Donkervoort D8E 210 Sport - raketa z Holandska

Zakladatel firmy Joop Donkervoort byl již v době, kdy se před 25 lety rozhodl, že si postaví automobil vlastníma rukama, zkušený technik. Jeho vášní byly neobvyklé automobily a tak se rozhodl koupit si stavebnici Lotusu Super 7. Když se pustil do jeho sestavování byl nemile překvapen nízkou úrovní kvality jednotlivých dílů. Tak vznikla myšlenka na založení vlastní firmy. Od počátku si Donkervoort velmi věřil a velkou část vývoje prováděl samostatně, nicméně důležité komponenty jako trubkový prostorový rám vyvíjel ve spolupráci s odborníky. Konkrétně právě rám navrhovali na universitě v Eidhovenu. První vůz tak spatřil světlo světa v roce 1979.

Začátky byly typické pro takovéto malovýrobce. Jako montážní hala musela stačit stará stodola, kuchyň a obývák bývalého rodinného domu. První model nesl jméno Super 8 a brzy si našel své příznivce. Následoval model S8A s nezávisle zavěšenou zadní nápravou, S8AT s turbomotorem o výkonu 170 koní. K desátému výročí založení, Donkervoort představil model D10, který mu přinesl mezinárodní uznání za design. Automobil vážil 630 kg a poháněl jej turbomotor objemu 2.2 litru.

Vzhled vozu se nijak výrazně po celou dobu výroby nemění. Základní koncepce s dlouhou kapotou a sedadly umístěnými těsně před zadní nápravou byla převzata z konceptu Super 7 a jen prochází drobnými modernizačními prvky, které do značné míry obnášejí variace na téma pevné velké blatníky, nebo lehké malé blatníčky těsně u předních, široce vysunutých kol, tak jako má současný model. Stejně tak kruhové hlavní světlomety a drobné směrovky mezi koly a úzkým nosem masky chladiče. Zajímavým prvkem je umístění opakovacích směrovek na přední hranu zadního laminátového blatníku. Na široké zádi zaujmou kruhové svítilny, mohutný ochranný rám a dojem difuzoru budící kryt tlumiče výfuku.

Současnou nabídku tvoří model D8. Původně byl osazován motory Ford Zetec a Cosworth, ale od roku 1999 začaly být používány motory Audi 1,8 20V turbo. Tento motor je osazován ve třech výkonnostních provedeních a my se budeme blíže zabývat právě nejvýkonnějším modelem D8E 210 Sport. Když jsme začali u motoru tak jej přibližme poněkud více. Jedná se o známý dvacetiventilový čtyřválec Audi s jedním turbodmychadlem o objemu 1781 ccm. Díky většímu chladiči stlačeného vzduchu a úpravám řídící elektroniky se jeho výkon vyšplhal na 154 kW (210 k) při 6000 ot/min a točivý moment na 320 Nm při 4000 ot/min. Osazen je také chladič oleje. Oproti motorům osazovaných ve vozech Audi má nový airbox a nově tvarovaný kryt. Na motor uložený daleko za přední nápravou navazuje speciální ručně řazená pětistupňová převodovka Borg Warner, která přenáší výkon na zadní poháněná kola přes samosvorný diferenciál.

Celé pohonné ústrojí je uloženo v prostorovém rámu svařeném z kruhových ocelových trubek. Povrchové panely jsou vyrobeny ze skelného laminátu, kapota motoru a některé drobnější díly jsou z hliníkového plechu. Typickou vlastností těchto vozů jsou odnímatelné, vzhůru výklopné dveře. Jelikož automobil je určen pro pravověrné příznivce nekompromisní sportovní jízdy, mnoho majitelů dveře používá jen v krajní nouzi. Pro zprostředkování dokonalých pocitů z jízdy je zapotřebí kvalitní podvozek, v tomto případě také náležitě tuhý. Obě nápravy mají shodnou konstrukci, jsou tvořeny lichoběžníkovými závěsy, vpředu se seřiditelným příčným stabilizátorem. O odpružení se starají seřiditelné jednotky White Power, které umožňují seřizovat nejen tuhost, ale také výšku podvozku. Díky nízké hmotnosti 630 kg nemusel být použit ani posilovač řízení, které potřebuje 3,4 otáčky mezi krajními polohami. Pro fyzicky zdatnější jedince je k dispozici i přímější převod s 2,7 otáčkami. O zastavení se starají čtyři kotoučové brzdy s dutými, vrtanými a rýhovanými kotouči vpředu, vzadu nejsou duté. Brzdy jsou umístěny v kolech z lehké slitiny o rozměru 8Jx15 a obuty do pneumatik 205/50 R15 vpředu a 225/50 R15 vzadu.

Interiér vozu D8E 210 je čistě funkční. O pohodlí a luxusu zde lze hovořit snad pouze ve spojení s koženým čalouněním u této nejsilnější verze. Jinak zde nenajdeme nic, co není nezbytně nutné pro ovládání vozu. Dokonce i dnes již zcela běžné audio bychom zde hledali zbytečně. Přístrojová deska je tvořena rovným, kůží čalouněným plechem v němž jsou zasazeny kontrolní přístroje a ovládací spínače. Před malým volantem o průměru 305 mm je vlevo velký rychloměr a vpravo otáčkoměr. Řada pěti menších přístrojů uprostřed je tvořena zleva tlakoměrem turba, tlakoměrem oleje, teploměrem oleje, teploměrem chladící kapaliny a palivoměrem. Sportovní charakter již tak strohému interiéru dodávají hliníková madla řadící páky a ruční brzdy. Nenajdeme zde žádné airbagy či jiné elektronické vymoženosti a jediným viditelným bezpečnostním prvkem je mohutný ochranný rám za sedadly vyrobený z nerezivějící oceli. O přijatelné cestovní podmínky při nepřízni počasí se stará lehoučká sklopná střecha vyrobená z vinylu, stejně jako dveře a kryt prostoru pro střechu.

Tento nevelký vůz, vždyť nedosahuje ani 3,5 metru délky, ovšem drtí většinu mnohem věhlasnější konkurence svými dynamickými parametry. Jelikož je velmi lehký (630 kg) i poměrně „nízký výkon motoru mu umožňuje vskutku raketovou akceleraci z 0-100 km/h za fantastické 4 sekundy. Jeho slabinou je aerodynamika a tak naopak nejvyšší rychlost je „pouhých 235 km/h, což ovšem k charakteru vozu není nikterak málo. Donkervoort je stavěn pro potěšení z jízdy na zatáčkovitých tratích a tam najde jen stěží rovnocenného soupeře. Pro tento vůz asi platí více než pro jakýkoli jiný označení motorka na čtyřech kolech. Tato rychlá hračka však také něco stojí a to je asi také trochu důvod, proč se těchto raket neprodává více, neboť za cenu až 2,6 mil. korun se již dají pořídit i mnohem lépe vybavené i když ne tak rychlé sporťáky.