Jak se dělá autoškola v Rakousku: Nehody mladých snížili o 30 procent

Naše země je známa nešvary ve výuce autoškol, třeba krácení vyučovacích hodin. Jedním z důsledků je pak skutečnost, že spousta šoférů v Česku sice oprávnění nakonec získá, ale jízdní návyky nejsou nijak valné. Není proto náhodou, že dlouhodobé policejní statistiky vykazují u začínajících řidičů vůbec největší podíl na zavinění dopravních nehod. Co s tím?

„Jednou z možností je podívat se, jak si vedou při výuce mladých řidičů naši nejbližší sousedé,“ říká předseda Asociace autoškol Ondřej Horázný. Příkladem podle něj může být třeba Rakousko, které zavedlo v roce 2003 dvoufázový systém získávání řidičského oprávnění. Není bez zajímavosti, že od té doby klesla nehodovost mladých řidičů od 17 do 25 let o nemalých třicet procent.

Předseda Asociace autoškol Ondřej Horázný: Proč se mu nelíbí navrhované změny bodového systému

Dva stupně lepší než jeden

V příjemném květnovém dni se proto ve výcvikovém středisku v Pachfurthu na pomezí Dolních Rakous a Burgenlandu seznamujeme s tamním systémem. „Připravit žáka ke zkouškám můžeme třemi různými způsoby,“ říká nestor rakouského autoškolství, čiperný sedmdesátník Peter Smirz. Buď absolvovat celý výcvik v autoškole, či napůl mezi ní a rodinou, nebo dlouhodobě zcela samostatně už od 15,5 roku věku s tím, že autoškola jen průběžně kontroluje a doplňuje nabyté znalosti a dovednosti, než žáka pustí ke zkoušce.

Jenže to není všechno. Poté, co žák získá čerstvý řidičák, postupuje povinně do druhé, u nás nevyužívané zdokonalovací fáze. Jak Smirz upozorňuje, právě začátečnická doba prvních měsíců po složení zkoušek je pro řidiče s čerstvým oprávněním nejsložitější. „Proto je zhruba po čtvrt roce vyzván, aby za dohledu autoškoly, kde oprávnění získal, řidičák defi nitivně obhájil.“ Pokud se tomu vyhýbá, nebo druhou fázi nezvládne, získané oprávnění mu propadá a musí začít zase znovu! Přitom kurz v autoškole u našich jižních sousedů vyjde na 1400 eur, tedy v přepočtu nemalých zhruba 36.000 korun. To představuje zhruba třetinu tamního průměrného měsíčního platu.  

Jak se řídí nohama: Když na řidičák ruce nepotřebujete

Druhé kolo

„Řidič se před druhou fází nemusí nijak stresovat. V první lekci prostě jen instruktorovi autoškoly předvádí, jak řídí,“ říká náš školitel. Posuzovaný, který má od získání řidičáku na kontě třeba tisíc kilometrů, tedy jezdí autem v různých režimech v odlišných prostředích: ve městě, na venkově, po dálnici. Jak se v okolí Pachfurthu přesvědčujeme na vlastní kůži, střídají se i povrchy – asfaltka se v ulicích městečka Bruck an der Leitha mění v kostky a ty chvíli po opuštění rezidenční zóny na jeho okraji přecházejí ve zpevněnou polní cestou po břehu kanálu napojujícího se na říčku Litavu, dělící kdysi mocnářství na Rakousko a Uhersko. Vydrncaní po cestě podél okraje přírodního parku Batthyanyfeld dojíždíme do Wilfl einsdorfu, dále po okreskách s minimálním provozem se plynule napojujeme na frekventovanou dálnici A4 a po ní až k výcvikovému středisku. Celý okruh trvá přes tři čtvrtě hodiny. Běžně následuje desetiminutové vyhodnocení jízdy, tedy jaké dělal řidič chyby, a poté návod na vylepšení. My si vyslechneme jen přehled nejčastějších přešlapů, třeba nedržení volantu oběma rukama, či vyšší, nebo naopak nepřiměřeně nízkou rychlost. 

Autoškola B96 na vlastní kůži: Couvání s přívěsem je totální pohroma

Trojnásobný rozdíl

To už se Smirzem míříme na výcvikovou plochu poznat rozdíl mezi běžnými a mimořádnými jízdními podmínkami, tedy stejně jako adepti na defi nitivní řidičák. Postupně zkoušíme třeba brzdit na suchém a zkrápěném povrchu. Diference v brzdné dráze je dvaapůl až třiapůlkrát vyšší za mokra než na suchu. „Klíčové je bezprostředně poznat právě tenhle rozdíl,“ říká instruktor. Jízdu rámujeme prudkými pohyby volantu a vyrovnáváním na rovném úseku, následuje slalom, opět za sucha i mokra. Na závěr ještě vyhýbání se překážce z vodní stěny v zatáčce doprava a doleva, nejprve na suchém a poté mokrém povrchu. S ukroucenýma rukama si po hodině říkáme už dost.

Pro nás tedy ukázka výcviku druhé fáze končí, ovšem adepti na definitivní řidičák si ještě musí popovídat s psychologem o rizikách provozu, příčinách nehod a vyhýbání se nebezpečným situacím. A pak ještě prodělat školení moderní jízdy s důrazem na pozornost, plynulost provozu a předvídání. „Plynulá jízda dokáže ušetřit až patnáct procent běžné spotřeby paliva, přitom rychlost jízdy se zvýší o šest procent,“ dává příklad náš instruktor. Jak Smirz vysvětluje, po následujícím kole jízd v provozu s využitím moderních poznatků čerství řidiči uznávají, že to všechno mělo smysl. Prakticky všichni jsou autoškolou připraveni a získávají řidičák už definitivně.  

Je to inspirace?

Především druhá fáze po získání řidičáku by byly vhodná i do českých podmínek, měl by být k dispozici nástroj nutící čerstvé šoféry co nejvíce usedat za volant a zdokonalovat se. „A ne jim ještě snižovat hranici vybodování z dvanácti na šest, jak navrhuje připravovaná změna bodového systému,“ rozčiluje se Horázný. Hlavní je podle něj třeba mladé řidiče nutit řídit, aby se co nejdříve po autoškole zdokonalili. Jinak se budou po dobu, kdy by měli poloviční limit trestných bodů, raději řízení vyhýbat a bez praxe se poté vrhnou do provozu. „Inspirovat se rakouskou druhou fází by tak jistě přineslo potřebné zdokonalení řidičských schopností čerstvých držitelů oprávnění,“ uzavírá předseda Asociace autoškol. A pokud ne celou, pak alespoň některými jejími prvky. Třeba povinné bezprostřední porovnání manévrů na suchém a mokrém povrchu na polygonu nebo jízda s instruktorem, který sleduje a po skončení jízdy rozebere chyby v řízení. Odborníci, prostory i technika by alespoň v některých autoškolách u nás také byli, ovšem něco by to stálo. A to může být kamenem úrazu.

Druhá fáze rakouského výcviku řidičů totiž vyjde podle Smirze v průměru na 280 eur, tedy zhruba 7200 korun. To je ani ne patnáctina tamního průměrného platu více než 4000 eur, v přepočtu okolo 103.500 Kč.  

Jak se žije učiteli autoškoly: Nejhorší je přeučovat „černochy“

Pokud bychom to chtěli nastavit podle rakouského modelu i s cenami, v Česku s průměrným platem necelých 32 000 korun by následný kurz musel stát okolo dvou tisíc. K základnímu kurzu v průměru tak 8000 až 10.000 korun tedy minimálně další dva. Poctivě absolvovat obě fáze inspirované byť jen částečně rakouským modelem by zlepšení nejspíše přineslo. Zároveň ale v zemi slevových akcí nezmizí poptávka po co nejnižších cenách kurzů.

Tři rakouské modely výuky

Standardní

Jen v autoškole – 18 hodin řízení v autoškole – 3 lekce na výcvikové ploše

• 3 lekce základního výcviku na silnici
• 6 lekcí hlavního výcviku a 6 lekcí zdokonalovacího výcviku a přípravy na zkoušky

Duální

Autoškola + soukromý učitel – 6 lekcí v autoškole – základní výcvik. Pak až 1000 km třeba s rodiči, průběžně kontrola z autoškoly, co zdokonalit – výuku uzavírá 6 lekcí řízení v autoškole, zaměřených na bezchybnost. Postup sebevzděláváním a množstvím jízd je zajímavý pro ty, kdo preferují částečně se naučit řídit od rodičů nebo známých.

L-17

Od 15,5 roku existuje možnost zahájit vzdělávání v autoškole, aby v 17 letech adept mohl sám usednout za volant v provozu. Po základním vzdělání (teorie a praxe) v autoškole následuje teoretická příprava na cvičnou jízdu. Pak adept s doprovodem absolvuje 3000 km cvičné jízdy, po každých 1000 km další školení v autoškole. Výhodou je rozložení učiva na delší časový úsek – to umožňuje věnovat se individuální osobnosti více než při intenzivním krátkém vzdělání.