TEST Fiat Ducato L3H2 2,3 (109 kW) - Zlatá dodávka
Podnadpis vás rozhodně nenabádá k pořízení druhého rodinného vozu skříňového typu, byť z vlastní zkušenosti vím, že by se chalupářsky založeným českým rodinám možná docela hodil. Aspoň jeden na vchod paneláku. Tento test míří jednoznačně na živnostníky, kteří hledají velkou, kvalitní dodávku se silným motorem. Dokáže jim Ducato nabídnout to, co potřebují?
Při pohledu do katalogu se vkrádá odpověď: „No ještě aby ne!“ Fiat totiž nabízí furgon Ducato s nákladovým prostorem o velikosti 8 až 17 m3. Zákazníci mohou vybírat ze tří rozvorů, čtyř celkových délek, tří výšek a osmi různých objemů.
S příchodem normy Euro 5 jsou tu i čtyři nové turbodiesely MultiJet II o výkonu 85 až 130 kW. Ve srovnání se svými předchůdci řady MultiJet jsou v průměru o 15 % úspornější při vyšších výkonech. Motory s litinovým blokem a hliníkovou hlavou válců mají o 40 % méně komponentů, což se má projevit ve vyšší spolehlivosti. Od svých předchůdců se odlišují i novým palivovým systémem s rychlejšími vstřikovači. Ty pracují s tlakem zvýšeným z 1600 na 1800 barů. Nové turbodiesely mají mít lepší průběh spalování a jsou tišší. Zároveň produkují méně CO2 a NOx. Servisní interval je 48 tisíc km.
My jsme si k testu vybrali druhý nejsilnější agregát, jednotku 2.3 MultiJet II o výkonu 109 kW a s 350 Nm točivého momentu, vybavenou turbodmychadlem s variabilní geometrií rozváděcích lopatek.
Zbytečně svižný?
Česká realita hovoří jasně: podobně výkonnou dodávku si na vození rohlíků po městě nekoupí skoro nikdo. Do běžné služby se dostanou Ducata se základním dvoulitrem či s dva-trojkou o výkonu 96 kW, výkonné verze dostanou za úkol spojovat velká města či sem tam vyrazit s nákladem do zahraničí. Co tedy potřebují? Úsporný motor a dobře poskládanou převodovku.
To první se splnit podařilo. Držíte-li otáčky agregátu okolo sedmnácti set, budete mimo město jezdit klidně za sedm litrů. Utlumení agregátu samozřejmě není v dodávce na takové úrovni jako u osobního automobilu, přesto lze pracovní prostředí řidiče označit za poměrně poklidné. Jediná oblast, ve které motor nepříjemně nýtuje, je oblast kolem otáček nejvyššího momentu.
Horší je to s převodovkou. Ta má totiž zbytečně lehké stupně a tak při 100 km/h točí motor na šestku zhruba 2.200 min-1. Stotřicítka, kterou se auto bude na svých cestách pohybovat často, pak přináší o 600 otáček víc a motor v tu chvíli spotřebuje průměrně 13,5 litru nafty. To je hrozně moc i na dodávku. Točivý moment 350 Nm je dostupný už od 1.500 min-1, takže těžší stálý převod, případně těžší šestka, by ekonomiku provozu výrazně vylepšily a auto by dál jezdilo slušně.
Díky silnému motoru je rozjezd do kopce, i s nákladem, naprosto pohodovou záležitostí. Jednička zkrátka urve vše, což se hodí, zejména pokud plánujete za Ducatem vozit ještě přívěs.
Interiér pro tři
Na vysoko položených sedadlech, nově čalouněných pěknou červeno-černou látkou, je výborný výhled z vozu. Rozměrná zpětná zrcátka obsahují i vyklenuté plochy, takže precizní zacouvání kolem patníků či obrubníků není žádný problém. V Transitu se mi však zrcátka líbila o něco víc, byla o malý kousek přehlednější.
Couvání v naší verzi doplňovalo náklaďácké pípání při zařazené zpátečce. To je praktické (přeci jen jde už o docela velkou dodávku), díky parkovacím senzorům se navíc lépe vejdete do mezírek ve městech, když je potřeba zaparkovat podélně. Vyjíždění z řady pak ulehčí velký rejd, na dodávku se čtyřmetrovým rozvorem sympatických 14,28 m (stopový průměr otáčení).
Řízení je typicky dodávkovité, žádnou zpětnou vazbu nelze čekat a ani citlivost se s osobními auty příliš srovnávat nedá. Absence informací (či rušivých sil, chcete-li) má za úkol jediné – zbytečně neunavovat řidiče. Při rychlostech nad 120 km/h (které nejsou ani pro středně naložené Ducato problém) ve volantu však ztrácíte jistotu a na poryvy větru jste nuceni reagovat se zpožděním. Mimochodem, na dálnici by se velmi hodil tempomat.
Pozice za volantem je pohodlná a přirozená, jen škoda, že řidiči budou hodiny a hodiny držet v dlaních plast a ne kůži. Kdo má velké nohy, pozor při šlapání na spojku: na dosah od pedálu je nekrytá spojovací tyč řízení.
Tlumení nerovností je u dodávky problém, zadní tuhá náprava s listovými pery na velkých dírách ráda rázuje a to se pak otřásá celá skříň. To lze Ducatu prominout, ale vrzání a rezonance plastů obkládajících menší přední okno je prostě otravná.
fiat testy dodavky Sedadla jsou dostatečně velká a docela pohodlná, nenabízejí sice žádné boční vedení, jízda na nich však není posezením na tvrdé trestné lavici. Opravdu se s nimi dá docela dobře žít. Líbí se mi velký počet odkládacích prostor či věšáčky na bundu v rozích kabiny, horší je to s chybějícím kosmetickým zrcátkem. V Ducatu asi nikdo kvalitu make-upu před jednáním s obchodním partnerem řešit nebude, ale i řidič by se rád třeba před návštěvou restaurace trochu upravil.
A ještě tři postřehy z kabiny na závěr odstavce: přístroje jsou velmi pěkně čitelné a přehledné, skládací klíč se odmítal složit (auto mělo najeto 7 tisíc km) a když zatáhnete páku ruční brzdy, dávejte si pozor při vystupování. Páka je totiž umístěna vlevo pod sedadlem a ráda chytá nohavice delších kráťasů.
Prostor nadevše
Nechme nohavice nohavicemi, hlavní je u dodávky prostor, který dokáže zákazníkovi nabídnout. V našem případě šlo o 13 metrů krychlových. V zavazadlovém prostoru je 12 úchytů pro dobré upevnění nákladu, v případě lehčího materiálu můžete s opatrností využít i díry v nosnících, čímž celkový počet závratně roste na mnoho desítek.
Šířka nákladového prostoru je 1870 mm, mezi podběhy pak zbývá hodně dobrých 1422 mm. Díky délce nákladového prostoru 3705 mm se tak za sebe pohodlně vejdou čtyři europalety na šířku. Jejich nakládku ulehčují velké a lehce otevíratelné boční dveře o velikosti 1250x1755 milimetrů. Výška nákladového prostoru je 1932 mm, v případě vyšší střechy (objem 15 m2) pak 2172 mm.
Nakládací hrana je sympatických 56 centimetrů nad zemí, zadní dveře je možné otevřít o 90 a 180 stupňů, na objednávku pak o 260 stupňů. Zadní dveře už vyžadují při manipulaci trochu síly, nejsou tak „přívětivé“ jako dveře boční. Osvětlení nákladového prostoru zde sice je, ale mohlo by být i výraznější.
Verze s rozvorem a normální střechou je dodávána ve verzích 33 a 35, toto číslo označuje maximální technicky přípustnou hmotnost vozidla v metrických centech. Z venkovního pohledu však verze mezi sebou nerozeznáte. Potěší možnost volby mezi odnímatelnou plnou přepážkou a přepážkou s odsuvným okénkem, například pro kontrolu upevnění nákladu.
Závěr
Ducato je opravdu výborná dodávka, v této konkrétní verzi má však několik slabých míst. Základní cena je velmi zajímavá, pokud jste schopni akceptovat, že v základu mnoho výbavy nenajdete. Řadě živnostníků, hledajících levného pracanta, to vadit nebude. Takoví si ale téměř jistě vyhlédnou některou z levnějších verzí se slabší motorizací.
Plusy
- Výkonný motor
- Výhled z vozu
- Nákladový prostor
- Široká nabídka příplatkové výbavy
Minusy
- Odhlučnění interiéru
- Vrzání karoserie při přejezdech nerovností
- Vysoká spotřeba na dálnici