Alko kalkulačka
Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Hybridy Audi duo vyjely už před více než třemi dekádami

Aleš Dragoun Aleš Dragoun 18. 5. 2020 • 10:19
27
4
Zobrazit náhledy (27)
1989 Audi 100 Duo 1989 Audi 100 Duo 1989 Audi 100 Duo 1989 Audi 100 Duo 1989 Audi 100 Duo 1989 Audi 100 Duo 1989 Audi 100 Duo 1989 Audi 100 Duo 1989 Audi 100 Duo 1992 Audi Duo 1992 Audi Duo 1992 Audi Duo 1992 Audi Duo 1996 Audi A4 Duo 1996 Audi A4 Duo 1996 Audi A4 Duo 1996 Audi A4 Duo 1996 Audi A4 Duo 1996 Audi A4 Duo 1996 Audi A4 Duo 1996 Audi A4 Duo 1996 Audi A4 Duo

Hybridní auta nejsou ničím novým. Ani ta, která lze dobíjet z elektrické zásuvky. Audi s nimi vážně experimentovalo už na konci 80. let minulého věku a po několika letech nabídlo klientům diesel s elektromotorem.

Myšlenka spojit spalovací pohonnou jednotku s elektromotorem je stará skoro jako automobil v moderním pojetí. Jenže od prvních pokusů k masové Toyotě Prius první generace muselo uplynout celé století. Ferdinand Porsche konstruoval takové vozy pro původně vídeňskou kočárovnu Lohner už koncem 19. věku a nezapomínejme na snahy Františka Křižíka.

Prvním evropským výrobcem, který Japonce napodobil, i když v mnohem menším měřítku, bylo německé Audi, součást koncernu Volkswagen. Dokonce šlo o plug-in hybridy, které bylo možné dobíjet z běžné elektrické zásuvky. Ale k tomu, aby jich alespoň pár desítek zamířilo k zákazníkům, vedla dlouhá a docela trnitá cesta.

100 C3

První Audi duo (ano, s malým písmenem) se zrodilo už v roce 1989 a spočívalo na základě známého kombíku 100 Avant generace C3 (Typ 44). Jméno bylo vybráno z logického důvodu – benzinový tříventilový pětiválec 2,3 l/100 kW (136 k) bez přeplňování doplňoval malý stejnosměrný elektromotor od Siemensu s pouhými 9,4 kW (12,8 k). Ten se nacházel na rozdíl od spalovacího agregátu vzadu a chladil jej ventilátor o váze 60 kg.

Napájely ho nikl-kadmiové baterie umístěné pod podlahou zavazadelníku v místě pro rezervu. Ty měly jen 181 kg, tvořilo je 54 článků. Poskytovaly celkové napětí 58,8 V, tedy 1,2 V na článek. Rychlonabíječka je naplnila za tři čtvrtě hodiny, ale rozhodně ne do plna, to trvalo celých osm hodin, mohly se dobíjet i za jízdy.

Na vývoji zpočátku spolupracovala firma Pöhlmann KG z bavorského Kulmbachu, malovýrobce elektromobilů. Cílem projektu bylo vytvořit vůz, který může jezdit ve městě primárně na elektřinu a benzin spalovat až mimo něj. Volba jízdního režimu byla na řidiči. Duo mělo speciální elektrický mód, který konvenční agregát prostě nespustil, pak byla poháněna pouze zadní náprava. Jenže zatímco dnes stačí stisknout tlačítko, tehdy musela osoba za volantem zcela zastavit a na voliči automatické převodovky s režimem Sport zařadit neutrál. Pak teprve mohla sáhnout na „čudlík“ se symbolem E, spalovací agregát se z volnoběhu vypnul a auto mohlo konečně pouze bzučet.

Další elektromotor podporoval účinnost brzd a řízení. Topení bylo benzino-elektrické. Baterie byly ovšem moc těžké, žádná úspora paliva se nekonala. A to i přesto, že kombík zvládl na elektřinu ujet až 39 km, pravda, nesměl překročit padesátikilometrovou rychlost. Původní odhady Audi o 80 elektrických kilometrech vzaly při zkouškách rychle zasvé. Avant byl navíc těžší oproti normální verzi si o 200 kg.

Čtyři kruhy představily bílý prototyp se solárními panely na střeše na IAA 1989, vedle něj stál podvozek, který ukazoval pohonné ústrojí. Exponáty vzbudily zaslouženou pozornost. Pak se duo objevilo znovu v Ženevě 1990, ale po trojici prototypů vznikla dále jen sedmička takových vozů, tady ještě o alespoň malosériové výrobě hovořit nelze, šlo o zkušební vzorky. Nicméně technici Audi jednoznačně projevili svou vynalézavost a projekt se podařilo dotáhnout do konce.

Dobové firemní fotografie zachycují dokonce i taxík v typické barvě slonové kosti. To nebyl reklamní showcar pro prospekty, skutečně operoval v ulicích Ingolstadtu. Cílovou skupinu představovaly obce, veřejné služby a autoškoly, auta měla jezdit v oblastech s vyhlášeným smogovým poplachem, nebo tichým režimem, tedy bez vozů se spalovacími motory. Doba emisních plaket a zákazů vjezdu do center velkých měst však měla teprve přijít...

100 C4

Duo ze Ženevy 1992 už bylo postaveno na základě generace C4, opět coby kombi Avant. Tentokrát mu ovšem vrčel v přídi zážehový dvoulitr o výkonu 85 kW (116 k) spojený s manuální (!) převodovkou. Vodou chlazený třífázový elektromotor dával 21 kW (28,6 k) a poháněl zadní nápravu.

V elektrickém režimu fungoval pouze on a byl s to rozjet auto na 65 km/h. Jenže druhé duo mělo opět i tradiční quattro s Torsenem. Baterie byly sodíko-sírové a vydržely zhruba 80 km. Vzniklo jen několik aut coby testovací vzorky jak v rámci firemních zkoušek, tak pro vybrané klienty.

A4 B5

Stovka se změnila v řadu A6, menší osmdesátku na podzim 1994 vystřídala první generace A4 (Typ 8D) na platformě B5 a čtyři kruhy ve vývoji hybridů neustaly. V září 1996 se na výstavě AAA v Berlíně objevilo třetí duo, opět kombi Avant. Audi ovšem dalo přednost kombinaci s naftovým motorem. Čtyřválec 1.9 TDI 66 kW (90 k) jistě netřeba představovat. Doplňoval ho vodou chlazený třífázový synchronní elektromotor s 21,3 kW (29 k).

Olověné baterie o váze 320 kg našly svoje místo znovu ve výklenku, který byl jinak určen pro rezervní kolo. Mohly se opět doplňovat i za jízdy. Palubní nabíječka šla i tentokrát připojit ke konvenční elektrické zásuvce – takže šlo zase o plug-in hybrid, navíc poprvé naftový. Konektor se nacházel v přední masce. Na rozdíl od předchůdců mělo však toto duo pouze standardní přední pohon.

Čistě na elektřinu zvládlo ujet až 50 km, režim se zapínal tlačítkem. Nic co bychom neznali ze současnosti, ale tohle se odehrálo před takřka čtvrtstoletím, byl jen limitován rychlostí 80 km/h. S TDI však dosáhl i 170 km/h. V dubnu 1997 vyjela do ulic bavorských Erlanek testovací flotila. V září téhož roku byla navíc spuštěna sériová výroba. Jenže 60 tisíc marek bylo ochotno zaplatit pouze devadesát zákazníků, plánovaných pět stovek se nenašlo. Cena šplhala do nebeských výšin, oproti standardnímu A4 Avant 1.9 TDI bez elektrické podpory šlo o dvojnásobek. Takže nemělo cenu v produkci pokračovat, v červnu 1998 definitivně ustala. Jeden z exemplářů se přestěhoval do továrního muzea, kde odpočívají i předchůdci.

Přesto mělo tohle průkopnické duo pro Audi velký význam, i když uvést myšlenku do skutečné praxe nebylo jednoduché. Evropské prvenství mezi (malo)sériovými hybridy, který navíc dokázala automobilka uvést na trh, jí totiž už nikdy nikdo nevezme. Dnes jsou tyhle „digitální“ vozy in a průmyslové odvětví se pohybuje směrem k elektrifikaci. Otázkou je, zda ke drastickému snížení emisí skutečně dojde. Snaha o redukci znečištění ovzduší tu je, jenže auta tvoří jen malou část...

Zdroje: Auto World Press, TopGear, Wikipedia, Audi Technology Portal, dyler.com, Jalopnik, CarThrottle, QuattroDaily

Foto: Audi AG

Související články

Témata
Avatar - Dinar
19. 5. 2020 07:30
To je nějaká fejk ňůs,
každé malé dítě přece ví, že hybridy vymyslela Toyota a elektromobily svatý Elon.

P.S. Zajímavé je, jak se po těch třiceti letech povedlo toyotě přiblížit u svých hybridů k tomu starému audi, zejména vmax. :D
Avatar - CICERO
18. 5. 2020 22:55
Re: Čili jsme zase u toho
:-[] :-[] :-[] :yes:

Dávám Hybridovi ROK MAXIMALNE DVA:...

čili přátelé... bolševik tu byl 41 let... TO NECHCES !!!

JAK ZTOHO VEN ???

SEDLEJTE JEZDENKY A NEVOLTE PRASATA SOCIALISTICKY !!! :-! :-! :-! :-! :-! :-! :-!
18. 5. 2020 21:25
Hybridy nebrat!
To platí dnes stejně jako před 30 lety. :-)
Avatar - fostek
18. 5. 2020 19:26
Čili jsme zase u toho
že jen pár prašivců objevuje Ameriku a tohle všechno je starý jako auto samo. Akorát nikdy nebyly dotace a pokuty za emise. A nebylo tolik fanatickejch magorů.
Takže to nešlo, až teď.
Teď je ta konstelace, že to půjde, i když to nejde.

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerát Zobrazit nabídku