Dakar živě: Byrokraté hýbou soutěží, na nás si však nepřijdou

Zatímco první den se v Tecnopolis nesl ve znamení posledních příprav závodní a doprovodné techniky, 1. leden naplňovala jedna z největších metel lidstva – byrokracie. Je to ale asi přece jenom potřeba, protože do dějiště závodu se přesunují kompletní osazenstva týmů. A to už je pořádný ranec lidí. V případě Buggyry se bavíme o téměř čtyřiceti lidech a také jedenácti automobilech, tunách náhradních dílů a zázemí, které nás mimo jiné chrání například před deštěm. Ale pěkně od začátku…

První noc strávenou v Buenos Aires doprovázely oslavy Nového roku, práskání petard a vytáčení silných motorů tady ale nikomu až tak nevadilo. Pracuje se přinejmenším dvacet hodin denně a garantuji vám, že i vojenská rozkládací postel a spacák v tu chvíli poskytují komfort luxusního hotelového pokoje. Pokud pominu všudypřítomný hmyz a lehký deštík okolo čtvrté hodiny ráno (v České republice bylo tou dobou o čtyři hodiny více), neměl jsem si nač stěžovat. Pouze hygienické návyky zde dostávají trochu na frak – sprcha je tady zbytečný komfort a zubní pastu si z úst vyplachujeme minerálkou. Kolega Jirka Baborský, který v podobném stylu rád tráví dovolené, by se jistě pouze pousmál. Já za sebe říkám, že mi takový styl nevadí. Notabene když to má být pouze jednou v tomto roce.

Zbývalo složit postel, srolovat spacák, něco do sebe hodit a mohli jsme vyrazit vstříc administrativním přejímkám. Totiž nejen závodní a doprovodné stroje, ale také všichni členové týmů mají svůj vlastní „techničák“. V mém případě se jedná o zelený list formátu A5, přičemž k absolvování přejímky musíte obejít několik stánků (celkem je jich přes dvacet, některé pouze pro posádky, jiné pro novináře a podobně) a získat potřebná razítka. Organizátoři pak o vás znají úplně všechno – například krevní skupinu, zdravotní stav, vozidlo, se kterým soutěž absolvujete (tiskové vozy nejedou po přesné trase jako závodní, etapu však začínají a končí ve stejných destinacích), číslo pojištění, telefonní číslo včetně kontaktních osob pro případ maléru a podobně. Celý proces zabral necelé dvě hodiny, bez něj se ale zkrátka nepohnete dál, protože nikdo z organizátorů nechce, abyste zůstali někde „viset“. S trochou nadsázky se dá říci, že vědí o každém vašem kroku.

Administrativa by byla, velmi brzy nám ale Argentina ukázala, jak umí hezky rozjetý den v mžiku znepříjemnit. To, co se zprvu zdálo jako nízká oblačnost, se totiž bez varování změnilo v pořádnou průtrž mračen. Najednou nám začalo být ve stanu trochu těsno, voda se valila proudem po asfaltu a každý „výlet“ mimo bezpečné území skončil totálně promočeným oblečením. Jenže v době, kdy vám do technických přejímek zbývá pouze pár desítek minut, si nemůžete vybírat a makáte nehledě na počasí. Technici Buggyry mokří od hlavy až k patě stále poletovali kolem strojů, flexy a vrtačky jely na plné obrátky. Nikdo si neodpočinul do doby, než závodní vozy těsně před polednem opustily parkoviště a vydaly se vstříc drobnohledu organizátorů soutěže (každý z týmů má časovou kartu, která určuje, kdy se kam dostavit). Tou dobou navíc příroda opět otočila a připravila si pro nás dusno k zalknutí. Podle týmového zdravotníka to prý nic nebylo, navíc v Bolívii má být počasí ještě mnohem horší. Nikdo z týmu nehnul ani brvou - jsou to profíci, které takové podmínky nemají šanci rozhodit.

Technické přejímky závodních vozů se zde moc neliší od těch, kterými musely týmy projít před naloděním v Le Havre. Kontrolují se veškeré papíry, bezpečnostní prvky posádek (helmy, kombinézy), přístroje, které poskytují organizátoři, navigace a podobně. Všechno musí sedět a správně fungovat, protože pokud ne, máte cirka deset minut na to dát všechno do pořádku. Jenom doplním, že přejímka jednoho vozu zabere zhruba dvě hodiny. Jde o mravenčí práci, která je podle slov velezkušeného Josefa Kaliny, navigátora Jaroslava Valtra v Tatře Phoenix, letos podrobnější než doposud. Vozy pak až do startu úvodního prologu zůstávají v parc fermé a nikdo z techniků či posádky už na ně nesmí sáhnout. Co si budeme povídat – je tady najednou strašně moc volného prostoru…

Stáj Tatra Buggyra Racing zvládla technické přejímky bez problémů, podle Martina Kolomého šli ale organizátoři takřka po každém drátku. Podobně dopadli i Aleš Loprais s Ivecem a Martin Macík s Liazem, severočeský tým MKR Technology s vozy Renault ale musel dělat reparát kvůli nepovoleným zdvihům tlumičů. „Nové koště dobře mete. Na pozici technického komisaře letos vystřídal nám dobře známého z okruhů Fabiena Calveta Němec Wolke a bylo to hodně znát. Na druhou stranu je vidět, že si nebere servítky, a to je pořád lepší než opak. Přejímky jsou takové nutné zlo, takže jsme všichni moc rádi, že to máme za sebou a můžeme se konečně plně koncentrovat na start. Myslím, že Martin s Jardou se už nemůžou dočkat,“ řekl pro Auto.cz Honza Kalivoda, manažer týmu Tatra Buggyra Racing.

Nyní už zbývá pouze sbalit veškeré vybavení a vyrazit na první rychlostní zkoušku. Úvodní prolog vede z Buenos Aires do Rosaria a přestože posádky ujedou pouze zhruba jedenáct ostrých kilometrů, nelze je brát na lehkou váhu. Pořadí v cíli totiž rozhodne o pořadí na startu první rychlostní zkoušky (alespoň pro tuto chvíli to tak platí, organizátoři však klidně mohou pravidla změnit), přičemž výhodu má ten, kdo do ní vystartuje jako první. Má totiž volnou cestu a nemusí se prodírat rozvířeným prachem.

Závěr vydařeného dne ještě osvěžilo příjemné překvapení: ryze český tým Tatra Buggyra Racing přišel navštívit velvyslanec České republiky v Argentině Petr Kopřiva s rodinou. Nálada byla velmi uvolněná a jak se už u Buggyry pomalu stává zvykem, nechybělo pohoštění domácími klobásami. Není to však poprvé, co jsme se na argentinské půdě s velvyslancem setkali – on byl totiž první, kdo se nás ujal po příletu do Buenos Aires.