Fiat 124 Spider: Sexy roadsteru je už padesát!

Fiat se při vývoji moderního roadsteru ve spolupráci s Mazdou (Tipo 348) nechal inspirovat klasikou v podobě původního 124 Sport Spideru. Ať se fanoušci Mazdy nezlobí, ale italská verze je hezčí a hlavně retro. Předloha, která se stala ikonou nejen v zemích, kde se oficiálně prodávala, ale i v těch, kam nikdy nezamířila, nyní slaví kulaté narozeniny. Sexy roadsteru je už padesát, přitom jeho nadčasové tvary ani náhodou nestačily zestárnout...

Fiat 124 Sport Spider se představil na 48. ročníku „Torino Esposizioni“ 3. listopadu 1966. Ano, libozvučná italština má takový krásný název pro autosalon v Turíně, mimochodem domácí přehlídku Fiatu. Zúčastnilo se jí mimochodem 515 vystavovatelů ze třináctky zemí. Ekonomická krize, kterou Itálie v polovině 60. let procházela, pomalu odeznívala a domácí výroba automobilů zase rostla, konkrétně o 8 %. To, že je ukazatelem blahobytu dané země, platilo už tehdy stejně jako v současnosti. Fiat zde kromě prototypu většího sporťáku Dino (ještě coby kupé) poprvé prezentoval i kombi 124 Familiare a právě otevřenou verzi stejné řady...

Pininfarina

3,97 m dlouhý krasavec navázal na předešlé poválečné roadstery za rozumné peníze a jeho úhledné, elegantní a moderní tvary vznikly u Pininfariny. Přední do prostoru vysunutá mřížka dostala originální šestiúhelníkový tvar a u prvních modelů trojici svislých a tři dvojice blízko u sebe umístěných vodorovných tenkých lišt. Na ni navazovaly výrazné „oči“ a plochá kapota motoru. Chromované nárazníky postrádaly tehdy běžné „dorazy“. Plynulé linky blatníků pokračovaly v mírných oblinách směrem dozadu, až k nízkému „ocasu“. Okno v textilní střeše bylo plastové, boční skleněná se samozřejmě dala kompletně zatáhnout...

Sport Spider byl vlastně kabrioletem a nikoli typickým roadsterem, protože měl i zadní lavici, byť opravdu nouzovou. Přední dvojice míst nepostrádala na tehdejší dobu anatomické tvarování. Palubní desce nechybělo dřevěné obložení, mezi kulatými „budíky“ bychom našli rychloměr, teploměr chladicí kapaliny a elektrický tlakoměr oleje. Řidiči auta ovládali dvouramennými volanty.

Klasická koncepce

Stejně jako celá řada 124, i tato verze vyznávala pohon zadních kol. Pod kapotou bychom našli motor s označením 124AC.000, zážehový řadový čtyřválec podčtvercové konstrukce s vrtáním 80 a zdvihem 71,5 mm a rozvodem DOHC. Z objemu 1438 cm³ d8val 66 kW (90 k) při 6500 otáčkách. Byl vybaven dvoukomorovým vertikálním karburátorem a dvojitou olejovou filtrací, která zajišťovala lepší mazání.

Spidery vybavené pětistupňovými převodovkami (jen pár prvních kusů mělo o jeden méně) dosahovaly na radiálních pneumatikách největší rychlosti 170 km/h. Myslelo se i na bezpečnost, sloupek řízení byl dvoudílný, na všech kolech se pak nacházely kotoučové brzdy s podtlakovým posilovačem. Skvělých jízdních vlastností se podařilo konstruktérům dosáhnout díky zadní nápravě s panhardskou tyčí.

Komerční úspěch

Fiat na vůz nalepil cenovku 1,55 milionů lir, základní „berlina“ stála o půl milionu méně. Na 65 tisíc lir přišla jak litá kola Cromodora, tak i pevná střecha, tedy hardtop. Ten umožňoval celoroční provoz. Standardní šlo sice ručně, ale rychle a snadno složit přímo ze sedadla řidiče. První série si za tři roky našla 25 tisíc zákazníků, což bylo v této kategorii možné považovat za komerční úspěch, trh spider přijal.

Velká turínská automobilka samozřejmě nemohla nechat bez povšimnutí tradiční odbytiště sportovních vozů: Spojené státy. V USA se začal prodávat v roce 1968, po nezbytných modifikacích, které už tehdy vyžadovaly místní předpisy. Američané si oblíbili nejen italský styl a proporce, ale hlavně zmíněné triviální skládání střechy. Nemuseli se zvedat a obcházet vůz...

Druhá a třetí série

Druhá série debutovala opět na autosalonu v Turíně, to se psal říjen 1969. Motor 1,44 l v nabídce zůstal, přibyla ovšem druhá jednotka: opět čtyřválec DOHC, ovšem s vyšším objemem 1608 cm³. Výkon vzrostl na 81 kW (110 k) díky použití dvojice dvoukomorových karburátorů. Nové modely byly rychlejší, upalovaly až stoosmdesátkou a k rozeznání od první série jsou snadno. Dostaly totiž voštinovou mřížku chladiče a vyboulení na kapotě, protože jinak by se pod ní šestnáctistovka prostě nevešla... Modifikovaná větší zadní světla byla bohatší o „couvačku“. V letech 1969-1972 se zrodilo 27 tisíc sportovních stočtyřiadvacítek. Ale jejich životopis zdaleka nekončil...

Třetí série z roku 1972 se zvenčí od předchozí nijak nelišila. Drobná vylepšení ale neminula interiér, přístrojovou desku, nově černou s chromem a hodinami. Do útrob se však dostaly nové motory s dvoukomorovými karburátory Weber 34 DMS a Solex C34 EIES 5. Šlo o šestnáctistovku, ovšem s objemem 1592 cm³, respektive osmnáctistovku, ale s přesnými 1756 cm³. Základní konfigurace pohonných jednotek zůstala zachována, první dávala 79 kW (108 k), druhá pak 87 kW (118 k).

Abarth pro soutěže i silnice

Nelze samozřejmě nezmínit soutěžní verzi od Abarthu. Ta byla velmi účinnou zbraní proti konkurenci právě od sezóny 1972. Odlehčené soutěžní speciály skupiny 4 měly kromě silnějších motorů 1,76 l také laminátové střechy a kapotu, široké blatníky a hliníkové dveře. Tehdy ještě neexistovalo oficiální mistrovství světa značek, jen mezinárodní pohár výrobců, ale už pod záštitou FIA. Fiat ovšem hned obsadil druhé místo za Lancií. Značnou měrou k němu přispěl Švéd Håkan Lindberg dvojicí triumfů, v řecké Acropolis a předposledním ročníku slavné Alpské jízdy (Österreichische Alpenfahrt).

Tovární účast Fiatu trvala čtyři sezóny, během třech dalších vyhráli Achim Warmbold Rajd Polski 1973, Raffaele Pinto Portugalskou rallye 1974 a legendární Fin Markku Alén ovládl soutěž pojmenovanou po portském víně v ročníku 1975. Fiat v žebříčku značek vždy zopakoval onu stříbrnou příčku za Alpine-Renault, respektive dvakrát za sebou znovu Lancií. Abarth existoval i coby Stradale, tedy silniční specifikace použitelná v běžném provozu.

Pro Ameriku

Od června 1974 se 124 Sport Spider vyráběl hlavně pro USA, kde byl stále velmi úspěšný. Proto dostal tzv pětimílové, energii pohlcující nárazníky. Musely odolat bez poškození nárazu v rychlosti do 8 km/h. Vyžadovaly je nové bezpečnostní předpisy a museli se jim přizpůsobit všichni evropští výrobci sportovních vozů, britskou konkurenci nevyjímaje. Fiatům naštěstí ubraly na kráse nejméně... Počínaje rokem 1978 se začal montovat nový dvoulitrový motor. Zpřísňující se emisní normy za mořem, které si vyžádaly ropné šoky, jeho výkon seškrtily až k 87 koním (64 kW). Vstřikování paliva se používalo už dříve. Došlo opět ke změně koncových světel, které hodně připomínaly peugeoty, není divu, tvary „lvů“ navrhovalo stejné studio. V osmdesátém roce vznikla limitovaná série America v bronzovém laku k 50. výročí založení karosárny se stylizovaným písmenem „f“ ve znaku.

V sezóně 1981 se představil v Ženevě nový model Spider Europa, který už ale nenesl logo Fiatu, nýbrž pouze Pininfariny. Tato firma převzala produkci pod svá křídla. Aktualizace se zaměřila na zvýšení bezpečnosti a pohodlí, výkon čtyřválce 1995 cm³ se zase zvedl na 105 koní (77 kW), naopak klesla spotřeba paliva. Vyráběla se i verze Spider Azzura. Poslední evolucí byl Spider Volumex (1983) s kompresorem původně vyvinutým Abarthem a celými 136 koňmi (100 kW). Produkce skončila v polovině 80. let. Během takřka dvou dekád vzniklo lehce přes 200 tisíc aut, za Atlantik putovaly tři čtvrtiny z nich. Současník, hranaté Sport Coupé (1967-1976), tak známý není.

Moderna

Novodobého pokračovatele Fiat poprvé ukázal před rokem na autosalonu v Los Angeles. I když je technicky spřízněný s Mazdou MX-5 ND, design vznikl ve firemním stylistickém centru a také motory jsou vlastní. Pohánějí jej čtyřválce MultiAir Turbo 1368 cm³ s hliníkovými hlavami a parametry 72 x 84 mm. Základní pro Evropu má výkon 103 kW (140 k) a točivý moment 240 N.m při 2250 otáčkách přenáší dozadu buď šestistupňový manuál, nebo automat. Stačí ke zrychlení z klidu na stovku během 7,5 s, auta dosahují až 215 km/h. Samozřejmě i novinka má nízké těžiště a jízdní vlastnosti odpovídají současné době i kategorii, podvozek využívá vpředu dvojitých lichoběžníkových a vzadu víceprvkových závěsů. Hřebenové řízení s dvojitým pastorkem sice nepostrádá moderní elektrický posilovač, ale tupost a nicotná vazba od kol je mu pochopitelně cizí.

Abarthy jsou výkonnější (125 kW, 250 N.m), zámořské specifikace mají 119 a se štírem 122 kW.

Také v nové generaci se objevila číslovaná limitka America, odstín barvy karoserie reprodukuje ten původní. Chlubí se stříbrnými kryty zrcátek a koženým interiérem v barvě tabáku. Za příplatek jsou u ní k mání lehká sedmnáctipalcová kola v klasickém designu. Největší technickou novinku ale reprezentuje šestistupňová sekvenční skříň.

I nový 124 Spider dostane brzy soutěžní verzi od Abarthu, bohužel pouze ve skupině R GT, takže o nejvyšší příčky na rychlostních zkouškách nejvýznamnějších světových podniků bojovat nebude. Stane se však jistě zpestřením startovního pole - a pomyslnou třešničkou na dortu v portfoliu Fiatu jsou rovněž sériové verze. Co na tom, že se nerodí v Itálii, nýbrž směrem daleko na východ, v Hirošimě? Je dobré, že se Turín ke sporťákům s plátěnou střechou vrátil. V mezidobí navíc vyráběl originální Barchettu...