Deset zajímavostí o airbagu, které jste možná ještě neslyšeli

Airbag byl poprvé patentován v roce 1952

Myšlenka vzduchového ochranného vaku, pro nějž se později vžilo označení airbag, se poprvé objevila už v roce 1952. Stál za ní Američan John W. Hetrick, který si nechal následně svůj vynález patentovat. Někdejší technické možnosti však nebyly schopné takové zařízení dovést do výroby. Platnost patentu tak Hetrickovi vypršela po sedmnácti letech, aniž z něj mohl finančně cokoliv vytěžit. Tímto se však otevřela cesta dalším vynálezcům. Začal bouřlivý rozvoj airbagu, doprovázený celou řadou událostí.

První auto s airbagem pochází z roku 1971

Na samotném začátku éry airbagů stály dvě firmy. Breed Corporation, která se spíše než vakem jako takovým zabývala příslušenstvím nezbytným pro uplatnění airbagu v sériové výrobě. Výsledky svých výzkumů podstoupila v roce 1967 společnosti Chrysler.

Druhá americko-italská firma, která se ve stejné době také zabývala vývojem airbagu, byla Eaton Yale & Towne Inc. a nazvala jej prostě „vzduchový polštář“. Podobně jako Breed Corporation, rozhodla se i firma Eaton Yale & Towne Inc. přenechat výsledky svého vývoje automobilce, v tomto případě Fordu.

Byl to právě Ford, který jako první nabídl airbag ve volantu, a sice v roce 1971 u experimentální flotily automobilů. Poněkud paradoxně však do opravdové sériové výroby vzduchový vak přivedl koncern GM v roce 1973, kdy se toto zařízení objevilo v některých Chevroletech.

Airbag a Volvo již dvacet let spolu

První airbag pro spolujezdce mělo Mercury Monterey

Ford či přesněji jeho značka Mercury si však odnesl prvenství v podobě prvního vzduchového vaku pro spolujezdce. Bylo to v roce 1972 v modelu Monterey. Šlo však o příplatkovou výbavu. Standardně se airbag pro spolujezdce objevil až o mnoho let později. A sice ve voze Porsche 944 Turbo, psal se rok 1987. Jen krátce na to jej nabídl rovněž Mercedech-Benz třídy S W126, který v roce 1980 přinesl jako první airbag řidiče v Evropě.

První airbagy „nevyžadovaly“ bezpečnostní pásy

SRS je zkratka Supplementary Restraint System, kterou bylo možné vídat na volantech starších mercedesů. Označuje, že v daném případě je uplatněný airbag v roli doplňkového zádržného systému. A jako takový se musí používat ve spojení s bezpečnostními pásy.

Ale co ACRS? Jde o zkratku Air Cushion Restraint System, tedy ve volném překladu „vzduchový polštář v roli zádržného systému“. Nápis ACRS na volantu na žádném evropském autě nenajdete, v USA se však toto používalo na samém počátku nabídky airbagů. ACRS tudíž nahrazovalo bezpečnostní pásy. Že to v praxi nefungovalo, je vám asi jasné… Od poloviny 70. let tak platí, že airbag uspokojivě plní svůj účel a tedy zvyšuje bezpečnost řidiče pouze v případě, že ten je připoután bezpečnostními pásy.

Americké automobilky se však nechtěli ACRS jen tak vzdát a usilovně pracovaly na jeho vylepšení. Výsledkem se stal dvoustupňový vzduchový polštář v roce 1974, nabízený značkami Buick, Cadillac a Oldsmobil, tedy skupinou GM.

Životnost airbagu je delší než 10 let

V době zavádění prvních airbagů doporučovaly některé automobilky (konkrétně třeba Mercedes-Benz) jejich preventivní výměnu po uplynutí deseti let. Vzhledem k ceně airbagů a zůstatkové hodnotě desetiletého auta (a to i mercedesu) však toto dobrovolně asi nikdo nepodstoupil.

Navíc se ukázalo, že životnost airbagů je delší. Americký pojišťovací institut pro bezpečnost v dopravě IIHS uskutečnil nárazový test více než desetiletého Chevroletu Impala vybaveného airbagem. Při testu fungoval airbag zcela bez výhrad, na rozdíl od zbytku vozu.

Podobně německá Dekra ve spolupráci s týdeníkem Auto Bild provedla nárazový test 20 let starého Mercedesu třídy S W126) z roku 1980, a sice k výročí 20 let airbagu v Evropě. I v tomto případě fungovalo zařízení „na jedničku“, a to měl vyhlédnutý „benz“ najeto přes půl milionu kilometrů.

Airbag není prý potřeba

Zní to skoro neuvěřitelně, ale původní zájem o airbag ze strany amerických automobilek GM a Ford byl koncem 70. let vystřídán jejich nezájmem, ba dokonce odmítnutím airbagů. Někdejší zprávy deníku New York Times dokonce popisovaly, jak Ford a GM lobovaly u federální americké vlády za nepoužívání airbagů. Podle zástupců obou automobilek byly údajně nepotřebné.

Spíše než o techniku šlo ale jistě o finance. Někdejší airbag byl velmi drahý. Pokud by jej automobilky musely začít používat plošně, znamenalo by to navýšit cenu vozidel, nebo snížit vlastní zisk z každého prodaného auta vybaveného airbagem. A to zřejmě manažeři amerických výrobců nechtěli a proto vědomě lhali „o nepotřebnosti airbagu“.

Video: Ford Mustang dostane speciální kolenní airbag spolujezdce

Pravdou také je, že třeba evropské značky s výjimkou Mercedesu se k airbagům stavěly zpočátku také odmítavě. Z dnešního pohledu je otázkou, zda by airbag byl opravdu přínosný u někdejších aut s měkkými karoseriemi, konstruovanými na nízké nárazové rychlosti. Airbag sám o sobě spásou není, pokud je přední část vozidla příliš tvrdá (velké záporné přetížení působící na posádku), nebo naopak příliš měkká (síly působící na posádku jsou sice malé, avšak velmi rychle dojde ke zhroucení prostoru pro přežití).

Airbag řidiče má objem 35, nebo 67 litrů

V devadesátých letech, kdy došlo v Evropě k velkému rozmachu airbagů, používaly automobilky dva druhy vaku řidiče. Prvním a starším byl takzvaný full size bag o objemu 67 litrů, nabízený prémiovými německými výrobci už od 80. let. Druhý byl takzvaný eurovak o menším objemu 35 litru. Našel uplatnění u někdejších Volkswagenů, vozů skupiny PSA (tehdy Peugeot a Citroën) či u Fiatu. Eurovak chránil pouze hlavu a obličej, větší airbag také krční páteř spolu s hrudníkem.

První střet aut s airbagem řidiče

Dle dostupných údajů došlo poprvé ke srážce dvou vozidel s airbagem řidiče v USA. Aktéry byly údajně dva Chryslery LeBarony. Oba řidiči, jmenovitě Woody a Van Steelant, nehodu přežili. V jaké to bylo rychlosti, bohužel informace neuvádí.

Automobilová prvenství: Kdo měl první airbag? Kdy se objevilo ABS? Nebo xenony?

První boční airbag v Evropě mělo BMW

Pak se objevily airbagy, schopné chránit posádku vozu také při nárazu z boku. Některé koncepce počítají s airbagem v bočnici sedadla, jiné mají airbag schovaný pod dveřní výplní. První koncept uplatňuje automobilka BMW, jejíž řada 5 E39 byla v roce 1995 prvním autem v Evropě s bočním airbagem. Druhé řešení, tedy vak ve dveřích, razil na začátku pro změnu konkurenční Mercedes-Benz.

Airbag se nafoukne za tři setiny sekundy

Aby airbag splnil svůj účel, musí k jeho plnému rozvinutí dojít ve velmi krátkém čase. V čase 0,025 sekundy aktivuje nárazové čidlo spouštěcí jednotku airbagu, aby o pouhých 0,005 sekundy byl airbag nafouknut a připraven zachytit tělo a hlavu člověka, pohybujícího se setrvačností vpřed (při čelním nárazu). Za dalších 0,080 sekundy je už airbag prázdný, aby nedošlo k udušení člověka.