Dopravní výchova mládeže: Hřiště, nebo sbírka značek?
Chybně či dost nelogicky rozestavěné dopravní značky. I tak vypadají některá dopravní hřiště v ČR. Projeli jsme třetinu hřišť v republice, odhalovali závady a zjišťovali, jak to u nás vypadá s dopravní výchovou.
Značka Dej přednost v jízdě, v níž je nakreslený kruhový objezd, doplněná o značku hlavní silnice. Jak byste rozuměli takovému značení? Možná byste si řekli, že tady značky dávali opilí silničáři. My jsme na takovou kombinaci narazili. Ne na silnici, ale na dopravním hřišti v Kravařích u České Lípy. „To je slušná divočina, tam se na to budou muset kolegové podívat,“ komentuje náhodné rozesetí dopravních značek na veřejně přístupném dopravním hřišti u kravařské školky Jiří Polomis z Besipu.
Hřiště vypadá spíš jako sbírka značek. „Legislativa nijak neupravuje, jak mají vypadat dopravní hřiště nebo kdo je může projektovat a stavět,“ dodává Polomis. Značky si tak na hřiště může dávat každý, jak ho napadne.
Vstup zakázán
Matoucí značení není jediná věc, na kterou jsme při kontrolách hřišť narazili. Někde je vidět, že si otevřeli dopravní hřiště, ale chodili jim tam lidi. A tak vás třeba v Kralupech nad Vltavou u Třebíka vítá cedule, že vstup na dopravní hřiště je pouze na povolení. Pokud se tedy děti budou chtít samy od sebe jít něco naučit, musí nejprve do ředitelny poprosit o svolení. V Čelákovicích nás zastavil nápis, že dopravní hřiště neslouží veřejnosti. Když jsme hledali vchod na hřiště ve Žďáru nad Sázavou, velmi rázně nás vypoklonkovala zaměstnankyně školy, které se nelíbilo, že se blížíme ke školnímu pozemku. V Krupce nás donutil udělat čelem vzad visací zámek na bráně.
