Existuje trik, jak se vyhnout poplatku za blokování nabíječky. A nevyjde ani moc draho
Jeden z taháků elektromobility je možnost dát auto přes noc na nabíječku a ráno mít k dispozici plný dojezd. Jenže tahle teorie dopadá na realitu veřejných stanic. Přes noc se nabíjet nevyplácí.
Novým standardem trhu s pomalými nabíjecími stanicemi (AC se střídavým proudem) se stává tříhodinový limit nabíjení. Pak už se platí za každou další minutu. Třeba podle ceníku Pražské energetiky vyjde každá další hodina na 60 korun. Ti, co berou od tohoto dodavatele i elektřinu nebo plyn do domácnosti, platí polovinu. Auto zaparkované na nabíječce přes noc tak vyjde na stovky jen na tomto poplatku, pak to ztrácí veškerý smysl.
Aby situace byla ještě složitější, na řadě nabíjecích míst se objevují značky omezující možnou dobu parkování. Někdy jde o „velkorysé“ čtyři hodiny, výjimkou ale nejsou značky, kde jde jen o dvě hodiny. I když tak má někdo přímo před domem nabíjecí stanici, která je volná, legálně u ní může stát jen dvě hodiny v kuse. Noční nabíjení tak znamená kromě poplatku za blokování nabíječky i riziko pokuty za špatné parkování.
Pražská energetika od nového roku už nebude nabízet tarif, který se právě pro noční nabíjení hodil. Stál sice 800 korun měsíčně, obsahoval ale 100 kilowatthodin na pomalých nabíječkách a k tomu i 24 hodin kreditu, který se odečítal po překročení tří hodin nabíjení. Umožňoval tak dvakrát až třikrát měsíčně bez obav nechat auto na nabíječce i přes noc (samozřejmě, pokud tam nebyla dopravní značka omezující dobu parkování). Nově si lze za 300 korun měsíčně zaplatit odpuštění poplatku za přetáhnutí doby nabíjení v době mezi desátou večer a šestou ráno. Žádné volné kilowatthodiny už ale tarif nenabízí.
Kdo dá auto na nabíječku v osm večer a odjede do práce v osm ráno, stejně bude muset 30 korun za blokování nabíječky zaplatit. Ve standardním tarifu by ale platil 540 korun a zákazníci PRE 270 korun. Samotná elektřina se samozřejmě platí nad rámec toho. Ti, co si zaplatí „noční“ tarif, platí za kilowatthodinu osm korun, na stejnou částku vyjde elektřina bez měsíčního poplatku zákazníky PRE, ostatní budou platit 9 korun.
U nabíječek E.ON a ČEZ je sice doba pomalého nabíjení omezena na vstřícnější čtyři hodiny, za každou další minutu už se ale platí rovnou dvě koruny. Nechat auta na nabíječce od osmi večer do osmi ráno tak znamená 960 korun parkovného. I kdyby se celou dobu opravdu nabíjelo.
Existuje ale trik, jak se těmto platbám vyhnout. Třeba když se stanice ČEZ spustí kartou E.ON, platí se sice více za samotnou elektřinu, ale v ceníku platba za nadměrnou dobu nabíjení není. Stejně tak jsou i poskytovatelé, kteří dobu nabíjení zatím neomezují. Těch ale postupně ubývá.
V Evropě situace není o moc jiná. Některé stanice dobu nabíjení vůbec neomezují, jiné dávají stále velkorysých deset hodin, případně dobu nabíjení neřeší přes noc, další ale omezují nabíjení i na dvě hodiny. Hodina navíc může stát cokoliv od nižších desetikorun po víc než částky přes 250 korun. Nabíjení přes noc u hotelu se tak může radikálně prodražit.
Aby to nebylo málo komplikované, pravidla se liší jak podle nabíjecích sítí a jednotlivých zemí, tak podle konkrétního tarifu či použité karty či aplikace. I jeden stojan lze použít s velmi drahou platbou za příliš dlouhé nabíjení, tak zcela bez ní. Kdo chce ušetřit, měl by ceníky studovat a nepřehlédnout drobné poznámky.
Pro elektromobilisty tato situace ale znamená, že nabíjení přes noc, jakkoliv vypadá logicky, nedává obvykle žádný smysl. A je nakonec výhodnější nabíjet častěji kratší dobu, byť to může znamenat nutnost k autu extra chodit vypojit nabíjení případně jej i přeparkovat. Proto například stanic na sídlištích zpravidla přes noc zejí prázdnotou, i když přes den se u nich auta střídají. Nebo může být nakonec výhodnější dojet k sice dražší rychlé nabíječce, ale bez rizika platby za přetažení povolené doby, a nabíjení spojit třeba s nákupem.
