TEST Ford Mondeo 2,0 SCTi EcoBoost Powershift – ST inkognito

Ford Mondeo jsme testovali už s všemožnými motorizacemi a naposledy jsme vyzkoušeli modernizovanou verzi s 2,2 litrovým turbodieselem. Nyní je na řadě vlajková loď řady, dá se říci sen úspěšného manažera – benzinový, turbodmychadlem přeplňovaný dvoulitr s výkonem 240 koní nebo chcete-li, 176 kW, zkombinovaný s automatickou šestistupňovou převodovkou Powershift. Nebo-li nejpůsobivější prezentace posledního high-tech americké automobilky, downsizingu a dnes tak „trendy“ dvouspojkové převodovky.

Letem světem

Podrobnější analýzu stylistických změn omlazené verze naleznete v předešlém testu turbodieselu, já jen připomenu, že facelift zvenčí poznáte hned podle denních LED v nárazníku a poněkud „oversized“ tlamy. V kabině si vzali designéři k srdci pouťovost vzhledu středového panelu a zredukovali imitace hliníku na minimum a pozměnili některé ovladače.

ford testy strednitrida  

Stále stejný naopak zůstal skvěle tvarovaný čtyřramenný volant a bohužel i sedadla, která mají zbytečně široké opěradlo, takže trup téměř nedrží, zatímco sedák svírá stehna jako u málokterého sporťáku.

Nic se nezměnilo ani na posazu, jenž je mírně vyšší, než by měl být, současně si ale Mondeo stále hýčká pověst jednoho z interiérově největších vozů střední třídy.

Adaptivní postradatelnost

Ford určitě žije v krásném snu, v němž jsou všechny evropské silnice rovné jak zrcadlo, tak proč nenabídnout zákazníkům skvělou možnost dopřát si dle nálady jak plavnou, houpavou jízdu, tak o poznání tužší sportovní, pouhým stiskem (kvůli voliči automatu špatně dosažitelných) tlačítek ve spodní části středového tunelu?

Jenže je tu problém. Jako většina těchto systémů adaptivních podvozků umí změnit charakter auta, současně však nedokáže tlumit rázy tak, jak by bylo na našich mizerných cestách žádoucí. Tedy abych byl přesný, rozhodně nejde v režimu Comfort o žádnou tragédii (i když v režimu Sport už celkem ano), stále Mondeo patří někam do průměru třídy, nicméně stále platí, že „kompromisní“ neadaptivní podvozek Fordu zvládá tlumení rázů mnohem lépe.

ford testy strednitrida  

Pokušení pořídit si ho byste měli odolat i proto, že má ještě jeden zlozvyk – působí dojmem, že karoserie a podvozek nejsou takříkajíc jedno tělo. Zatímco se budete hnát zatáčkami s otevřenými ústy nad schopností téhle předokolky zatáčet, držet zvolenou stopu a vypořádávat se s ostrými manévry (tenhle podvozek rozhodně patří do současného Top 3 sedanů D-segmentu s pohonem předních kol), karoserie vám do toho bude zaklekávat o chloupek později, než by bylo milé a výsledný dojem bude kazit lehká setrvačnost houpavých pohybů.

Co ovšem nezklame v žádném mondeu, je řízení a v omlazené verzi je snad ještě lepší. S velkým náskokem nejlépe vyladěný posilovač řízení ve třídě s naprosto přirozeným odporem i vratnou silou má jen zanedbatelnou apatii v přímém směru, jinak je přesný, příjemné ostrý a poskytoval na zimních pneumatikách na současné poměry znamenitou zpětnou vazbu.

Ekofoukání

Nejsem si úplně jistý, jestli označení se slůvkem „Eco“ jako Ecotec nebo EcoBoost působí nějak zvlášť důvěryhodně, na mě tedy příliš ne, ale musím se přiznat, že bych tento přeplňovaný dvoulitr o výkonu 176 kW sám jen stěží pojmenoval výstižněji.

Výhoda turbomotorů, zkombinovaných s automatem, je, že prakticky nemají žádnou prodlevu – zatímco převodovka mění kvalty, turbo se stačí „nafoukat“ a auto tak může ihned vyrazit vpřed. Takže i turbolag mondea je v tomto případě nula, což je rozhodně výhoda.

Další výhodou dvoulitru je jeho síla. Modeo není žádné peříčko, i přesto mu motor propůjčuje opravdu vynikající dynamiku, srovnatelnou s předešlou verzí 2.5T, ale i - na svého času bezmála kultovní - ST220. Je ovšem pravda, že gradace síly je pěkná ve středním pásmu, nahoře ale přechází do nijak pozoruhodné linearity.

Síly je dokonce tak moc, že se projevuje u Fordů poměrně nevídaná věc – roztočená kola se „chytají“ nerovností na vozovce a vyvolávají „torque steer“. To ovšem může být čistě problém zimního obutí.

Pak je tu ovšem ještě ta druhá část označení „Eco“. Nutno říci, že v tomto případě marketing není stokrát opakovanou lží, co se stala pravdou. Jedenapůltunové auto s automatem a 176 kilowatty točí ve stovce pohodových 2000 otáček a spaluje těžko uvěřitelných 6,6 l benzinu a při povoleném dálničním maximu vzroste při 2700 min^-1 apetit na neméně snesitelných 9,2 l. Ba co víc, při běžném, svižnějším jízdním stylu nebylo problém držet spotřebu mezi 9-10 litry, což je bez přehánění fantastické.

Všichni máme dvouspojku

Dvouspojkové převodovky jsou dnes obrovským hitem a kdo ji nemá, je dnes „napůl ztracený“, proto do těchto vod skočil i Ford a pojmenoval toto ústrojí Powershift. Jak výstižné…

Každý sportovně založený řidič musí ocenit, že se Ford rozhodl k radikálnímu kroku a otočil kulisu manuálního sekvenčního řazení obráceně. Tedy správně – podřazuje se vychylováním voliče vpřed a přeřazuje se vychylováním vzad. Hurá, na prstech jedné ruky tedy můžeme tím pádem vztyčit další prst za Ford, snad se nechají nalákat i další… Trochu menší radost už udělá, že je kulisa sekvence na spolujezdcově straně; holt je opravdu jen otočená a „ťukání“ do voliče je tak na trošku delší ruku.

ford testy strednitrida  

Jooo, Powershift. Další specialitou této dvouspojky je její charakter. Automat působí dojmem, že na jeho naladění povolali v době dovolených na výpomoc někoho z Team RS, převodovka totiž nedělá prakticky nic tak, jak jsme u dvouspojek v konvenčních autech zvyklí. Přeřazování doprovází poměrně často citelné škubání a podřazuje i když jedu na půl plynu. Docela fajn naladění pro Focus WRC, ale pro pětimetrový liftback? Navíc ani není tak rychlá, jak bývá zvykem u konkurence a podřazení doprovází tak rychlý a prudký nástup výkonu, že mořskou nemocí může po několika předjížděních manévrech trpět i sám řidič, natož pak případná posádka.

ST inkognito

Ford před lety dospěl k názoru, že Mondeo sportovní verzi ST nepotřebuje a nahradil ji „obyčejnou“ variantou s přeplňovaným dvapůllitrem, s nímž se v kombinaci s manuálem dalo zažít také ledacos zajímavého.

V nejnovější verzi pak nejsilnější benzinové mondeo zdánlivě „vyměklo“ ještě víc – v prodeji je výhradně s automatem, byť dvouspojkovým. Jenže namísto toho, aby auto hýčkalo svého pána komfortní, plynulou jízdou s bohatou zásobou síly pro předjíždění, snaží se najednou v určitých ohledech tvářit jako sporťák.

Automat je kousavý, motor reaguje na povely plynu poněkud hystericky, liftback má vynikající řízení a podvozek nadchne velmi dobrými jízdními vlastnostmi.

O nával emocí se stará nutnost místy krotit torque steer předních kol i prudký nárůst dynamiky při podřazení. Jenže ve vyšších otáčkách je čtyřválec plochý a bez emocí, adaptivní pérování kazí řidiči kontakt s autem a na dvouspojku je automat docela pomalý.

Mondeo 2.0 EcoBoost Powershift zjevně neví, jakým autem chce vlastně být. Na manažerský vůz je poněkud nekultivované a na sportovní vůz zase málo sportovní. Upřímně by mě zajímalo, jestli se toto nastavení pohonného ústrojí jen nepovedlo nebo šlo o záměr vrátit vrcholné motorizaci trochu sportovního lesku.

ford testy strednitrida  

Plusy

• Výkonný motor
• Nízká spotřeba
• Velmi dobré jízdní vlastnosti
• Přesné a komunikativní řízení
• Prostorný interiér
• Velký kufr

Minusy

• Škubání převodovky
• Příliš ostrý nárůst dynamiky
• Mírný torque steer
• Jen průměrné tlumení rázů od nerovností
• Pocit „nesvázání“ podvozku a karoserie