Fiat vede v Evropě pořadí značek v produkci emisí CO₂

Velmi sledovaný údaj o produkci CO₂, resp. kombinované spotřebě paliva se evropským automobilkám podařilo v roce 2008 snížit, ale k limitům navrhovaným evropskými úřady má většina automobilek stále daleko.

Údaj, o kterém je řeč, představuje vážený průměr produkce CO₂ u jednotlivých modelů prodaných na trhu v Evropě. Rozlišuje se tedy, zda se prodá více automobilů jednoho modelu s nižší spotřebou (menším motorem) nebo s vyšší spotřebou (větším motorem). Samotný fakt, že automobilka uvede na trh automobil s nízkými emisemi ještě nic neznamená, musí jej totiž zakoupit dostatečný počet zákazníků, aby se snížení reálně na váženém průměru projevilo.

V posledních letech vede snaha o snižování emisí k zavádění techniky, která tento údaj snižuje. Výrobci se snaží maximálně přizpůsobit režimu Evropského jízdního cyklu, který je pro určení tohoto údaje rozhodující. Zavádí se tak systémy vypínající chod motorů během stání (teoretická úspora 8 % v městském cyklu), opatření snižující valivý odpor (speciální pneumatiky, vyšší tlak), případně aerodynamický odpor (snížení světlé výšky, aerodynamické doplňky). Z hlediska spotřeby v jízdním cyklu je také účinné snížení provozních otáček motoru cestou prodloužení převodových stupňů. Norma, podle níž jsou emise zjišťovány, určuje rychlostní profil i okamžik a četnost řazení rychlostí.

V roce 2008 byl Fiat značkou s nejnižšími emisemi CO₂ v Evropě. Údaj 133,7 g/km je o 3,6 g/km nižší než v roce 2007, kdy byl Fiat také nejlepší. Peugeot je se 138,1 g/km jedinou další automobilkou, která se dostane pod úroveň 140 g/km. Sesterská značka Citroen je se 142,4 g/km třetí v pořadí, následovaná Renaultem (142,7 g/km) a Toyotou (144,9 g/km).

Emise oxidu uhličitého by měly podle Evropské komise do roku 2012 klesnout u 65 procent nových vozů v průměru na 120 gramů na kilometr. Do roku 2015 by se měl tento limit postupně rozšířit na všechny nové automobily. Dlouhodobým cílem by mělo být snížení emisí na 95 gramů na kilometr do roku 2020.

Emise CO₂ jsou ekvivalentem spotřeby paliva v kombinovaném cyklu. Je to jeden z produktů spalování uhlovodíkových paliv, která u osobních automobilů dnes převažují. Hodnota je relativně snadno měřitelná, jde o jeden údaj, který výrobci navíc již řadu let uvádějí a pro zákazníka je snadno zjistitelná a porovnatelná. Skutečný přínos zlepšení životního prostředí je ale velmi diskutabilní. Problém spočívá jednak v nereálnosti Evropského jízdního cyklu, který se od skutečných podmínek velmi liší, další otázkou je skutečná rizikovost této složky spalin. Bohužel také neplatí pravidlo čím nižší emise CO₂, tím nižší emise nebezpečných nespálených uhlovodíků, oxidu uhelnatého nebo oxidů dusíku. Automobil s velmi nízkými emisemi CO₂ tak může vypouštět více HC, CO a NO_x, než jeho konkurent, který ale z hlediska evropské legislativy vypadá díky nižším emisím CO₂ jako ekologicky šetrnější.