Dodge Tomahawk - Rychlá smrt

V komunikaci, v umění i v automobilovém průmyslu. Kromě toho rádi ohromují a ještě raději jsou ohromováni. Správný Američan jezdí v šestimetrové limuzíně s osmilitrovým desetiválcem. A pokud v ní nejezdí, tak o ní sní. Anebo se těší na to, čím bude v brzké době omráčen. Toho jsou si dobře vědomi výrobci a ze všech sil se snaží upoutávat potenciální zákazníky, nejlépe monstrem, vyzdobeným známým logem. Přesně z tohoto důvodu vznikl Dodge Tomahawk.

Těžko říct, co je vlastně zač. Nejpodobnější je sice motocyklu, ale má čtyři kola, takže jsme se rozhodli zařadit jej mezi auta. Jako každý objekt, předurčený do večerních zpráv, je i tento nej-, nej-, nej-... Máme čest s podivným stříbřitým monstrem, které se zdá být, a také je, oplátovaným obřím motorem s namontovanými koly. Řízkem mezi dvěma chleby kol je obludný desetiválec 8,3 litru z Viperu, který drolí čtyři pneumatiky o hrubý americký asfalt silou 500 koní. Čisté funkčnosti a elektrizujícím výkonům byl obětován komfort i pilotova pasivní bezpečnost (slovo řidič je v této souvislosti poněkud nepřiměřené). Pokud se Vám někdy stane, že tento grandiózní nesmysl na kolech budete řídit, tak počítejte s tím, že krční páteř bude vzdorovat silám vzduchu, svištícího kolem helmy rychlostí přes 300 mil v hodině. Tento údaj je pouze teoretický, skutečnou maximálku ještě nikdo nezměřil, což se dá u zcela otevřeného vozu s výkonovou hmotností 0,52 kW/kg docela dobře chápat. Prioritou je dělová akcelerace, 60 mph trvá 2,5 sekundy, jinými slovy, až do první zatáčky je tento bolid schopen držet krok s formulí 1. K takovým "cool" parametrům mu díky charakteristice motoru stačí dvoustupňová (!) převodovka s patřičně dimenzovanou spojkou.

Design nemá nejmenší smysl komentovat, připodobnit totiž k ničemu nelze a názor na něj nechť si udělá každý čtenář sám. Pokud lze vůbec hovořit o nějaké inspiraci, tak designer tohoto výplodu patrně často koukal na filmy s bojovými roboty, případně koketuje s látkami, modifikujícími myšlení. Dojem je - šok. Jestli pozitivní, nebo negativní, záleží na vkusu a míře estetického cítění pozorovatelově. Kdybychom za každou cenu hledali nějakou podobnost, nejspíš by to byl píst. Obří, stříbřitý, sršící kinetickou energií. Projekt byl od začátku do konce vymyšlen jako Show car s nulovou praktickou hodnotou, a tak je třeba jej vnímat. Jako ukázku, že i tvůrci od renomovaného výrobce se dokážou odvázat a malovat něco jiného než třetinu auta jako kapotu, třetinu jako prostor pro posádku a zbytek jako domeček na zavazadla. Takže, nasaďte si helmu, která má v tomto případě výhradně a pouze aerodynamickou funkci a vyražte si propláchnout mozek adrenalinem. Přinejmenším.