Ferrari 212 Inter (1951–1953): Krásná auta s motory V12 Colombo

Za první sportovní cestovní automobil Ferrari je považován typ 166, jehož číselné označení bylo, stejně jako u předcházejících modelů Ferrari, odvozeno od objemu jednoho válce motoru V12 v kubických centimetrech.

Na základě závodních vozů 125 S a 166 S vyvinul Ferrari první cestovní vůz třídy Gran Turismo (GT), nazvaný 166 Inter a poháněný skvělým dvoulitrovým motorem Colombo V12. Modely Ferrari 166 se během roku 1948 začaly dodávat ve verzích Sport (S) a Inter. Název Inter pocházel od závodního týmu Scuderia Inter, který založili bratři Gabriele a Soave Besanové. Původně bylo označení Inter určeno vozům připraveným pro mezinárodní závody, později se ale používalo pro všechny cestovní vozy, které měly delší rozvor než 2250 mm.

Úspěšné modely 166 a 195 Inter byly v roce 1951 nahrazeny modelem Ferrari 212 Inter, vycházejícím z typu 166. Poprvé se Ferrari 212 Inter představil veřejnosti na bruselském autosalonu jako sportovní vůz vhodný k cestování i závodění.

Motor a podvozek 

Ferrari 212 Inter měl pod kapotou slavný motor Colombo V12 s rozvodem OHC, jehož vrtání bylo zvětšeno na 68 mm (zdvih zůstal na 58,8 mm), čímž se zvětšil objem na 2562 cm³ (na jeden válec tak připadalo 213,5 cm³. S jedním karburátorem Weber 36DCF měl nejvyšší výkon 150 k (110 kW) a se třemi karburátory Weber 164 k (121 kW). V roce 1952 byly upraveny hlavy válců a výkon se zvýšil o dalších 5 koní. Na tehdejší dobu byla neobvyklá pětistupňová manuální převodovka. Podle testů britského časopisu Autocar dosahovalo Ferrari 212 Inter rychlost 187 km/h a na stovku zrychlilo za necelých 11 s. Nový motor testovaného vozu přitom připouštěl maximální otáčky jen do 6500/min.

Ferrari 212 Export Barchetta by Touring stanovilo nový rekord

Do několika vozů Ferrari 212 Inter byly namontovány větší 2,7litrové motory Colombo V12, takže se jim někdy říkalo 225 Inter nebo 225 Europa. Karoserii kupé pro jeden z nich navrhl v roce 1952 Giovanni Michelotti a vyrobila karosárna Vignale.

Podvozek vycházel z typu 125 a měl nezávislé zavěšení předních kol s trojúhelníkovými rameny nestejné délky a pérování příčným listovým perem a hydraulickými tlumiči Houdaille. Zadní tuhá náprava byla odpružena dvěma podélnými listovými pery s tlumiči Houdaille. Trubkový rám měl výztuhy ve tvaru písmene X (foto). Ferrari 212 Inter mělo rozvor náprav 2600 mm, což bylo o 100 mm více než u spřízněných modelů 212 Export.

Podvozek Ferrari 212 Inter měl trubkový rám s výztuhami ve tvaru písmene X a rozvorem náprav 2600 mm.

Kompletní pojízdné podvozky se dodávaly převážně italským karosárnám, které na těchto podvozcích stavěly sportovní kupé, roadstery a kabriolety podle přání zákazníků. K nejznámějším patřily italské karosárny Touring, Ghia, Vignale, Stabilimenti Farina a také švýcarská Ghia-Aigle z Lugana. Zvláštní pozornost si zasluhuje karosárna Pinin Farina z Turína, která se postupně stala nejdůležitějším dodavatelem karoserií do továrny Ferrari v Maranellu. Battista „Pinin“ Farina byl ale stejně hrdý jako Enzo Ferrari a nikdo z nich nechtěl jako první požádat o spolupráci. Řešením bylo vzájemné setkání na půl cesty mezi Maranellem a Turínem. Prvním Ferrari s karoserií od Pinin Fariny byl kabriolet 212 Inter s podvozkem číslo 0177E (foto), vyrobený v roce 1951. Jeho prvním majitelem se stal švýcarský podnikatel Georges Filipinetti.

Prvním Ferrari s karoserií od Pinin Fariny byl kabriolet 212 Inter, vyrobený v roce 1951.

Za dva roky vyrobilo Ferrari 78 podvozků typu 212 Inter a na nich pak specializované karosárny stavěly zakázkové modely. Na některé zajímavé kreace těchto karosáren se podíváme podrobněji.

Touring

Carrozzeria Touring z Milána postavila v roce 1952 roadster 212 Inter Barchetta (foto) a využila přitom svoji konstrukci lehké hliníkové karoserie na trubkovém rámu nazvanou Superleggera. Použitý tříkarburátorový motor V12 měl objem 2,7 litru. Tento vůz koupil Henry Ford II z americké automobilky Ford Motor Company, aby jej vývojáři modelu Thunderbird použili ke studijním účelům. Ford Thunderbird se stal od roku 1955 hlavním konkurentem Chevroletu Corvette na americkém trhu. Krásná dvoumístná Barchetta je součástí sbírky automobilového muzea Petersen v Los Angeles.

Nádherný roadster Ferrari 225 Inter Barchetta s karoserií Touring měl podvozek 212 Inter, ale 2,7litrový motor V12.

Ještě o rok dříve postavila karosárna Touring pětikusovou sérii dvoudveřového kupé Ferrari 212 Inter Berlinetta se splývavou zádí a typickou oválnou maskou chladiče „vystrčenou“ dopředu. Kupé mělo výrazné prolisy na bocích a kruhová zadní světla.

Ghia

Na pařížském autosalonu v roce 1952 se známé italské designerské studio Ghia, založené v roce 1919 v Turíně, pochlubilo žlutě a černě nalakovaným dvoudveřovým kupé se stupňovitou zádí, postaveném na podvozku Ferrari 212 Inter (foto). Shodou okolností navštívil autosalon argentinský diktátor Juan Perón a auto se mu tak líbilo, že se rozhodl jej okamžitě koupit. Aby to nevypadalo, že zbytečně utrácí, putovalo kupé zpět do Maranella a s italskými poznávacími značkami bylo exportováno do Argentiny jako ojetý automobil.

Toto kupé 212 Inter s karoserií Ghia si v roce 1952 koupil argentinský diktátor Juan Perón.

Dlouho se však Perón z vozu netěšil. V roce 1955 musel Perón po vojenském převratu uprchnout ze země a kupé spolu se sbírkou automobilů musel nechat v Buenos Aires. V roce 1973 si kupé koupil Ital Conrado Tennina žijící v Argentině a po dalších 14 letech jej prodal zpátky do Evropy. Při renovaci dostalo zpátky svůj žlutočerný lak. Současný majitel si vůz cení na 2 miliony dolarů (44 miliony korun).

Ferrari Classiche zrenovovalo vzácný model 212 Export Coupe Vignale

Vignale

V roce 1948 založil karosárnu Vignale na Via Cigliano v Turíně designer Alfredo Vignale (1913–1969). O tři roky později zhotovil Vignale na podvozcích Ferrari 212 Inter dvě kupé (foto), které s posádkami Taruffi–Chinetti a Ascari–Villoresi skončily na prvních dvou místech na mexické Carrera Panamericana v těžké konkurenci hlavně amerických vozů.

Jedno ze dvou kupé, které postavilo studio Vignale v roce 1951. Tato kupé obsadila na mexické Carrera Panamericana první dvě místa.

Podobné tvary měla také série pěti kusů kupé Ferrari 212 Inter stejného ročníku s karoserií Vignale. Ta měla ale světlomety vsazené do oválné masky chladiče a v blatnících zůstala jen malá pomocná světla. Jedno z nich mělo dvoubarevnou žlutočernou karoserii, podle které dostalo přezdívku Bumblebee (čmelák). Stylistickou zajímavostí těchto kupé byla výrazná křidélka na zadních blatnících.