Výrobci baterií míří k nabíjení za pět minut, úzkost z dojezdu to ale odstranit nemusí
Baterie v elektromobilech se dál skokově zlepšují. Mají vyšší kapacitu, lepší životnost a výrazně rychleji se nabíjí. Řidiči v budoucnu možná nebudou muset na nabíječkách trávit tolik času.
Výrobci baterií, kteří sídlí hlavně v Číně a Koreji, pracují na superrychlém nabíjením a cíl je poměrně jasný - co nejvíce srovnat čas plnění baterie a čas plnění nádrže naftou nebo benzínem.
Pro nástup elektromobily je to důležitý bod. Část řidičů stále trpí takzvanou úzkostí z dojezdu. V té jde o to, zda se vůbec dojede do cíle, i o obavu z toho, že bude nutné někde dlouze nabíjet.
„Jednou z odpovědí na úzkost z dojezdu je zvýšit dojezd, druhou je umožnit tak rychlé nabíjení, aby to bylo pohodlné to udělat i v polovině cesty,“ říká Andreas Breiter z poradenské společnosti McKinsey, který má na starost sekci dopravy budoucnosti. Podle něj jsou jasné limity toho, jak velké baterie mohou být vlastně i jak velké baterie auto vůbec uveze, rychlejší nabíjení se tak nabízí. I to má ale své nevýhody.
Deník Financial Times zjišťoval, jak na tom výrobci jsou. Čínské firmy CATL a Gotion High-tec už mají baterie, které se z 10 na 80 procent nabíjí pod deset minut. Ambice jsou ale ještě vyšší. Pracuje se na tom, aby plnění trvalo zhruba pět minut, a už se tak prakticky nelišilo od tankování. Rychlost, které se už dnes dosahuje, je na míle vzdálená od laických představ o hodinách na nabíječkách.
Korejská automobilka Hyundai v rychlém nabíjení vidí cestu, jak zvýšit prodeje elektromobilů. Je jak udělat o něco atraktivnější proti jiným pohonům.
Nutno dodat, že plnění od 0 do 100 samozřejmě nikdy tak svižné nebude, v krajních hodnotách už se hraje velká chemická ruleta, která ohrožuje životnost baterie.
Rychlé nabíjení je technologicky velmi náročné. To, o kterém je zde řeč pracuje s výkony, které jsou i násobné proti tomu, čemu se dnes už říká ultrarychlé nabíjení (od 150 kW). Do baterie jdou stovky kilowattů, tedy výkon, který by stačil k tomu, aby si celá ulice mohla prát a péct kuře v troubě. Jde o takovou energii, že chtě nechtě zvyšuje bezpečnostní rizika a ohrožuje životnost baterie. To vše si žádá další opatření a složité (a často nákladné) úpravy, aby vše dobře a bezpečně fungovalo a zdraví baterie nebylo (tolik) ohroženo.
Také není snadné najít místo, kde bude takový výkon trvale k dispozici k instalaci takto rychlých nabíječek, nemluvě o tom, jaké náklady se s tím budou pojit. Ultrarychlé nabíječku už jsou složitá technologická zařízení, která už se nevejdou do samotných stojanů. Náklady na každé nabíjecí místo se pak pohybují řádově v milionech korun. Vše si navíc žádá i odbornou a poměrně drahou údržbu, která se nakonec odráží i v tom, kolik takto svižné nabíjení stojí. Jde nakonec o násobky ceny samotné elektřiny.
Problém leží i v tom, že musí dojít k souladu schopností auta a nabíječky. Někde vše brzdí auto, jindy nabíječka. Superchargery Tesly nabízí až 250 kilowattů, síť Ionity nabízí až 350 kilowattů, čínský Huawei už se dostal 600 kilowattů. To už stačí i na vytopení zimního stadionu.
Neil Beveringe, analytik ve společnosti Bernstein, říká, že Čína v závodění o nejrychlejší nabíjení vede a nechala za sebou své korejské rivaly. CATL na letos na autosalonu v Pekingu představil baterie, která se nabíjí kilometru za sekundu, tedy 600 kilometrů za deset minut.
Korejci se proto musí snažit se na takové časy dosáhly. „V roce 2026, představíme baterii, která se nabije do devíti minut,“ řekl Finacial Times Goh Juh-young, viceprezident korejského Samsung SDI. Cíl ale mají ambicioznější. Dosáhnout chtějí 600 kilometrů dojezdu za pět minut nabíjení, tedy dorovnat spalovací motory.
Jenže přehřívání nabíjení při takto rychlém nabíjení už prokazatelně ohrožuje jejich životnost. Zvláště pokud by takto někdo nabíjel často. Z logiky věci se zvyšuje i riziko požáru.
„Největší problém s rychlým nabíjením je teplota baterií,“ vysvětluje Kim Je-young, z LG Energy Solution, největšího nečínského výrobce baterií.
Potřeba je velká chemická alchymie. Přehřívání lze například řešit změnou složení, ve které se sníží podíl niklu. Vědci pracují i na ochraně jednotlivých článků, aby byly v bezpečném obalu a minimalizovalo se riziko vzplanutí.
Podle průzkumů ale rychlost nabíjení není pro majitele elektromobilu to nejdůležitější. Ti vědí, že to nejrychlejší nabíjení je nejdražší a také nejvíce ohrožuje životnost baterie, proto se do něj tolik nehrnou. Preferují spíše množství nabíjecích míst, ty pak mohou snadněji spojit se svými běžnými aktivitami. Mnohdy raději zajedou na pomalejší nabíječku, u které zároveň nakoupí, než by stáli na dražší ultrarychlé stanici na dálničním odpočívadle. Pro mnohé ale bude důležité mít k dispozici tu možnost v případě potřeby auto nabít na další stovky kilometrů za pár minut.
