Ford Transit 130 T 300 Van 2.2 TDCi - Nejen hvězda roku

Pro náš test jsme zvolili verzi nejžádanější nejen na českém trhu, třítunový klasický furgon.

Tvůrci transitu nové generace usilovali o zachování základních pozitiv generací předchozích (robustnost konstrukce, životnost a spolehlivost), ale současně chtěli celek posunout k lepším provozním parametrům i elegantnějšímu vzhledu. To vše se jim podařilo.

Transit stokrát jinak

Dnes se pod typovým označením Transit Van nesmírně pestrá paleta typů se sedmi motory (šest přeplňovaných vznětových ve dvou objemových třídách 2200 a 2400 cm³ a ve výkonovém rozpětí 63, 81, 96, 74, 85 a103 kW, jeden zážehový o 107 kW, instalovat však lze také motory spalující plyn -jak CNG, tak LPG), dvěma převodovkami (pětistupňová a šestistupňová, obě s přímým řazením), třemi délkami rozvoru (2933, 3300 a 3750 mm), třemi výškami skříně (1987-2047 mm, 2302-2363 mm, 2532-2594 mm), čtyřmi délkami nákladního prostoru (2582, 2949, 3399 a 4122 mm), dvěma velikostmi (šířka 1030 a 1250 mm) a dvěma typy (plechové a prosklené) postranních dveří...

Obrovská variabilita typů je natolik vstřícná vůči požadavkům uživatelů (v šesté generaci na základě jejich připomínek byla například zařazena do výroby varianta se středním rozvorem a nízkou střechou, která umožňuje také pohyb v podzemních garážích velkoměstských aglomerací), že si nelze nevybrat. Může však být i poměrně obtížné vybrat skutečně ideální variantu podle toho, jakým způsobem bude vozidlo využíváno. Mezi vany však dominuje obliba jednoduchého furgonu. Je to univerzál pro nejširší spektrum provozního nasazení, proto jsme jej zvolili pro týdenní test na 1000 km.

Koncepční klasika

Konstrukce testované verze spočívá na ortodoxní koncepci - základně tvořené samonosnou karoserií s motorem uloženým vpředu napříč a pohánějícím kola přední nápravy. Třímístný dvoudveřový prostor posádky (uspořádání sedadel 1 + 2) oddělovala od nákladního pevná plechová přepážka bez okénka.

Skříň se svisle dělenými křídlovými plechovými nezasklenými zadními dveřmi a prosklenými posuvnými na pravém boku měla podlahu krytou sice kvalitním pryžovým potahem, ale na druhou stranu postrádající (citelně!) kotevní oka. Na bocích byly sice instalovány robustní lišty z lehké slitiny, ve kterých by měly být posuvné třmeny s poutacími oky, ale v našem kuse byly vyjmuty. Pozitivem nestandardní výbavy našeho transitu bylo obložení dolní poloviny nákladového prostoru včetně dveří překližkovými panely.

Kombinace plechových zadních a prosklených postranních dveří působila sice jako poněkud zvláštní, ale nikoli nesmyslná. Zadní dveře měly obvyklý první stupeň aretace po otevření na 90°, druhý pak (po odblokování snadno dostupným tlačítkem) na 180°, ale bez možnosti otevření ještě většího. Což je v této kategorii vozidel samozřejmě obvyklé. Uvnitř byly na stropě dvě nevelké svítilny ovládané spínači v rámech jak posuvných, tak křídlových dveří. Zajímavostí nákladového prostoru bylo využití místa vzniklého přesahem zvýšené střechy nad střechu kabiny. Vznikla tak ideální schránka (s víkem uzavíraným dvěma otočnými „zámečky“ z plastu) pro odkládání některých propriet posádky, respektive výbavy vozidla - například tažného lana, nebo třeba sněhových řetězů a podobných věcí, které by v kabině zbytečně překážely.

Pohoda na palubě

Kabina díky pozornosti konstruktérů věnované každému detailu posloužila například pro ukládání zvedáku do prolisu pod pravým sedadlem spolujezdce. Kromě toho měla posádka k dispozici množství odkládacích schránek zejména v prostoru před oběma spolujezdci, ale také ve dveřích.

Navýsost moderní pracoviště řidiče potěší velmi přehledným a naprosto logickým uspořádáním přístrojového panelu, malým pohledným a příjemným volantem, dokonalou čitelností ukazatelů i veškerými ergonomickými parametry tohoto prostoru. Sedadlo je dostatečně pohodlné, potažené velmi praktickým hrubým textilem, ale mohlo by být výškově nastavitelné. Spolujezdci mají k dispozici obvyklou pevnou lavici přiměřeně pohodlnou pro dominantní způsob využití - regionální provoz.

Svižně do zimy

Převzali jsme furgon ve velmi pohledné světle modré metalíze jako té měř nový s 8500 km na měřiči ujeté vzdálenosti. Byl v dokonalém stavu, vzorně připraven a čerstvě obut do zimních pneu, přestože do sněhu bylo ještě daleko, ale teploty již klesaly pravidelně k pouhým několika stupňům nad nulou, takže bylo přesně na čase.

Po zkušenosti s kombi, působil furgon dynamičtěji (měření potom však ukázalo, že to byl pouze subjektivní dojem) a vynikal tuhostí karoserie, která nerezonovala ani v nejtvrdších prověrkách na zdevastovaných pražských komunikacích (Letenská pláň, Hlávkův most, Jižní spojka...). Pevně, přesně a bez zvukových projevů lícovaly také všechny dveře. Byli jsme také nuceni při přepravě nákladu delšího než podlaha (třímetrových prken) absolvovat poměrně dlouhý úsek po silnicích první třídy v hustém a svižném provozu s dveřmi pootevřenými. Zafungovaly i v tomto případě bezchybně.

Potěšujícím poznatkem byla provozní dynamika transitu, která však nebyla placena velkou spotřebou. Rychloběžný motor má výborný „zátah“ zásluhou velkého točivého momentu, ale při zacházení s Duratorqem 2.2 jsme se naučili využívat spíše horní poloviny spektra otáček. Jezdili jsme naprosto neekonomicky bez nejmenší snahy o úsporný provoz a přesto byl výsledný průměr více než dobrý, když činil 8,4 l/100 km.

Autor: Ondřej Horský

Foto: Václav Novák a Jiří Křenek

ford dodavky profi