Fotoreportáž: Jarní sprint brouků Vítkov 2016… v pražských Modřanech

Už jsem v životě navštívil nespočet srazů příznivců všemožných aut, ale i přesto jsem řadil Jarní sprint Vítkov, který jsem vloni navštívil vůbec poprvé, v žebříčku hodně vysoko. Jednak proto, že jsem byl nadšený tím, kolik roztodivných úprav, ale i fází rozkladu lze na víceméně jednom typu auta spatřit, vytvořit a zachovat, ale svůj vliv na to měla i celková atmosféra akce, konaná ve stínu vítkovského monumentu.

Když jsem tedy zjistil, že se letos akce přesouvá do Freestyle Parku Modřany, trošku jsem se bál, že se ze setkání německých aut se vzduchem chlazenými motory část kouzla vytratí. A opravdu tomu tak bylo.

Sraz přišel o punc výjimečnosti a to hned z několika důvodů. Zaprvé chybí zmíněné vítkovské genius loci a ze srazu se stala jen další akce, kde stojí auto vedle auta na trávníku. Dále akce přišla o další prvek jedinečnosti – z Vítkova dost dobře není kam uniknout a tak se kolem aut tvořily hloučky fandů, diskutujících o všem možném. Při focení jsem vyslechl spoustu zajímavých debat, kterým jsem nerozuměl ani za mák. A když jsem pořizoval fotky, tak na nich byly jen brouci (a další německá „vzduchová“ havěť), stromy nebo památník.

Teď jsou na pozadí domy, tradičně přidrzlí cyklisté v elasťákách s plenou, vratcí, na smartphony fotící bruslaři, sítě hřišť na volejbal, reklamní billboardy natahaná „mlíka“... a plechová obloha, za kterou ale pochopitelně Modřany nemohou. A jestli doposud na akci zavítali téměř výhradně majitelé a nanejvýš pár desítek či stovek zbloudilých diváků, teď se z akce stala další Matějská, v níž se členové komunity úplně rozpustili.

Asi jediným kladem bylo, že plácek u Vltavy spolykal mnohem větší množství aut, naposledy jsem moderátora slyšel říkat číslo 170. Bylo toho tedy k vidění mnohem více a jsem si téměř jistý, že se objevila spousta aut, která vloni na srazu chyběla. Na nedostatek fotícího materiálu tedy nebyl důvod si stěžovat (ale bohužel ne všechno vyfotit šlo). V relativně hojném počtu dorazila třeba obojživelná vozidla, která si to rozdala ve vlastním sprintu přes Vltavu, ale dorazil jsem bohužel těsně po jeho skončení. Soudě podle toho, že byly podlahy suché, asi závody proběhly bez problémů. :)

Na ploše nechyběl stánek Volkswagenu, který sraz tradičně podporuje, opět byl k vidění experimentální vůz XL1 a děti v hojném počtu využívaly skákacího Wolfsburgu. Nebe bylo plné balónků, kterým se povedlo uniknout ze sevření jejich ruček, ale mě po dvouapůlhodinovém focení opustil entuziazmus natolik, že jsem si ani nevzpomněl na to, přivézt je domů také.

Asi nemohu říct, že by se sraz nevydařil, účastníci (ale i četní diváci na návštěvníci) byli nejspíš spokojeni. Mohlo jich přijet více, kromě sprintů slaboučkých motůrků se dovádělo i na vodní hladině a nebylo nutné strávit celý den na jednom stísněném a od okolního světa odříznutém místě. Z mého pohledu ale už komorní a specifický Jarní sprint (Vítkov) není tím, čím býval. Pokud by se chtěl (mohl) vrátit zpátky nebo konat na nějakém jiném specifickém místě, asi bych byl raději. To ale neznamená, že se napřesrok zase rád nepřijedu na sympatická vozítka podívat.