
Jak zrenovovat volant? V Táboře si vyvinuli vlastní způsob
Nenápadná vrata kousek od centra Tábora ukrývají dílnu, kde dokážou zrenovovat téměř jakýkoliv volant z tvrdého plastu. Petr Bílek, který nás pozval na prohlídku, si potřebnou technologii vyvinul sám.
Petr Bílek začínal jako modelář. Pak si na výrobu modelů letadel založil firmu, později přešel na helmy pro paragliding a přípravky pro automobilový průmysl. Před nějakými čtrnácti lety si koupil starou Škodu Felicia v nedokončené renovaci a zjistil, že plastové díly v interiéru jsou v bídném stavu.
Jenže co s tím, když se to auto už desítky let nevyrábí a cokoliv, co se dalo sehnat, nebylo o moc hezčí? Zužitkoval tedy zkušenosti s odléváním z licí pryskyřice a koncovky přepínačů a řadicí páku si prostě vyrobil. I tohle začal nabízet lidem a postupně rozšířil sortiment na veškeré interiérové díly pro staré škodovky a tatrovky, které jsou tvrdé a dají se vyrobit z plastu nebo pryskyřice.
Když umíte čudlíky...
Zlom přišel ve chvíli, kdy za ním přišel potenciální zákazník se slovy „Když umíte čudlíky, umíte i volant.“ Neptal se, prostě to konstatoval a nedal pokoj snad půl roku, než mu v Táboře ten volant vyrobili, vzpomíná s úsměvem pan Bílek. Dnes už mají vyrobené formy asi na 30 druhů volantů.
Renovační dílna firmy PB-Veteran sídlí nedaleko historického centra města. Když nás majitel vpouští dovnitř, vcházíme přímo do dílny, kde se stoly skoro prohýbají pod nánosy zatvrdlé pryskyřice a lehce tu čpí chemie.
Proces renovace ale začíná tím, že poté, co zákazník přinese starý volant s rozpraskaným věncem, je třeba jeho materiál oloupat až na kovovou kostru. To je pro nos pracovníka zážitek úplně jiný – i tyhle staré volanty z tvrdého plastu totiž sají pot z rukou řidiče, a když mají za sebou padesát šedesát let provozu, při loupání to mnohdy chce plynovou masku.
Po vyčištění a povrchové úpravě následuje samotná výroba nového věnce. Jinými slovy, odlévání pryskyřice. Petr Bílek – třebaže je majitelem firmy, sám v dílně pracuje spolu s dvěma šikovnými pracovníky – upevní ocelovou kostru do formy, do níž potom zespodu vtlačuje nahřátou pryskyřici.
Její vytvrdnutí ale neznamená, že je hotovo. Po vytažení formy volant putuje do pece, kde se při teplotě 50 °C tzv. dopéká další týden až dva. Důvodem je, aby pryskyřice nebyla křehká, aby dosáhla požadované odolnosti a kvality. Následuje ještě broušení a leštění, které také zabere obrovské množství času. Jedna pracovnice během osmihodinové směny zvládne jeden volant, nanejvýš jeden a půl.
Co zcela chybí, je lakování – volanty mají barvu pigmentu, který se do čiré pryskyřice přidá. „Kdyby byly nalakované, byly by lesklejší,“ vysvětluje pan Bílek, „ale ony ty volanty nikdy lakované nebyly, až na výjimky. Svůj lesk získaly lety používání.“
Zvládnete do týdne?
Když renovace ze svého smyslu probíhá až poté, co zákazník dodá svůj starý volant, co tedy dělají ty zástupy volantů v kanceláři o patro výš? To je sklad kompletně nově vyrobených kusů na modely aut, které jsou nejžádanější – zejména škodovky, tatrovky, mercedes-benzy či anglická auta, jaguary, MG A nebo triumphy. Stává se totiž, že někdo zavolá v květnu, dubnu, že by chtěl během týdne či dvou nový volant, že dokončuje renovaci auta a tohle je to poslední, co mu chybí. Jenže zrenovovat volant trvá nejméně měsíc, spíš měsíc a půl, takže když někdo chce volant rychleji, může si vybrat ze skladu.
Velká většina lidí zvolí cestu nového volantu, nikoliv hezky zrenovovaného původního. Ne u všech aut to ale je možné – čím vzácnější vůz, tím spíš je třeba donést původní volant a počkat si na dokončení renovace. V takovém případě, když je třeba vyrobit formu, zákazník zaplatí okolo pětadvaceti tisíc korun. Pokud se použije již existující forma, cena je od šesti tisíc korun bez DPH.
Největší kuriozita? Malý kousek volantu
Jeden klient panu Bílkovi přinesl asi deseticentimetrový kousek volantu a chtěl celý volant. Ten bylo třeba domodelovat na počítači a až potom bylo možné vyrobit formu a z ní následně volant. „Zaplatil asi 70 tisíc, ale byl nadšený,“ vzpomíná pan Bílek. Stává se také, že na burze věnované autoveteránům přijde člověk, často z Německa či Anglie, předá originální volant a řekne, že si ho vyzvedne při příštím konání té burzy za půl roku.
Obecně je ale Německo náročný trh – třebaže se v Česku vyrábí hromada dílů na všemožná nová německá auta, řada tamních zákazníků se dívá na české výrobky přezíravě. Český volant si sice koupí, ale nemusí o tom vědět; zajdou k německému překupníkovi, kde ho koupí mnohem dráž.
Táborská firma PB-Veteran ročně vyrobí a zrenovuje kolem dvou stovek volantů. Zhruba tři pětiny výroby zůstávají v Česku a na Slovensku, protože to jsou volanty pro veterány oblíbené právě u nás, ale zákazníky si najdou po celém světě.