Dakar 2018: Ohlasy po 2. etapě. Byla pekelně náročná!

I přes srážku s autem dojel Kolomý čtvrtý

Jezdec týmu Tatra Buggyra Racing Martin Kolomý dokončil druhou etapu čtvrtým nejrychlejším časem, a to i přes kolizi na trati. V celkovém hodnocení tak poskočil z osmé pozice právě na čtvrtou. Druhý pilot týmu Martin Šoltys dojel do cíle náročné etapy na čtrnáctém místě.

Kolomý se asi na 150 kilometru srazil s osobním autem. „Etapa byla opravdu hodně náročná, hodně dun. Písek byl strašně sypký. Jelo se nám parádně. Zůstali jsme ve dvou kráterech, takových dunách, že jsme se nemohli vyhrabat nahoru, tak jsem musel chvíli „tobogánovat“. Tam jsme ztratili pár drahocenných minut. No a končilo to vlastně tím, že jsme měli nehodu s jedním osobákem, kterému jsme se uhýbali doprava, že jsme jeli skoro po skále a on uhýbal také pořád doprava, až pod nás vjel, tak jsme se tam také chvíli zdrželi. Jsme ale teprve na začátku, Tatra je celá, opět letěla,“ řekl v cíli Kolomý.

Druhý pilot týmu Martin Šoltys překvapil i sám sebe a dojel na čtrnácté pozici. „Ve srovnání s prologem to bylo opravdu náročný, dlouhý a výživný. Dojeli jsme čtrnáctí se ztrátou hodiny a půl. Jako nováček si myslím, že dobrý. Dařilo se nám předjíždět hvězdy jako Ardavicus, kamazy, které měly nějaké problémy. Nám se to zaplať pánbůh naštěstí vyhnulo, takže spokojenost,“ hodnotil druhou speciálu Martin Šoltys.

Dakarského nováčka chválil ostřílený matador Josef Kalina: „Tak bylo to hrozně zábavný, já jsem byl teda šokovaný, co oni si dovolí nám předvést v první velké etapě. Já ty nováčky celkem lituju. Musím smeknout klobouk před Martinem Šoltysem, protože dostat se za volantem do takového masakru je opravdu hrůzný a on to zvládnul špičkově. V jednu chvíli jsme tam měli malý problém s navigací, kluci dokonce lezli na střechu, aby hleděli do dáli, ale viděli tak maximálně do další duny, tak jsem jim říkal, že to je zbytečný ať tam nelezou. Nakonec jsme se z toho vymotali a jsme v pořádku v cíli.“

Vaculík dojel bez předního skla!

Na rozdíl od úvodu nedostali závodníci z týmu Barth Racing žádnou dodatečnou penalizaci. Josef Macháček skončil na dvanácté příčce a celkovým pořadím se posunul na 31. místo. Kritický moment si prožil pilot Boris Vaculík, když svůj závodní ford převrátil a etapou musel projet bez předního skla. Pád měl také David Pabiška, kterému ještě před tankovacím bodem došlo palivo.

Nejkritičtější chvíle si prožil Boris Vaculík s navigátorem Martinem Plechatým. Na dvacátém kilometru se převrátili se závodním fordem a rozbili přední čelní sklo. „Auto jsme naštěstí vyhrabali a pokračovali dál. Jeli jsme přes 200 kilometrů bez čelního skla, což byl problém hlavně ve chvíli, když nás předjel jiný vůz nebo motorka. V autě bylo hodně prachu,“ popisoval Vaculík, bývalý jezdec autokrosu. „Připadal jsem si jako v bugině a spolujezdec zase zavzpomínal na angažmá na čtyřkolce. Důležité je, že jsme v cíli.“

Dakar 2018 – 2. etapa: Loprais znovu na stupních

Nakonec dojeli na 41. místě a v celkovém hodnocení jsou sedmatřicátí. Posádka týmu Barth Racing však nebyla jediná, která měla potíže. „Viděli jsme po cestě mnoho nehod, které byly fatální. Auta se sypala v kotrmelcích po dunách, byly fakt rozbité. Plno lidí muselo skončit,“ popisoval navigátor Plechatý. „Míjeli jsme aspoň šest nehod, které byly fatální. Úmrtnost je poměrně velká.“

Jako skvělé svezení hodnotil Josef Macháček, pětinásobný vítěz Dakarské rallye, jízdu po peruánských dunách. „Nedělní etapa byla fantastická, pravá africká. Rychlé pískové úseky, dlouhé pláně a pak masakr, kdy člověk musí překonávat sjezd z dun, které jsou opravdu velké. Pro čtyřkolku je to úplné potěšení,“ byl nadšený 60letý jezdec, který hodil za hlavu dvouhodinovou penalizaci z úvodního dne. „Pořadatel uznal chybu, když nám dal špatné informace o průjezdných bodech. V tuto chvíli neodpovídám na otázky o mém umístění. Mým cílem je dojet každý den co nejlépe,“ doplnil zkušený borec.

Jeho stájový kolega Zdeněk Tůma dojel v neděli na 29. místě a v celkovém hodnocení je na šestadvacáté příčce. „V těch peruánských dunách se musí dávat pozor, aby člověk neudělal kotrmelec. Nikdy nevíte, co je za ní. Hodně nám to usnadnily auta, která startovala před námi. Měl jsem jeden kritický moment, objížděl jsem auta, která nemohla vyjet nahoru. Jinak to bylo celkem v pohodě,“ popisoval Tůma.

Komplikovaně zdolával 267 kilometrů v dunách David Pabiška. V nedělní etapě spadl a poranil si rameno. „Bohužel jsem si narazil klíční kost a holeň. Snad to nebude nic vážného. Musím se teď dát dohromady, abych byl v následujících dnech absolutně ready,“ dodal Pabiška, který v neděli dojel na 62. místě a celkově je na 58. příčce. Nebyl to pro něj však jediný kritický moment: „K tomu mi tři kilometry před tankovacím bodem došel benzín, takže jsem musel motorku delší dobu tlačit. Pořadatel mě naštěstí viděl a asi sto metrů před cílem mi pomohl, když popoběhl s kanystrem. Ale strašně moc jsem se vymáčknul fyzicky.“

Dakar 2018 – 1. etapa: Loprais pobil favority!

Také Rudolf Lhotský hodil dvouhodinovou penalizaci za hlavu. Trasu v nekonečném písku si pochvaloval. „Překonával jsem hodně dun, které jsem snad nikdy neviděl. Jelo se mi hodně dobře. Projel jsem všemi body, což je důležité,“ zdůraznil Lhotský. V neděli dojel na 89. příčce. Na trati si však nejen on všiml hodně popadaných motocyklistů. „Tohle je konečně Dakar! Pořadatel nám nic nedaruje. Viděl jsem hodně havárií, mezi motorkáři určitě,“ popisoval Pabiška.

Macík a Brabec řádí v písku

Pilot týmu kamionu Big Shock Racing Martin Macík i jezdec na motocyklu Jan Brabec splnili slib a ve druhé etapě oba výrazně vylepšili své pozice. Macík se posunul na celkové 10. místo mezi kamiony, Brabec poskočil ze 141. pozice na 91. Z tažení startovním polem si přivezli také spoustu zážitků. „Brabčák“ si například celkem kuriózně zlomil kšilt u přilby, což mělo v dalších kilometrech i své výhody. Posádka Martina Macíka se zase musela vyhýbat kamazu, který se kutálel z písečné duny.

Pilot Martin Macík s navigátorem Františkem Tomáškem a mechanikem Michalem Mrkvou byli z druhé etapy nadšení. „Jelo se nám výborně, i přesto, že jsme se párkrát zakopali. Když se nám nepovedlo vyjet napoprvé dunu, bylo nutné couvat a znovu se rozjíždět. Opravdu to tu není vždy jednoduché. Viděli jsme kamazáka, který šel na boudu. Najednou se vyřítil z duny, udělal bum – bum - bum a už ležel. Duny jsou zrádné. Musíte do nich najíždět z boku, tím pádem se ale kamion hodně naklání,“ popisuje písečné nástrahy Martin Macík. „Byla to nádherná, i když dost náročná etapa. Auto funguje výborně, i přesto, že jsme dost lítali vzduchem a chvílemi jeli hodně rychle. I když nás trápil hlad, strašně nás to bavilo. Máme radost, že jsme zpět v první desítce a jede se dál,“ doplňuje mechanik Michal Mrkva.

Motorkář Jan Brabec do druhé etapy startoval ze 141. místa, kvůli dvouhodinové penalizaci, kterou v první etapě vyfasoval za vynechaný kontrolní bod. Díky obrovskému sportovnímu nasazení prosvištěl startovním polem až na výbornou 33. etapovou pozici, která mu zajistila celkové 91. místo. V poušti přitom došlo k celkem nečekané úpravě výstroje. „Šel jsem lehce na hubu a zlomil si při tom kšilt. Což mi následně pomohlo v rychlých úsecích, protože mě kšilt už netahal nahoru. Mám s sebou ještě jeden náhradní, ale už mi nebude ladit k přilbě,“ hlásí Brabec, který po náročné etapě dorazil do bivaku ve skvělé náladě a plný energie: „Jelo se mi výborně. Chytil jsem všechny body a duny prosurfoval, jak na prkně. Boží bylo, když jsme se vynořili u oceánu. Ten pohled byl tak krásný, že jsem měl chuť zastavit a udělat si selfíčko,“ dodává. Ve druhé etapě také neměl nejmenší problém s navigací. Náročnější bylo vyhnout se všem nerovnostem na trati. „Protože jsem startoval zezadu, jel hodně v prachu a bylo potřeba dávat bacha na kameny. Nejnáročnější to bylo v poledne a nebyly vidět hrany dun,“ popisuje Brabec.

Více rozumu než síly

Druhá etapa Rallye Dakar opět přichystala týmu South Racing Central Europe notnou dávku potíží, Tomáš Ouředníček a David Křípal znovu prokázali bojovného ducha. Posádce se po několika „dobrodružstvích“ podařilo dostat Rangera do bivaku.

Před dvěma lety měli Tomáš Ouředníček a tehdejší navigátor Pavel Vaculík jen jeden opravdu náročný den, ale podařilo se jim překonat překážky a dovézt auto do cíle. Letos se zdá, že Dakar testuje odhodlání i výdrž celé posádky, která se ale dokázala se všemi potížemi vyčerpávající, 278 kilometrů dlouhé etapy vyrovnat. Ke konci dne nemohli ani spočítat, kolikrát vypadala situace naprosto beznadějně, ovšem s notnou dávkou improvizace, vytrvalosti a především psychické síly se jim podařilo potíže překonat.

Tomáš Ouředníček měl co vyprávět, když konečně dorazili do bivaku v Piscu. „Strávili jsme v dunách třináct hodin… Opět nám start vyšel, povedlo se nám předjet šestnáct aut, podařilo se nám hladce přejet dunu, kde zapadlo asi dvanáct vozů. Ovšem v další měkké duně jsme zůstali i my, museli couvat a v té chvíli nám odešla zpátečka. Auto se zastavilo směrem nahoru a vypadalo to beznadějně, protože jsme se potřebovali dostat dolů bez zpátečky. To bychom ale nebyli Češi, abychom si neporadili. Pokusili jsme se auto obrátit pomocí heveru. Tak se Davidovi podařilo centimetr po centimetru otočit auto a mohli jsme se dostat dolů.“

Tím ovšem starosti nekončily: O chvíli později nám z ničeho nic přestal pracovat motor. Chvíli jsme počkali, pomáhali nějakým motorkářům, a potom se nám podařilo nastartovat. Po překonání další duny se motor zastavil znovu. Museli jsme počkat na posádku asistenčního kamionu, který řídí Mathias Behringer, a ta se pokusila klapku sání opravit. Potom nás Matthias táhnul za sebou, ale praskla mu pneumatika, takže jsme ještě měnili pneumatiku na kamionu. Potom už auto fungovalo, ale poslední část dun v naprosté tmě byla příšerná. Na poslední velké duně přestalo auto opět jet, takže nás Mathias opět musel vyprostit. Jeho posádka jsou opravdoví hrdinové, David odvedl opět skvělou navigační práci, dnes jsme měli uznané všechny kontrolní body. Mechanici vyměnili převodovku a řídící jednotka také prošla kontrolou. Doufám, že zítra budeme moci opět zabojovat,“ vysvětluje Ouředníček.

Jeho slova potvrzuje i navigátor týmu David Křípal: „Jsem za Tomáše rád, jel fantasticky. Navigace byl příšerná, hodně těžká, navíc v roadbooku byly chyby, ale jsme tady a pořád součástí závodu, oproti několika týmům, které už svou účast ukončili. Přestože se nám doposud nepodařilo ukázat naši rychlost a dostaneme tříhodinovou penalizaci za překročení dnešního maximálního času, ukázali jsme, že jsme silní.“

Klymčiw: „Nebezpečné, rychlé, těžká navigace!"

Během druhé etapy Rallye Dakar 2018 si závodníci užili okolí města Pisco. Pořadatel chtěl naplno využít peruánského terénu a hlavně písčitých dun, proto se účastníci nikam nepřesouvali. Veškeré zázemí zůstalo v Piscu, kam se včera přijelo z hlavního města Limy. Ještě před vyjetím Ondra Klymčiw krátce zhodnotil to, co ho čeká. „Jedeme až po autech, takže trať bude rozbitá, navíc se budeme muset prodírat pomalejšími vozy a buginami. Budu se také snažit předjet nějaké motorky, které se přes nás dostaly včera. Odhaduji, že by to mohlo trvat kolem pěti hodin."

Etapu nakonec zvládl mnohem rychleji, než ráno předpokládal. Do cíle dorazil se ztrátou 20:37 minuty na vítěze Joana Barreda Borta, jehož čas je 02:56:44. To Ondrovi zatím stačí na průběžné pěkné 21. místo.

„Bylo to hodně náročné, jak navigačně, tak terénem," rozpovídal se Klymčiw krátce po dojetí etapy. „Samozřejmě, že to bylo na začátku rozježděné od aut, navíc jsem na prvních padesáti kilometrech viděl spoustu rozbitých aut, takže už asi netoužím po tom závodit v autě. Bylo to opravdu těžké a hlavně nebezpečné. Byla to přesně taková hezká etapa Dakaru - nebezpečná, rychlá, těžká navigace. Do tankovací zóny jsem dojel asi se dvěma deci v nádrži, takže to byla pořádná klika. Jsem spokojený, líbilo se mi to a jsem zhruba pět, šest minut za Štefanem Svitkem, takže super. Sledujte nás a děkuji fanouškům za podporu.“

Starosti zdárně překonány

Starostí nebyli ušetřeni jezdci týmu Moto Racing Group. Hned na druhém kilometru uvolnila čtyřkolkám Tomáši Kubienovi zátka na lambda sondu. „Celou etapu mi horké výfukové plyny foukaly na nádrž a tělo. Bylo to úmorné, fyzicky hodně vyčerpávající a stálo mě to i spoustu času,“ líčil situaci Kubiena. Navzdory problému dokončil etapu na šestnáctém místě a v průběžném pořadí mu patří jedenáctá příčka.

Jeho týmová kolegyně a debutantka na Dakaru Olga Roučková platila daň nováčkovské nervozitě. „Když jsem přijela na startovní rampu, tak se snad musela roztřásat od toho, jak jsem se klepala nervozitou. Bohužel hned na desátém kilometru mašina zapadla a museli mě vytahovat jinou čtyřkolkou. Zbytek etapy už byl v pohodě a užívala jsem si to. Pokud bych měla hodnotit svůj výkon podle školní stupnice, tak by to bylo tak za čtyři,“ uvedla Roučková. V hodnocení čtyřkolek je zatím čtyřiačtyřicátá.

Milan Engel nebyl spokojený se svou rychlostí v etapě a sám k tomu řekl: „Měl jsem trochu obavy o navigaci v etapě, ale naštěstí to nebylo nijak složité. Před námi jela auta, nějaké motorky, takže se dalo dobře držet se stop. Moje tempo mohlo být ovšem rychlejší. Navíc jsem pětkrát spadl, ale naštěstí nikdy nic dramatického. Motorka je v pořádku, takže bojuju dál,“ řekl Engel.