TEST Jaguar XJ a XF AWD: První jízdní dojmy

Automobilka Jaguar má znovu ve svém portfoliu auta s pohonem všech kol. Po lehce trapné epizodě s X-Typem jsou však dnešní čtyřkolky opravdu cool, takže když přišla pozvánka na malé „sklouznutí“ někam k Salcburku, neváhali jsme.

K dispozici byly oba dva modely, ve kterých si budete moci pohon všech kol objednat: XJ i XF. Pokud se už už chystáte volat nejbližšímu dealerovi Jaguaru s žádostí o šestiválcové dieselové XF ve čtyřkolce, zase se můžete posadit. Čtyřkolka míří zejména na americké trhy a tím pádem je k dispozici (u obou modelů) pouze s novým přeplňovaným třílitrovým šestiválcem o výkonu 340 koní.

Ano, to je bezpochyby fajn volba pro milovníky spáleného benzinu, jenže Evropa miluje v podobných autech téměř výhradně naftový smrádek, takže příliš mnoho benzinových XF AWD asi potkávat nebudeme. To u XJ by měla být situace prodejně mnohem veselejší, protože zde už se pan majitel nehodlá s kamarády trumfovat v tom, za kolik litrů dojel do Brna. Jen si nejsem jistý, co tradicionalističtí zákazníci řeknou na ukončení výroby atmosférického osmiválcového pětilitru. Dynamicky jej foukaný šestiválec nahradí, jenže kdo zažil ševelení osmi hrnků, ten se ho jen nerad vzdává.

Na silnici kraluje kompresor

Z hotelu k „ledové aréně“ vede asi stodvacetikilo­metrová testovací trasa, to abychom si čtyřkolky vyzkoušeli i v prostředí, ve kterém se budou pohybovat nejčastěji. Jako první si bereme XJ s normálním rozvorem. Motor má utlumený, leč stále slyšitelný baryton a s narůstajícími otáčkami má čím dál tím hezčí témbr. Zajímavé je, že výfuk byl v našem XJ mnohem hlučnější než v XF a od čtyř tisíc nahoru nastává v kabině až nearistokratické sportovno. Naopak zvenku se XF může pochlubit o kapku jadrnějším zvukem.

Třílitrový, kompresorem přeplňovaný šestiválec je moc příjemný motor. Nízké otáčky mu nevadí, však už ve dvou tisících má plných 400 Nm točivého momentu, a v těch středních vystřelí dopředu jako hejno vos na vetřelce. Osmistupňová převodovka je naladěna spíše na uvolněnou, vláčnější jízdu a ani sportovní režim v tomto ohledu moc nepomáhal. Zkrátka, pohodový aristokrat vždy a všude. Rychlé kickdowny nejsou úplně oblíbenou disciplínou téhle limuzíny a elektronika občas tápe.

jaguar jizdnidojmy

Často opakovanou mantrou v případě přeplňovaných motorů je informace o otáčkách maximálního výkonu (zde pěkných 6.500) doplněná o větičku, že „tak vysoko jej stejně nemá cenu hnát“. U Jaguaru naštěstí bezpohlavnost motoru 3,0 TFSI nehrozí a k omezovači si jej tedy klidně vytáčejte, má to smysl a je to zábavné.

Hliníkové XJ je na silnici překvapivě mrštné a díky citlivému řízení si příjemnou lehkonohost můžete užívat plnými doušky. I na dvacítkách skvěle tlumí drobné výmoly nebo nedokonalé záplaty, utlumení interiéru od hluku kol (hlavně při jízdě po drsném asfaltu) bych ale čekal ještě o kousek preciznější.

Menší XF je od začátku výroby mým tajným tipem v prémiové střední třídě a s výtečným šestiválcem roli černého koně jen a jen potvrzuje. Díky naladění čtyřkolky (o tom ještě bude řeč) se na asfaltu chová stejně bezprostředně jako zadokolka, navíc díky lepší pozici za volantem zažívám v XF jednoduše čistší řidičské zážitky.

Ve srovnání se zhruba stejně těžkým (!) XJ se kompaktnější XF chová víc jako neposlušný teenager. Jakmile se blížíme na místo určení, nechá se na udusaném sněhu krásně rozhazovat. Rozdíl v dynamických výkonech v přímce není zaznamenatelný, obě dvě auta zvládnou sprint na stovku za 6,4 sekundy a zastaví je omezovač na 250 km/h. Pokud si tedy nepřiplatíte za jeho posunutí…

Sníh, led a déšť

Konečně jsme na místě! Počasí v tomto údolí není právě pohádkové, teplota se drží těsně nad nulou a do toho občas spadne nějaká ta kapka. Sněhový okruh se proto místy mění v břečkový okruh, což ale nevadí: alespoň uvidíme, jak si čtyřkolka poradí se sněhovým maglajzem na ledovém podkladu.

Techniku pomáhali vyvinout inženýři z Magny, tedy ze stejné firmy, která má zkušenosti se systémy xDrive i 4Matic. Její životnost ani funkčnost by proto měla být ukázková, byť po řádění ve sněhu spojka řádně voněla.

Jaguar XF a XJ bude mít čtyřkolku od Land Roveru

Jako první nás čekal klasický výjezd do kopce, doplněný o docela příjemný sněhový oválek. Auto se za běžných podmínek snaží chovat jako klasická zadokolka, elektronika posílá většinu síly k zadním kolům. To lze podpořit i volbou „dynamického“ jízdního režimu, který míru sepnutí spojky spojující kola přední nápravy s motorem drží na uzdě. Ani tak vás však v kopci nenechá ve štychu a po kratičkém protočení zadních kol se připojí předek a auto se začne pomalu „hrabat“ ven z bryndy. To je ostatně vidět i na videu, že prostě ať mám navoleno cokoliv, auto se jen tak nenechá. Limitem je tu už světlá výška, být XJ ve verzi Scout, bylo by to zase o kus bezstarostnější.

Do špatných podmínek se skvěle hodí „Winter mode“, který udržuje rozdělení sil mezi předek a zadek někde kolem 30:70. Při klouzání bokem musíte auto do driftu postrčit o kousek víc než v dynamickém módu, zato je pak jeho chování o kus čitelnější a konstantnější.

Rozdíly mezi XJ a XF jsou papírově předvídatelné. Model XF je, stejně jako na silnici, bezprostřednější a živější, naproti tomu monstrózní drift s autem jako je prodloužené XJ si taky v deníčku zaslouží stránku plnou srdíček. Jen kdyby ty sněhové bariéry byly trochu víc od sebe, protože poskládat skoro 5,3 metru dlouhou šelmu bokem do zatáčky chce opravdu cit.

To už ale trochu předbíhám. Na dalším stanovišti jsme si vyzkoušeli klasický brzděný vyhýbací manévr, a protože rozjezd nebyl moc dlouhý (v okamžiku „bacha, srna!“ jsme jeli asi padesát), ustálo to auto i s vypnutou stabilizací bez ztráty kytičky. Zde je potřeba říci, že ani úplné vypnutí stabilizace (nikoliv jen přepnutí do jejího omezeného módu) elektronickou chůvičku z činnosti nevyřadí. Jakmile se aktivuje ABS, všechny systémy se opět zapnou a pěkně si vás ohlídají.

jaguar jizdnidojmy

Tohle stanoviště proto odhalilo spíš poměrně nešťastné nastavení omezeného stupně ESP. Ten by totiž, alespoň podle mě (nebo i podle BMW), mohl nechat auto alespoň v omezené míře vybočit. Tady je vlastně úplně jedno, zda máte ESP zapnuté nebo omezené, v zatáčce můžete stát na plynu jako pominutí a auto stejně neudělá vůbec nic. Možná tak jednou z pěti pokusů o trochu rozevlátější průjezd se počítače usmyslely a Jaguar se vydal aspoň chvíli bokem.

Na ježdění bokem tu však bylo několik dalších stanovišť. Pěkné bylo stanoviště s nebrzděným vyhýbacím manévrem, kdy auta ještě několik desítek metrů klouzala, a záleželo jen na šikovnosti posádky, co se stane. S volantem spíš méně, dřív a plynuleji je pravidlo, které když porušíte, má i elektronika co dělat. Žádné přetočené auto (ani když jsme mu „pomáhali“) se zapnutým nebo omezeným ESP jsem však neviděl a to v jakémkoliv jízdním režimu.

No a konečně slalom mezi kuželkami a pak cestou zpět na klikaté spojovací cestičce. Tady to už nebylo o testování, tady to bylo o schopnosti auta hrabat všemi čtyřmi a nechat se vodit bokem. Opět musím pochválit XF, které se dalo uřídit velmi lehce, pokud jste správně pracovali s hmotností auta. Delší XJ musíte do driftu malinko popohnat, jakmile se však kyvadlo přehoupne, máte ho na povel. Na videu by to snad mělo být docela dobře patrné. Jo, s kolegou jsme si to docela užili.

jaguar jizdnidojmy

Geil!

Čtyřkolka a Jaguar… no proč ne? Funguje to skvěle (byť ne tak předvídavě jako u čtyřkolek s pevně daným poměrem) a na silnici projev auta není nikterak devalvován. A to je asi to hlavní, co jsme chtěli zjistit. Že to vyjede kopec je samozřejmě dobře, ale i auta s pohonem všech kol budou jezdit většinu času po suché silnici.

Kombinace čtyřkolky a benzinového šestiválce je velmi sexy, nakolik však bude úspěšná i u nás, je otázka. Moc optimističtí v tomto ohledu být nemůžeme, na druhou stranu jezdcům s 3.0 AWD na zádi budeme vždycky trochu závidět.