Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Toyota Prius XW10 (1997-2003): První hromadně vyráběný hybrid světa má 20 let!

Aleš Dragoun
Diskuze (112)
Toyota si s předstihem připomíná 20. výročí zahájení produkce Priusu. Hybridní auto dovedla do velkosériové výroby jako první na světě...

O kombinaci konvenčních pohonných jednotek a elektromotorů si lze myslet cokoliv, možná jsou jen polovičatým řešením, nicméně palivo umějí ušetřit. Konstruktéři se o ně pokoušeli už koncem 19. věku. Prvním byl pravděpodobně americký Armstrong Phaeton z roku 1896, původně konstrukce vynálezce Harryho E. Daye. Pohonná jednotka, benzinový dvouválec 6,5 l, napájela přes setrvačník a dynamo akumulátor. Ten sloužil nejen pro elektrickou síť, ale také coby startér a dodával potřebnou energii ovládání spojky. Třístupňová převodovka tedy fungovala polosamočinně a řadilo se pod volantem!

Ferdinand Porsche se svými pokusy pro vídeňskou firmu Lohner s elektromotory v předních kolech přišel až později, na přelomu století. Záhy se objevily další, údajně takové vozidlo s benzinovým motorem Laurin & Klement postavil i František Křižík, nicméně v posledních letech historici tento fakt zpochybňují.

Koncept

Uvedení hybridů do skutečně hromadné produkce ovšem trvalo celých deset dekád. První byla Toyota Motor Corporation... „Vozidlo pro 21. století“ se začalo rodit v září 1993 jako projekt G21, diskutovaly se různé alternativy pohonných soustav, než bylo konečně rozhodnuto: bude to opravdu hybrid, tedy auto šetrné k životnímu prostředí, ovšem při zachování všech výhod moderního vozu. První podnět vzešel od Yoshihira Kimbary, výkonného viceprezidenta pro výzkum a vývoj.

Technickou stránku dostal na starosti Takehisha Yaegashi, Prototyp Toyota představila už v polovině devadesátých let na domácí podzimní tokijské výstavě, konkrétně 27. října 1995. Název byl použit záměrně, „prius“ v latině znamená „první“, „originál“. Existovalo jich více, na firemních fotografiích se objevují žlutý showcar a další kus v modré metalíze. Následovalo totiž testování na zkušebních drahách i v běžném provozu...

Důležitá byla pohonná soustava: zážehový motor D4 objemu 1,5 l, plynulá převodovka CVT, nechyběl ani dnes prakticky všudypřítomný start-stop a kondenzátor, který fungoval jako zařízení pro ukládání energie. Výsledná spotřeba? 3,3 l/100 km. Samozřejmě podle tehdejších japonských norem, testovací řidiči se ale jistě snažili, aby jí dosáhli. Přitom konvenční auta stejné kategorie spalují běžně dvojnásobek. Toyota si ostatně snížení na polovinu dala za cíl...

Palubní deska, samozřejmě s volantem vpravo (Japonci jezdí po „správné“ straně silnice) byla na svou dobu futuristická se dvěma displeji: jedním před řidičem rozděleným na tři části a druhým centrálně umístěným... Oblý sedan se šedostříbrně lakovanými dolními partiemi včetně nárazníků vypadal sympaticky.

Konečně v sérii

Úvodní sériový Prius byl uveden do prodeje v Japonsku 10. prosince 1997. Na starém kontinentu se zpočátku vůbec nenabízel a ze všech generací je v našich končinách nejméně známý. Karoserie se změnila, byla hranatější, blatníky přišly o elipsovité směrovky, ale silueta zůstala relativně věrná původnímu konceptu. O design se postaralo kalifornské návrhářské středisko automobilky. První Prius dostal interní kód NHW10.

Řadový čtyřválec DOHC 1,5 1497 cm3) s výkonem 43 kW a točivým momentem 102 N.m (obě hodnoty byly dostupné ve 4000 otáčkách) nesl označení 1NZ-FXE. Doplňoval jej elektromotor s 30 kW a 305 N.m. Správné napětí mezi baterií a elektrickým agregátem hlídala polovodičová jádrová invertorová jednotka postavená na těžkých tranzistorech, které se používaly v rychlovlacích Šinkansen. K přenosu síly na přední kola sloužila jednostupňová planetová převodovka s voličem na sloupku.

Podvozek (Toyota poprvé použila platformu MC) s rozvorem 2,55 m disponoval vzpěrami McPherson a příčnými zkrutnými stabilizátory. Čtyřdveřový kompaktní sedan byl 4,28 m dlouhý, 1,7 m široký a 1,49 m vysoký. Displeje měl produkční model opět dva, ale středové. Horní digitální kaplička ukazovala klasické jízdní údaje včetně aktuální rychlosti, spodní obrazovka pak spolupráci všech částí pohonného systému a třeba i sloupcový graf spotřeby.

Želva

Prius se chlubil oficiálně udávanou normovanou spotřebou 3,6 l/100 km. Ta samozřejmě reálnému provozu příliš neodpovídala. Toyota jej navíc brala jako ukázku své technické vyspělosti a nevadilo jí, že markantně prodělává, nastavené ceny činily pouze 53 % nákladů na výrobu... Do USA. Británie, Austrálie a na Nový Zéland se auta zprvu dovážela individuálně.

Do roku 1999 se mohl hybridní systém samočinně vypnout, první vozy byly totiž zranitelné při provozu v teplejším klimatu a vyšších nadmořských výškách. Rozsvítila se varovná signalizace - symbol želvy... Docházelo také k selhání vysokonapěťových baterií, u kterých automobilka předpokládala životnost 7-10 let. U šedých importů to samozřejmě znamenalo neřešitelný problém, protože chyběla servisní síť.

S jedenáctkou

V květnu roku 2000 přišel na řadu decentní facelift reprezentovaný změnou interního značení na NHW11. Z nově tvarovaných nárazníků zmizely praktické černé otěrové lišty a proměnila se grafika koncových světel. Úpravy změnily délku na 4,31 m, nové vozy ale byly také o necelé tři centimetry nižší. Konečně se dočkal i starý kontinent, konkrétně v září, byť jen malého počtu. Standardem se stala klimatizace a elektrický posilovač řízení, redesignu se nevyhnul ani střed palubní desky.

Nejmarkantnější upgrade prodělala na první pohled zvenčí neviditelná výkonová posila techniky, kterou si vynutil hlavně americký trh. Patnáctistovka s Atkinsonovým cyklem a proměnným časováním ventilů dostala sníženou kompresi: z původních 13,5:1 na 13,0:1. Výsledkem ale bylo vyšších 52 kW/4500 min-1 a 110 N.m posazených o 300 otáček níže. Střídavý elektromotor s permanentním magnetem pak měl také více: 33 kW a 350 N.m. Napájely jej nové nikl-metal hydridové články.

V továrnách Takaoka a Tsutsumi (po faceliftu) se do června 2003 vyrobilo jen 123 tisíc vozů první generace, souhrnně označované jako XW10. Prius také získal několik ocenění, v evropské anketě Automobil roku 2001 pak skončil třetí. Americké hodnoty spotřeby dle EPA (5,7 l/100 km) působily mnohem reálněji... Tamní verze byla také vybavována flexibilní syntetickou bublinou v palivové nádrži, která minimalizovala zachycování vzduchu a odpařování benzinu při tankování. Hybridnímu modelu se později nevyhnuly svolávací akce, třeba kvůli snímači polohy klikového hřídele. U NHW11 se objevily i poruchy řídicího elektronického modulu, který způsobovala škrticí klapka. Později se přišlo na závadu posilovače, která spočívala v uvolnění matic, jež zabezpečují pastorek hřídele hřebenového řízení.

Maratonec

V červnu 2002 se Londýňané Nik Berg a Tim Bampton zúčastnili 8.000 km dlouhého maratonu ze severu Švédska k Rudému moři v Jordánsku. „The Midnight Sun to Red Sea Rally“ se konala jako oficiální podnik FIA. Na tom by samozřejmě nebylo nic divného, kdyby oba Britové nestartovali právě s Toyotou Prius. Auto bylo prakticky sériové, upravené podle regulí skupiny N. Zážehová patnáctistovka měla 53 kW a elektromotor 33 kW. Z klidu na 100 km/h zrychlovalo za 13,4 s a bylo schopné dosáhnout 160 km/h. Baterie se pořád ustavičně dobíjely jak zážehovým motorem, tak i při brzdění...

Do závodního hávu Prius předělali Robert Dowson Engineering ze Silverstone, šlo o tři roky starý kus, který sloužil jako předváděčka, tedy ojetinu! Evidentně alespoň podle zveřejněných technických parametrů dostalo techniku z novější verze. V interiéru našla místo předpisová ochranná klec a dvě závodní anatomické sedačky, zbytečnosti šly samozřejmě pryč. Hmotnost se podařilo udržet na 1250 kg, zhruba stejně vážily i sériové vozy. O minimálních modifikacích svědčí i to, že vzadu zůstaly bubnové brzdy, vpředu pak samozřejmě vnitřně chlazené kotouče.

Počátek úspěšného tažení

Druhá generace už zamířila na všechny důležité světové trhy v hojné míře, dokonce i k nám, navíc získala evropský titul Automobilu roku 2005. Z méně praktického sedanu se změnila v pětidveřové auto. V současnosti se vyrábí generace čtvrtá s opravdu futuristickým designem. Vize Toyoty, která při uvedení první řady předpovídala, že hybridy budou tvořit třetinu celosvětového odbytu nových vozů právě v polovině minulé dekády, se samozřejmě nenaplnily...

Aleš Dragoun
Diskuze (112)
Avatar - N6600
11. 8. 2017 23:32
Re: 1997
V kontinentalnej Europe az faceliftovana verzia NHW11, ale to nie je prva generacia. Tou je NHW10. A v CR, bola na dovoz pre sukromne zbierky, kde aj ostala. Takze ju na tipcars nenajdes. Na rozdiel od dalsej generacie, ktora uz oficialne kupit sla.
11. 8. 2017 17:44
Re: 1997
Pokud vím, v roce 2000 začal oficiální prodej. Ale nevím, kde všude ho nabídli. A vzhledem k tomu, že tu (v EU) nějaké kusy jsou (ať už individuálně, nebo oficiálně dovezené), tak jsem ji potkat mohl, že.
11. 8. 2017 13:22
Re: 1997
No tak se nakonec prodávala, že? ;-)
11. 8. 2017 13:20
Re: 1997
Ano ono je to auto vzácné k vidění i dnes. Zřejmě jen pár lidí sežralo kecy z reklamních letáků, že se jedná o mimořádně výhodnou koupi. >:D Je s podivem, že tolik zákazníků nepochopilo jak je výhodný vlastnit Prius, protože náklady na provoz jsou v porovnání s jinými vozy s tradičním spalovákem daleko menší díky jednoduchosti auta.
Avatar - N6600
11. 8. 2017 11:02
Re: 1997
Ano, ale to nebola ta uplne prva generacia, ale v principe facelift. Za dalsie, pokial viem, slo len o zapadnu Europu a do krajin V4 sa stale jednalo o dovoz. Predaj hybridov totiz zacal az v roku 2004.

Ostatne, predaj 1. generacie + FL v Europe bol nasledovny:

2003 779
2002 828
2001 2.295
2000 693
1999 1