Levné cestování elektromobilem? Týden mě stál, skoro jako bych jezdil s V12
Sem tam slyším, že cestování elektromobilem moc nestojí. V týdnu s luxusním elektrickým SUV, které jsem nabíjel jen na veřejných rychlonabíječkách, mě kilometr stál zhruba stejně, jako bych jezdil dvanáctiválcovou limuzínou.
Není úplně neobvyklým argumentem fanoušků jízdy na elektřinu, že tak jezdí za levno. Snad ještě častější je však dotaz, jaké jsou náklady na „palivo“ na ujetý kilometr – dostává se mi ho každou chvíli od lidí, co se o elektromobilitu zajímají, ale zatím toho moc neví.
Odpověď na tuto otázku vždy zní „Záleží na tom, kde a jak nabíjíš,“ neboť cena elektřiny se v závislosti na způsobu nabíjení poměrně zásadně liší. Před několika týdny jsem testoval Hyundai Ioniq 9, velký, luxusní a těžký elektromobil, který zvládne 2,5 tuny těžký přívěs. Trochu neplánovaně jsem s ním zakusil, jak vypadají náklady na cestování poblíž svého horního extrému.
Největší ioniq mě zajímal, i když jsem tušil, že asi bude celkem žrát – jednak sám o sobě, jednak jsem měl plány na využití té tažné kapacity téměř beze zbytku – a že ten týden najedu opravdu hodně kilometrů. Nabíjecími čipy ČEZu a PRE však disponuji už pár let; většinou mi k ničemu nejsou, ale měsíčně za ně nic neplatím, takže neškodí je mít v záloze.
Usadil jsem se tedy za volant plně nabitého ioniqu a vyrazil. „První baterka“, myšleno podobně jako první nádrž benzinu, vzala zasvé celkem rychle – důvod si nechám na kompletní test, ale v druhém odstavci najdete jistý náznak. „Druhá baterka“ na tom byla úplně stejně, nabíjel jsem pozdě večer tentýž den.
Nazítří začala ta spousta kilometrů. Z Prahy jsem po nějakých popojížďkách vyrazil do Zlína a cestou jsem se zastavil u Ionity nedaleko Jihlavy. „Roaming funguje a bude to příjemný fofr, PRE navíc má celkem fajn ceny,“ říkal jsem si s tím, že použiju čip od PRE, abych to pak měl všechno na jedné faktuře.
Fofr to byl, místní Ionity dá až 350 kW nabíjecího výkonu a 81 odebraných kilowatthodin do baterie nateklo za 30 minut. Úplně stejný fofr však vykazovalo pomyslné počitadlo korun českých, ale o tom až později.
Vesele jsem pokračoval do Zlína a druhý den v rámci výletu do Holešova, Tasova a Mikulčic se zastávkou u 150kW PRE v Hodoníně. Tam nabitý vůz na nějakých 86 % mi už vystačil opět k „třístovce“, kterou mám nedaleko bydliště v Praze. Tam jsem dobil pár procent tak, abych měl nějakou rezervu na další den, kdyby bylo potřeba někde jezdit, a pak ráno v pohodě dojel ioniq vrátit, aniž by mu svítila rezerva.
Celkem jsem za svůj týden s ioniqem najezdil 1.389 km. Kdo čte trochu mezi řádky, je mu jasné, že jsem nabíjel jen na veřejných rychlonabíječkách a že nemám přístup k lepším cenám, když neplatím u provozovatelů měsíční paušály. V redakci jsem ten týden vůbec nebyl, abych si vůz nabil v garáži, zatímco sedím u počítače.
Výsledek? Na faktuře od PRE, která přišla začátkem listopadu, dalo nabíjení ioniqu dohromady 6.016,51 Kč. Není to překlep, není tam nula uprostřed čísla navíc, opravdu je to lehce přes šest tisíc korun.
| Nabíjení Hyundai Ioniq 9 | ||
| Typ nabíječky | Odebraná energie | Cena s DPH |
| PRE 150 kW | 68,89 kWh | 982,44 Kč |
| PRE 150 kW | 3,18 kWh | 44,53 Kč |
| PRE 300 kW | 84,06 kWh | 1.190,81 Kč |
| Ionity 350 kW | 81,21 kWh | 1.948,57 Kč |
| PRE 150 kW | 87,23 kWh | 1.239,17 Kč |
| PRE 300 kW | 43,64 kWh | 610,99 Kč |
| Suma | 368,21 kWh | 6.016,51 Kč |
Největší podíl na tom měl zmíněný „fofr“ u Ionity. Při nabíjení v roamingu, tedy že jsem přiložil čip PRE a tak spustil nabíjení, stála kilowatthodina 24 korun, takže když jsem jich odebral lehce přes 81, jsme na 1.950 korunách. Kdybych ceny trochu prozkoumal předem, investoval bych tři minuty do stažení aplikace Ionity a registrace, byl bych rázem na 19,95 Kč/kWh a stejné množství energie by stálo 1.620 korun.
Zbytek nabíjení mě však cenou potěšil. PRE ve své vlastní síti účtuje těm zákazníkům, kteří od této firmy neodebírají elektřinu ani plyn doma, cenu 14 Kč/kWh, ať nabíjíte na 150kW nabíječce, nebo na skutečně rychlém 300kW stojanu. Zejména u těch se to celkem vyplatí, umí-li vaše auto využít aspoň většinu toho výkonu, když nabíjení na 75kW stojanech mě stojí 12 Kč/kWh.
V12 jezdila jen o málo dráž
Nedalo mi to a podíval jsem se, kolik mě stál ujetý kilometr. Ona „první baterka“ zvládla zhruba 250 kilometrů; tak málo u 100kWh baterie není běžné ani v takhle velkém autě, ale měl jsem na něj opravdu velké nároky, jak se dozvíte zanedlouho v testu. Počítejme tedy s 1.139 ujetými kilometry a nabil jsem celkem 368,21 kWh. Vzhledem k tomu, že jsem vůz vracel s 51 % stavu nabití, odečtěme polovinu využitelné kapacity baterie, která je 106 kWh. Bylo tedy spotřebováno 315,21 kWh.
Průměrná cena kilowatthodiny tak vychází na 16,34 Kč/kWh a náklady na ujetý kilometr 4,52 Kč/km. Pamatuji si, že jsem před několika lety s dvanáctiválcovým BMW M760Li jezdil za 14,9 l/100 km. Taková spotřeba by při dnešních cenách benzinu – řekněme 34,50 Kč/l, nebudu brát v potaz průměr, protože ten zvyšují do nesmyslu nafouknuté ceny u značkových benzinek na dálnicích a já vždy hledám levnější palivo – znamenala 5,14 Kč/km.
Samozřejmě – kdo bude takto jezdit elektromobilem často, vyplatí se mu tarif s nějakým měsíčním paušálem, díky němuž se dostane k lepší ceně kilowatthodiny. Pokud ale majitel elektromobilu většinou nabíjí doma či v práci střídavým proudem a delší cestování podniká výjimečně, může se dostat do stejné situace jako já.
Proč to všechno píšu a riskuji, že se majitelé elektromobilů v komentářích vysmějí mé nezkušenosti? Protože je třeba občas rozsypat hračky těm z nich, kteří vám dokola budou tvrdit, že jízda elektromobilem je levná. Může být – ale taky nemusí.
A taky proto, aby stejnou chybu jako já – kdyby nic jiného, nepodíval jsem se předem na ceník roamingu; ty skoro dva tisíce u Ionity mě na tom hryžou asi nejvíc – neopakovali jiní elektromobilisté, kteří veřejné nabíječky využívají jen výjimečně, a tak si nepředplácí žádný lepší tarif.
Zdroj: Autorský text | foto: Marek Bednář/Auto.cz, Jakub Šuplata
