v kalifornském Van Nuys a Norwoodu v Ohiu se Camaro rodilo i v Evropě, konkrétně ve švýcarském Bielu, kde měly General Motors jeden z evropských závodů. Jen v USA se prodalo takřka 700 tisíc aut, pravda, úspěchu Mustangu nedosáhlo.

 

Druhá generace

 

Druhé Camaro debutovalo v únoru 1970 a vznikalo plných jedenáct let, už pouze v USA. Šasi si zachovalo rozvor i základní technické parametry předchůdce, karoserie byla ale zcela nová. Paleta pohonných jednotek začínala řadovým šestiválcem 4,1 l, vidlicový osmiválec „big-block“ měl už 6,6 l. Větší 7,4l motory se nikdy do showroomů nedostaly. Z-28 poháněl V8 5,7 l, šlo o legendární LT-1 z Corvetty, v nabídce nechyběl ani pětilitr.

Převodovky se nezměnily. Výkony, tradičně dle optimistické normy SAE postupně klesaly kvůli přizpůsobování se přísným emisním normám. Naopak délka z původních 4,78 m rostla, neboť vstoupily v platnost regule o „pětimílových“ náraznících. Ty musely bez poškození ustát kontakt s překážkou do rychlosti 8 km/h, přidaly dalších 18 centimetrů délky. Modely SS se rozloučily již dříve (1972), zase přibyl model LT, pro rok '74 tedy proběhla první výraznější vzhledová modernizace, další následovala o čtyři léta později. „Dvojka“ byla jedinou generací, ve které chyběl kabriolet, dodával se pouze T-Top s odnímatelnými panely střechy.

 

Od poloviny 70. let se do výfukových systémů montovaly katalyzátory. Prodejního vrcholu dosáhlo Camaro v roce 1979, kdy si američtí zákazníci koupili takřka 282,6 tisíce aut. Nikdy předtím ani potom se podobný úspěch zopakovat nepodařilo. Přitom v roce 1972 spadl odbyt pod 69 tisíc kusů. Od začátku 80. let se dodávaly vidlicové šestiválce 3,8 l a osmiválce 4,4 l. Celkově si tato generace připsala na konto skoro 1,94 milionu exemplářů.

 

Třetí generace

 

Třetí Camaro s plochou přídí navrhl Jerry Palmer už v polovině 70. let. Produkce odstartovala v říjnu 1981. Downsizing vlastně není tak úplně novou záležitostí, jak by se mohlo na první pohled zdát. Základními motory byly totiž čtyřválce 2,5 l. Délka se pohybovala těsně pod 4,9 m, po modernizaci (1989) vzrostla jen nepatrně. Tu nepřežily šestiválce 2,8 l, které nahradily větší s objemem 3,1 l, jinak byly v nabídce i větší „small-blocky“ V8 5,0 l. Hmotnost se podařilo snížit z 1,5 na 1,4 tuny. Pokračovala verze Z28, tentokrát včetně evropské specifikace E.

 

Automatické převodovky měly už maximálně čtyři stupně a manuální pět. V roce 1984 se začaly uplatňovat digitální přístroje a poté přišla specifikace IROC-Z, která byla pojmenována podle amerického Závodu šampionů. Vrátil se i kabriolet, ten dostala na starost známá firma ASC (American Sunroof Company), následně specifikace RS a napříč celou paletou motorů se objevilo vstřikování. Comeback si prožil také největší osmiválec 5,7 l.

 

Na začátku 90. let po debutu balíčku 1LE (IROC-Z zase zmizel) si místo v hlavně volantu našel airbag a zakulatila se palubní deska, následně přišla na řadu špičatější příď. V průběhu života třetí generace slavilo Camaro 20. a 25. výročí, což se neobešlo bez limitovaných sérií. Výroba ve Van Nuys skončila v srpnu 1992, závod v Norwoodu byl uzavřen už o pět let dříve. Prodalo se 1,53 milionu aut. Zatímco v sezóně 1984 odbyt přesáhl 261 tisíc kusů, o šest let později spadl pod 35 tisíc...

 

Čtvrtá generace

 

Čtvrté Camaro se zakulatilo, jeho vnější tvary vytvořil Ken Okuyama už v polovině 80. let. Ač délkou narostlo na 4,91 m, ručička vah se zastavila na 1340 kg, zase tedy o něco zhublo. Produkce byla zahájena v listopadu 1992, ale už ne v USA, nýbrž v Sainte-Thérèse na předměstí kanadského Montrealu. Platforma se pořád jmenovala F-Body. vzdálenost mezi nápravami činila 2568 mm, oproti předchůdci vzrostla jen o 3 mm.

 

Střecha, dveře a zadní víko se vyráběly z plastů. Základním motorem byl vidlicový šestiválec 3,4 l a převodovkou pětistupňový manuál, čtyřválce chyběly. V roce 1995 jej doplnil a posléze nahradil větší V6 3,8 l, to už vznikal i kabriolet a kupé mohlo mít znovu odnímatelné střešní díly. Pokračovaly legendární V8 5,74 l. Balíčky Z28 a SS se daly kombinovat, objevila se i kontrola trakce.

 

Model 1997 dostal revidovaný interiér a v roce 1998 proběhla úprava vzhledu. Nové osmiválce LS1 5,67 l byly odlehčeny hliníkovou slitinou. Větší palivová nádrž se vyráběla z plastu. Známá firma Callaway vytvořila na základě této generace modely C8 a SuperNatural Camaro. GM se rozhodly Camaro utnout. Důvod? Nejlepší prodejní rok 1995 zaznamenal 122,7 tisíce aut, ale modelů 2001 si zákazníci koupili sotva 29 tisíc. Trh sportovních vozů klesal... Celkem si toto pokolení připsalo na konto 615,5 tisíce aut.

 

Pátá generace

 

Comebacková pátá generace se tvarově inspirovala tou první a na finálním vývoji participoval australský Holden. O design se postarali Tom Peters a Sangyup Lee. Předznamenaly ji koncepty kupé (2006), kabrioletu (2007) i modifikované exempláře pro výstavu SEMA (2008). Produkce se rozběhla v březnu 2009 v Oshawě v kanadské provincii Ontario. Postavena byla na architektuře GM Zeta, podvozek měl rozvor 2852 mm, auta měřila jen 4,84 m, takže dlouhé převisy předchůdce se staly minulostí.

 

Základním motorem byl tentokrát vidlicový šestiválec 3,6 l pro modely LS a LT, SS poháněl V8 6,2 l. Manuální i automatické převodovky dostaly šestici stupňů. ZL1 (2012) mělo osmiválec dopovaný kompresorem a přišly drobné úpravy celé řady, skutečný facelift pak následoval na autosalonu v New Yorku 2014. Z/28 (zase s lomítkem) se chlubila sedmilitrovým motorem. COPO se nabízelo se sedmilitrem i menším osmiválcem LSX 5,3 l.

 

Za celou kariéru vzniklo značné množství limitovaných edic (Synergy, Transformers, Giovanna, Turbo, Hot Wheels...), většinou vycházejících z prototypů pro jednotlivé ročníky zmíněné tuningové výstavy v Las Vegas. Auta šlo znovu oficiálně koupit také v Evropě, dokonce i u nás, někteří zámořští fanoušci si z nich nechali udělat Pontiacy Firebird. Odbyt překonal 498 tisíc exemplářů, čísla za jednotlivé roky začínala většinou osmičkou, takže se oproti konečné fázi předchůdce o dost zvedla.

 

Šestá generace

 

Šestá generace se rodí zase v USA, konkrétně v Lansingu (Michigan), ale kromě značky Chevrolet dostala i logo australského Holdenu, respektive jeho sportovní divize HSV. Poprvé se ukázala v květnu 2015 na ostrově Belle Isle v Detroitu (koná se tam i závod IndyCar). Tvary původního modelu navrhl Al Oppenheiser, modernizace, která se objevila loni na podzim, pak John Mack. Auto je postaveno na koncernové plošině GM Alpha se vzpěrami McPherson vpředu místo víceprvkových závěsů, rozvor činí rovných 2,81 m, celková délka pak 4,78 m.

 

Camaro LT dostalo přeplňovaný čtyřválec Ecotec 2,0 l a znovu vidlicový šestiválec 3,6 l, vidlicové osmiválce verzí SS a ZL1 mají stále 6,2 l, ve druhém případě opět s kompresorem. Tento nejvýkonnější motor je spojen s desetistupňovým automatem, jinak se dodávají kromě manuálních převodovek se šesticí rychlostí také osmistupňové samočinné. Prodávaly se limitované edice k půlstoletému výročí, dále Hot Wheels a Redline. Americké prodeje současné řady se zatím zastavily do konce loňského roku těsně pod hranicí 192 tisíc kusů.

 

Související články

Témata
Autorizovaný prodej Servis osobních aut Autobazary Pneuservisy Náhradní díly

Diskuse: Přidat názor

Camaro
Karel_Karel
| 27. 4. 2019
Jo, měl jsem kdysi Z28 z roku 1992, docela to jelo, a žralo.
Avatar - Barrichello
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jo Camaro je fajn
Barrichello
| 24. 4. 2019
tak Camaro mělo víceprvek dřív jak Mustang. Camaro to už mělo od roku 2010 kdy vyjela ta pátá generace a to vč. základních V6. To dobou měl mustafa ještě tuhou zadní, mimo elitní verze.
Avatar - CICERO
Re: Re: Re: Re: Re: Jo Camaro je fajn
CICERO
| 24. 4. 2019
To asi pravda že lip jezdí, to je i charakter toho challengeru obhroublá stodola, Ale to už pak radši teda poslední Mustang :D nebo Nissan GT-R, když bych chtěl zatáčky v podobne cene atd... >:-[]
(muj osobní názor...) ;-)
Avatar - Barrichello
Re: Re: Re: Re: Jo Camaro je fajn
Barrichello
| 24. 4. 2019
Jenže tenje drahej a těžkej. S 3,5 V6 ten starej navíc vůbec nejede.

Takže leda novej 3,6 V6 nebo V8 HEMI
Avatar - CICERO
Re: Re: Re: Jo Camaro je fajn
CICERO
| 24. 4. 2019
Ok na hané jezdí červené cabrio občas ho vidavam na myčce ále vůbec je to takove zajimave auto, ale když už tak je mi sympatičtější challenger :D

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerát Zobrazit nabídku