Design po generacích: BMW 3er Touring – Praktický estét
Praktičtější varianta sportovního sedanu se již od svého premiérového působení (v kontextu řady 3er jde o její druhou generaci) podílela na zatraktivnění karosářské verze kombi jako takové, což vytvořilo podmínky pro vznik výrazně menšinové kategorie lifestylových kombi. Dodejme, že dnes je tento trend uplatněn také u několika mainstreamových kombi.
Nejnovější reprezentant karoserie kombi v modelové nabídce bavorské značky je v mnoha ohledech větší, než předchozí model. Jeho rozvor je o 50 mm širší (ve výsledku 2810 mm), délka narostla o 97 mm na celkových 4624 mm a objem zavazadlového prostoru se zvýšil o 35 litrů na výsledných 495 litrů. Rozchod kol se rozšířil o 37 mm vpředu (1543 mm) a o 48 mm vzadu (1583).
3er E21 (1975-1983) – Průkopník epochy
I přes to, že se karosářská varianta kombi u první generace nevyskytuje, je pro následný mezigenerační přehled důležité zmínit model, který je pokračovatelem řady 2002. Z ní přebíhá řadu prvků, které převádí do modernější podoby.
Jedním z tvarových pozůstatků předchozí generace je zkosení přídě. Tím je podpořena dynamika této části karoserie, která představuje velmi jednoduchou kompozici, jíž dominují kruhové světlomety a ikonický symbol design BMW, obecně známý jako ledvinky. V průběhu tvarového vývoje automobilu střední třídy projde tento charakteristický znak několika modernizačními vlnami, jež postihnou jak samotnou velikost tohoto útvaru, tak i jeho sklon, plasticitu a směrovou orientaci.
Jedním z nosných elementů designu boční části je dlouhá horizontální linka, protínající podstatnou část profilu. Jde také o jeden z aspektů komplexnosti designu, díky kterému jde o vyvážený automobil. Nutno poukázat na kratší přední převis, který je zdrojem určitého energického náboje.
Nešlo však jen o sportovnost, kterou se design první generace 3er vyznačoval. Vozidlo prokázalo experimentální charakter, neboť pozoruhodným způsobem začlenilo do jedné plochy kruhový (hlavní světlomety) a čtyřúhelníkový (blikače) tvar.
Strohá přístrojová deska již u prvního reprezentanta této řady disponuje natočením středového panelu směrem k řidiči, přičemž takřka veškeré ovládací prvky jsou obepnuty linkou, vytvářející dojem kompaktnosti desky.
3er E30 (1982-1994) – První kombi
Druhou generací dochází k rozšíření nabídky o dvouprostorové kombi, které je hlavním tématem přehledu. První model tohoto zaměření vznikl přepracováním horní poloviny karoserie a souběžně také přizpůsobením stávajících části vozu (zejména B-sloupku).
Příď si ponechala negativní sklon, taktéž ledvinky setrvaly ve svislé poloze. Oproti těmto spíše evolučním změnám ale došlo k poměrně citelnému přepracování architektury přední části exteriéru, kde jsou veškeré prvky designu zakomponovány do jedné plochy, což je nejvýraznější změna oproti minulé generaci.
Ponton získal opticky více hmoty a zmohutněl, aniž by však ztratil lehkost a stěžejní tvary svého předchůdce. Zde lze hovořit o pozvolném vývoji bez výraznějších projevů modernizace.
Vytvoření karoserie kombi nikterak nenarušilo podstatu klasického sedanu. Redukce na dva karosářské prostory přinesla zvýraznění některých rysů vnějšího tvarosloví (zvláště hlavní linky protínající prakticky celou karoserii). Zajímavostí je užití jednoho z typických znaků pro dosavadní řadu 3er, tedy zadní sloupek se specifickým spodním zakončením.
V kabině proběhlo přepracování původního motivu, avšak s pouhým omlazením dominanty v podobě středového panelu, jehož součástí se nově staly výdechy ventilační soustavy. Obecně vzato se celek stal členitějším a propracovanějším.
3er E36 (1991-2000) – Odraz nové módy
Transformace původní podoby, která byla reakcí na měnící se estetické smýšlení v automobilovém designu, vyústila v nositele řady pokrokových a nadčasových řešení, která se – byť v omezené míře – používala donedávna.
Designové trendy počátku devadesátých let minulého století ovlivnily celkové tvarování karoserie. Předně lze hovořit o nárůstu rozměrů jednotlivých části exteriéru. Na této skutečnosti se nemalou měrou podílela modernizace nárazníku, který byl větší a o poznání plastičtější. To vedlo k ucelenějšímu vzhledu přídě jako celku, na kterém mimo jiné proběhla poměrně zásadní změna v designu BMW – první výrazná modifikace ledvinek, které byly nově stavěny směrem do šířky. Je také důležité říci, že vzhledem k použití nové formy světlometů (do jejichž roviny se připojily ukazatele směru jízdy) již nebyly tak výrazné.
Řečeným vlastnostem sekundují širší a masivnější prahy včetně mohutnějšího pontonu. Profil po provedených změnách nabyl plnosti a zároveň si ponechal některé prvky předchozí generace – sem patří zejména dlouhá linka obepínající podstatnou část karoserie a spodní zakončení (velmi úzkého) zadního sloupku.
Zatímco sedan byl opatřen konkávním klenutím zádě, kombi jím nedisponovalo. Tento fakt – spolu s méně strmým oknem - přispěl k poněkud více užitkovému vzhledu kombi oproti minulé generaci. Výsledek však výrazně odlehčily kompaktní svítilny tehdy moderního rozložení jednotlivých světelných segmentů.
Interiér, nehledě na výrazný nárůst prostornosti (v porovnání s E30), prodělal podobně intenzivní proměnu, která se podepsala na sportovnějším formování přístrojové desky (s velmi výraznou změnou výdechů ventilace a vizuálně klidnějšího středového panelu) a na sedadlech, která byla štíhlejší.
3er E46 (1998-2006) – Uhlazená evoluce
Designéři byli v případě další generace opatrnější a vyvarovali se riskantním krokům (které však proběhly v příštích letech). Proto lze E46 díky nepříliš překvapivým tvarům (bráno optikou ženevské premiéry v roce 1998) vnímat jako pečlivě modernizovanou minulou verzi s aplikací moderních prvků.
Světlomety podstoupily, spolu s rozpracováním základu těch z E36, drobný stylistický experiment – v podstatě tvaru jejich vnějšího krytu se ukrývají kruhy, zatavené do čtyřúhelníku, jenž kombinuje zakulacené a ostré rohy. I zde jsou směrovky započítány do tvaru světlometů, což se postupem času stalo tradičním znakem přídě.
Dvouprostorový karosářský koncept získal oproti minulé verzi mírně dynamičtější vizáž, na čemž se nemalou měrou podílelo použití zadních svítilen s ostrými výběžky (čímž je nepřímo řečeno, že došlo k přepracování schématu, tvaru a velikosti světelných segmentů) a klenutí víka zavazadlového prostoru, což je jeden z tvarových benefitů sedanu téže řady.
Dvoudílné svítilny také přišly s novou optikou, která zatraktivnila užitkovou záď a vytvořila podmínky pro vznik nástupce.
Přístrojová deska oproti E36 zvážněla. Výdechy nahradily původní smělý sportovní tvar obrouček za tradičněji zející obdélníkový. Středový panel s náklonem směrem k řidiči se stal povinností, celek byl ale notně zušlechtěn a zmohutněn.
3er E91 (2005-2012) – Progresivita na vzestupu
Zatímco dosavadní mezigenerační vývoj probíhal vesměs plynule a nekomplikovaně, čtvrtá generace 3er Touring postihly inovace a zásah do filozofie firemního designu, jež inicioval americký designér Christopher Edward Bangle.
Jednou ze zásadních změn oproti dříve produkovaným generacím byla skutečnost, že E91 byl samostatně vyvíjený model, který je se sedanem E90 totožný jen po A-sloupek. Příď vozidla má s předchůdci jen pramálo společného, případné paralely s minulostí se pohybují pouze v rovině druhotných prvků (provedení průduchů v nárazníku). Mnohokrát zmiňovaná maska chladiče v kultovním tvaru byla přepracována na dva atypické otvory, které se vydaly cestou estetického experimentu. Jednou z nových vlastností ledvinek je absence jejich celistvého chromového rámečku – většina chromu se přemístila do horní části obou průduchů a byla přetavena do podoby samostatných lišt.
Návrat ke konvenčnějšímu provedení masky byl jedním z úkolů modernizace v roce 2008, s nímž byla také cizelována forma nárazníku a aplikace nových prahových nástavců.
Profil byl opět o něco mohutnější. Jeho tvar byl do značné míry ovlivněn jedním z projevů nové filozofie BMW, kterým se stalo prolínání několika ploch. Doprovodným efektem tohoto počínání byly přímé, ostře vedené linky, které E91 zřetelně odlišovaly od E46.
I přes dramatický posun k nové formě progresivity se vůz nevzdal odkazu předchůdců, který po úpravách zapadá do nové kompozice – řeč je o zadním karosářském sloupku a jeho typickém vyseknutém zakončení. Svítilny mají podobné schéma segmentů, avšak zcela jinou optiku.
V kabině E91 je k vidění nové pojetí středového panelu, který přichází o výrazné naklonění směrem k řidiči. Celá deska se nyní opírá o přímo vedenou lištu, v níž se nacházejí ventilace. Celek je jednodušší a méně členitý.
3er F31 (od 2012) – Zpět ke kultivaci
Nejnovější model je značně inspirován o třídu větším 5er Touring. Nezůstal však v pouhém pokračování a rozvíjení nejnovějších myšlenek designu bavorské firmy – kombi kultivuje svého předchůdce a zároveň obohacuje dosavadní design značky novým uspořádáním prvků přídě.
Návaznost na dřívější Touringy je nesporná, přesto se objevují inovace. Příď je navzdory své délce velmi kompaktní, čemuž výrazně pomáhají lehké přední světlomety se subtilními výběžky směrem do středu čelní části vozu. Mírné, leč po smyslové stránce dynamické, zkosení kapoty spoluvytváří sportovní dojem.
Inovativnost a pozitivní přístup k progresivitě je výraznější při bočním pohledu, kde vynikají boční strany ledvinek. V porovnání s předchůdcem, jehož maska byla plně sladěna se skulpturou přídě, je letitý symbol BMW poprvé trojrozměrný. D-sloupek má stále charakteristické zkosení.
Záď dává najevo, že BMW neopouští prolínání ploch a tento unikátní styl kultivuje. S tím koresponduje konkávní klenutí, což svědčí o nadčasovosti tohoto řešení, jehož historie pramení v posledním desetiletí minulého milénia.
Poněkud neobvykle pojatá přístrojová deska E91 byla při generační obměně nahrazena celkem s větším příklonem k tradicím značky. Nejzřetelněji je to vidět na středovém panelu a jeho stavbě, která jako by odkazovala na dřívější filozofii. Zároveň můžeme konstatovat, že se deska z hlediska designu vydala zcela jinou cestou, než v případě předchůdce - nutno poukázat na vrstvení horní části desky, jež svou kreativitou převyšuje o třídu větší 5er Touring.