Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Jak se řídí nohama: Když na řidičák ruce nepotřebujete

Svět motorů Svět motorů 24. 11. 2018
35
10
Zobrazit náhledy (35)
Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth Abarth
Může člověk bez paží získat řidičský průkaz? Zní to jako sci-fi , ale vážně není. V Přelouči jsem si to vyzkoušel na vlastní kůži.

S fotografem zdoláváme poslední schod a vcházíme do rozlehlé učebny přeloučské autoškoly. Nervózní studenty vášnivě debatující o definici krajnice u počítačů nevidíme. Prázdno ale také vypadá jinak. „Pečlivě jsme se přichystali, proto ten větší počet,“ vítá nás třiapadesátiletý šéf místní autoškoly Pavel Peml se svou družinou.

Sedí zde zkušební komisař Ladislav Malý, lektorka Martina Ševčíková a František Malina z firmy upravující vozidla pro hendikepované. Nejdůležitější člen posádky však popíjí kávu ve vedlejší kuchyňce. „Velmi mě těší, i když vám ruku nepodám,“ zdraví nás devětadvacetiletá Lucie Pařilová, jež se narodila bez horních končetin.

(Ne)konečné odmítání

„Poprvé jsem Lucku poznal před třemi lety,“ vzpomíná Pavel Peml. Osobní schůzka podle šéfa autoškoly platí za nutnou podmínku, aby do čtrnáctidenního drilu mohl být uchazeč vůbec přijat. Pětadvacet procent zájemců prý posílají rovnou domů, poněvadž vědí, že to nesvedou.

To ovšem nebyl případ krátkovlasé holčiny z Vysočiny, která maluje obrazy nohama. Nicméně úspěšnému nástupu bránily jiné hráze. Úvodní vystavila padesátka doktorů, již se zdráhali vydat potvrzení o zdravotní způsobilosti. „Až jedenapadesátý mi umožnil splnit si můj sen. Za to patří panu Radku Kousalíkovi ohromný dík,“ neskrývá nadšení Lucie, která mezi jménem a příjmením vždy uvádí přezdívku Šťastná. Druhá obtíž spadala do kolonky financí. Stát totiž osobám s tělesnou indispozicí neuvolní na řidičák ani pětník. Podpora se týká pouze pořizování nového vozidla, jeho úpravy a měsíčního příspěvku na mobilitu. „Nejde o levnou záležitost a já jsem si na všechno chtěla našetřit sama,“ vysvětluje nám pozadí dlouhé prodlevy, než konečně usedla do lavic v Pražské ulici, ve kterých teď spolu hovoříme.

Přestavby za statisíce

Dvoutýdenní kurz pro zdravotně postižené vyjde na třicet tisíc korun. „Mají v tom plnou penzi, každý den dvouhodinové jezdění a na konci je samozřejmě čeká závěrečná zkouška. Existují ale tací, kteří absolvovali pobyt vícekrát. Jedna slečna dokonce uspěla až na třetí pokus,“ uvádí Peml příklad vytrvalé dívky. Lucie ovšem devatenáctého října vytřela zrak všem pochybovačům napoprvé. „Měl jsem z toho strach, ale takhle plynulou jízdu jsem dlouho nezažil. Ani podélné, ani kolmé parkování jí nedělalo sebemenší problémy. Dokonce nevyužila možnost zajet na místo pro vozíčkáře.

Kus jsem si natočil na mobil, protože to bylo něco neuvěřitelného,“ nešetří chválou šedesátiletý komisař Ladislav Malý.

„Ale co tu budeme dřepět. Nejlepší bude, když si to pan redaktor vyzkouší sám. Povídat můžeme i venku,“ žene mě na vzduch a posléze i do provozu majitel autoškoly, jejíž flotila čítá sedm vozidel. Každé je pak šité na míru konkrétnímu typu tělesné nevýhody a rovněž žákovi. Základní transformace obecně startuje na třiceti tisících a šplhá až do statisíců. „Například jedna dodávka, do níž jsme umístili zvedací plošinu, speciální podlahu a celkově překopali interiér, vyšla na čtyři sta tisíc korun,“ vypichuje nejdražší úpravu František Malina ze společnosti Hurt, orientující se na přestavby aut pro hendikepované.

Na ruce zapomeňte!

„Pořád do toho chcete jít?“ hlásí se o slovo do té doby tichá instruktorka Markéta Ševčíková, jež sama řízení nohama neovládá. „Samozřejmě že

chce,“ rozhoduje za mě Pavel Peml. A tak míříme na polní ovál za městem, na němž svou honbu za řidičákem začínají všichni. Pravidlo číslo jedna zní jasně – na ruce zapomeňte. Jenže zkoušeli jste někdy otočit klíčkem v zapalování nohou? Pokud ne, věřte, že to dá docela zabrat. A jaké jsou další instrukce? „Levá noha točí volantem s kuličkou a řadí, pravá se stará o brzdu, plyn, a ještě blinkry,“ ukazuje na dvojici spínačů u podlahy třiatřicetiletá Ševčíková. Než však uvedu automat do pohybu, musím opakovaně naboso zatočit upraveným kormidlem. Již v tomto bodě leckdy

končí pouť mnoha zájemců, neb prostě nedisponují dostatečnou silou. „No tak makejte, tohle by vám na kruhovém objezdu nebo při ostřejších zatáčkách nestačilo,“ nešetří mé svalstvo Ševčíková. Makám tak, až si konečně vysluhuji povolenku k vyjížďce. Vykopávám levou dolní končetinu na řadicí páku a cítím se spíš jako na lekci hadích žen než na hodině autoškoly. S menším škubnutím při rozjezdu šponuji rychlost až do 30 km/h. Víc už by mohlo znamenat karambol s motoristou, jenž nechápavě sleduje můj netradiční styl. „Pozor, zpomalte a točte volantem, ať ho netrefíte,“ radí u nejnáročnější disciplíny (změny směru) Ševčíková. S noblesou se červené škodovce vyhýbám.

Životní úspěch

Pokaždé ale přijde nějaké překvapení – v tento okamžik couvání. Opět vyšvihnutí chodidla na řadičku – a znovu nejistota. Tentokrát o dost vyšší. Naštěstí jsme tu už zase sami. „Zacouvejte doprostřed tréninkové plochy,“ dostávám úkol hodný svému umu. Zadání plním. Pomalu, ale jistě se s citroënem stříbrné barvy sžívám. „Tak se můžete klidně hodit zpátky?“ pouští se do hazardu Pavel Peml. My si však raději chceme užít Lucčiny schopnosti naživo. Ta s nabídkou odvozu souhlasí. Pomalu se vsouká do seřízeného pásu, ihned startuje a chvatně opouští okruh. Nevědět to,

nepoznali bychom, že plujeme po silnici s bezrukou řidičkou. Dělá jí vůbec něco potíže? „Zpočátku jsem hůře snášela vyšší rychlost a občas se malinko bála na nepřehledných křižovatkách. Postupně to zmizelo a teď je všechno v pohodě,“ říká po brilantním zaparkování za přitakávání instruktorky, jež Lucii „Šťastnou“ Pařilovou považuje za svůj životní úspěch. A my už víme proč.

Víte, že…

… přeloučská autoškola umožňuje získat řidičské oprávnění hendikepovaným již od roku 1998?

… každoročně projde zdejším čtrnáctidenním kurzem 80 až 100 lidí s různým tělesným postižením?

… státní podpora na pořízení nového vozu činí u některých těžkých vad až 200.000 korun?

Autor: Tomáš Hadač

Související články

Témata
Autorizovaný prodej Servis osobních aut Autobazary Pneuservisy Náhradní díly

Diskuse: Přidat názor

Avatar - _Karel_
To je síla
_Karel_
| 24. 11. 2018
Fíha! :-O Tos mě překvapil. :yes: :yes: :yes:
To je síla
PavelK
| 24. 11. 2018
Kdo se pohybuje v oblasti opravárenství automobilů v Brně a okolí, jistě se už setkal se stejně postíženým panem P.B., který již, dá se říct desítky let, zajišťuje pro svého zaměstnavatele náhradní díly. Ovládá nejen řízení auta jako my, "zdraví". Kdykoliv se s ním setkám, či s ním komunikuji po tel., vzpomenu si na svoje plakání nad každým bolením zad.
To je síla
jiras_
| 24. 11. 2018
Tak ona asi nebude jezdit jako blázen, navíc bude mít nálepku na autě, která by ostatním mohla napovědět, že před nima nejede převtělení Senny. Prošla zkouškama, tak co? To bychom to mohli udělat tak, že mladí nejsou vyježdění, pryč. Čtyřicátníci a padesátníci jsou až moc rutinéři, pryč. Důchodci, tam je to jasné, pryč. Brejlouni, pryč. Ti co nezkusili aspoň 300koňové auto, pryč. Atd. atd. a zůstanu jen já :-!

Spíš by se tohle mělo ukázat všem těm brojičům proti autům. Když někdo s takovým postižením ujde dlouho cestu jen aby mohl řídit, tak jakej důkaz o tom, že auto ulehčuje život ještě chtějí?
To je síla
berka
| 24. 11. 2018
Napsal jsi to hezky, asi je každému jasné, že rozhodně nemá jednoduchý život a tohle ji určitě pomáhá. Jenže zde bohužel nemůžu brát ohled na soucit, lítost a podobně. Jde právě o situace které jsi zmiňoval. Co když se dostane do situace kdy někdo jiný udělá chybu a ona nebude moci zareagovat tak jako úplně zdravý člověk a následky budou mnohem horší. Ano, v první řadě za to může ten druhý co udělal chybu, ale vysvětli to pak někomu, proč třeba vjela po nárazu na chodník a smetla několik lidí jen protože nedokázala strhnout nebo udržet volant. Prostě tohle je podle mne za hranou rozumné a bezpečné jízdy. Jak bude reagovat v zimě, kdy jsou nárazově zhoršené podmínky pro jízdu. Prostě nemohu souhlasit a nevěřím, že její jízda není pro ostatní určitým rizikem a určitě bych se necítil nejlíp pokud bych si měl k někomu takovému do auta sednout.
Avatar - rokyta.p
To je síla
rokyta.p
| 24. 11. 2018
Na jedné straně ti rozumím co píšeš a nějak vnitřně s tím souhlasím. Na straně druhé už má život tak dost těžký, tak bych jí ho nekomplikoval. Ano asi nebude zvládat smyk nebo házet lopatou kameny pod zahrabaný Patrol. Jenže co je vlastně motorismus? Hraní si s auty nebo jen lidská potřeba se dostat z místa na místo? Na západě na vesnicích MHD moc není, své Pola a Jazzy tam řídí kdejaké 80-85 leté babky s popelníky na očích. U nás v rámci zklidňování dopravy záměrně a škodolibě naházejí do cesty desítky nebezpečných nesmyslů od ostrých a vysokých obrubníků, retardérů, milionu typů čar, blikaček až po nesmyslné značky které už raději aj ignoruji. Takže doprava už nějakých 15-20 let není o ježdění s auty, ale pouhém dostávání se z místa na místo, často s neřidiči za volanty.

Pokud ta osoba složila legálně zkoušku, tak co chceš dělat? Říct ji, víte to je jen pro nás zdravé? Ona ti tu zkoušku složí znova a další den klidně i potřetí. Tak co. To co nemá v rukách samozřejmě musí dohnat preventivním chováním a nedostáváním se do zapeklitých situací, jistě. Stejně jako první ostré jízdy je asi vhodné aby absolvovala s nějakým spolujezdcem pro všechny případy. Ale právo řídit bych jí nebral. Hele když se vracejí důchodci s Rapidem z rodinné návštěvy. Jedou si na okresce pěkně 70-80 ve svým pruhu. V tom je čelně sejme z protisměru nějaké zdrogované prase s Q7 co ve 160 vletělo do protisměru. Prase samozřejmě bez zranění, důchodci jeden mrtvý a druhý na intenzivce. Tak teď mi řekni kdo má větší právo řídit. Holka bez ruk nebo ten prase co se choval takhle a podle zákonů "jen pouze" udělal chybu? Jo není to ideální, souhlasím, ale jen ať holka jezdí pokud jí to jinak celkově jde. Jiných starostí o kterých se nám nezdá má asi dost i bez toho, aby jí někdo házel klacky pod nohy.