Našli jsme auto po Karlu Gottovi. Je to automobilový objev století!
Vzpomínáte si na Alfu Romeo GT, s níž Karel Gott v létě 1973 havaroval cestou do Karlových Varů? Doteď bylo téměř jisté, že skončila ve šrotu. Nedávno se však v inzerci objevilo velmi podobné auto. A nový majitel po vlastním pátrání zjistil, že si pořídil Gottovo auto! Svět motorů se celého příběhu zúčastnil.
Těsně před začátkem školního roku se ozval náš někdejší redakční fotograf Ondřej Kroutil s neuvěřitelným zážitkem – přes inzerát si pořídil kupé, které dlouho nikdo nechtěl. Jenže rozjel pátrání po minulosti auta a našel v něm unikát, o nějž by se dnes zájemci poprali. Obchodní označení vozu zní Alfa Romeo 2000 GT Veloce. A ke jménu jeho prvního majitele se brzy dostaneme…
Je, jaká je
„Jeden květnový večer jsem koukal po internetu na auta, aukce a inzertní servery. S kamarády si takhle přeposíláme inzeráty, co by se nám tak líbilo. Takže tam létají různé předválečné závoďáky, klasické devadesátky z různých zemí, Porsche 996 nebo rychlé fordy,“ začíná Ondra vyprávět. „Pak projíždíme i auta z padesátých až osmdesátých let, a jelikož jsem tak trochu na Alfy Romeo, mezi českými inzeráty jsem objevil jeden dost zvláštní – prapodivné fotky, žádný popisek a podezřelá cena. Ale všiml jsem si, že auto má starou mlhovku a značky jsou pryč. Proto mě to zaujalo, že by to mohlo mít staré české espézetky, což se cení,“ pokračuje.
Pragmatická reakce kamarádů ve smyslu „hm, zajímavé“ však nadšení předčasně zkrotila. Jenže za pár dní se Ondřej vydal na veteránskou soutěž na Slovensko, kde se s kolegou cestou do Bratislavy bavili – jak jinak než o autech. „Kousek před Brnem mi říká, že teď potkává starou Alfu Romeo Bertone Coupé. Odpovídám, že v Brně právě jednu nabízeli. Tak jsem chvilku hledal – a ejhle, stále tam byla! Říkám, máme dvacet minut náskok, co tam zavolat a jet to omrknout?“ vzpomíná fotograf. Spolucestující souhlasil, a tak pánovi zavolal. „Hoši, zrovna jsem na nákupu, ale auto je stále na prodej. Ale to pro mě budete muset přijet, protože jsem si dal pivko.“ To bylo už kompletně celé podezřelé. „Ale co, aspoň zjistíme, jak to bude vypadat. Pána jsme naložili a cestou lehce zjišťovali, kdo je kdo, jak dlouho auto má, v jakém je stavu a proč ho chce prodat,“ pokračuje Ondra. Majitel koupil auto před lety od kamaráda z Brna, který ho měl skoro čtvrt století. „Poslední dobou už jezdilo jen na technickou, ale ta je taky dlouho prošlá. Vždycky však bylo garážované. Doklady jsou v depozitu – spolu se starými brněnskými značkami,“ začíná se dostávat k tomu vůbec nejzajímavějšímu…
Po pěti minutách jízdy po starém okruhu posádka odbočila ke klasickým panelákovým garážím, kde jen jediná byla lehce zarostlá. Zastavili právě před ní. Je jasné, že alfa z téhle garáže opravdu dlouho nevyjela. „Po otevření jsem spatřil, že auto zezadu nevypadá úplně špatně – od renovace už sice uplynuly desítky let, ale vypadalo to opravdu dobře. Vůz stál hodně natěsno u zdi, a tak se nedalo dostat ke spolujezdci zvenčí. Nemohli jsme se ani podívat na celý vůz venku, nebyl čas. Ale měl jsem radost, že jsme se nakonec domluvili, i když jsem tehdy ještě nevěděl, o jaké auto jde…,“ usmívá se.
Zítra jedu dál
„Auto jsme si prolezli, ale motor nenastartovali, protože měl sundané karburátory. Věděli jsme však, že to je vzácná verze 2000, opravdový alfa motor,“ vzpomíná dnes na seznámení s úchvatným kupé. Sedačka řidiče byla sice lehce potrhaná, ale interiér zachovalý. „Na palubní desce jsme se zasmáli nad klasickým tuningem z osmdesátek, před spolujezdcem nějaké rádio, vzadu na platě bedny. Jenže dveře zespod neshnilé, prahy jakbysmet. Podvozek sice dost omšelý, ale spíš kvůli tomu, že auto moc nejezdilo,“ popisuje prvotní dojmy. Poté Ondřej zvědavě zabouchl dveře. Čekal obvyklé zakopnutí o zámek, jenže ono nic. Mlask! Zopakoval to znovu. S menší silou, jestli náhodou něco nepřeslechl nebo na dveře moc nezatlačil. Mlask! Dveře seděly jako nové. Vrhl se tedy na spolujezdcovy – alespoň zevnitř, kousíček je pootevřít a zavřít… Mlask! Dveře byly ve skvělé kondici a auto rovné. Takhle ladný zvuk už dnes na žádné klasické alfě od Bertoneho neuslyšíte!
Po prohlídce auta se fotograf s kolegou ještě dozvěděli, že kupující dostane k autu i nějaké díly. Ty se skrývaly v zavazadelníku, který „zkrášlovala“ viditelně stará samolepka s logem automobilky. V kufru navíc vyšlo najevo, že auto bylo nejspíš původně zelené. A v motorovém prostoru bylo vidět, že v minulosti zřejmě dostalo malou ránu na předek.
A právě tenhle okamžik o další budoucnosti nečekaného nálezu definitivně rozhodl: „Jedinou podobnou Alfu Romeo 2000 GT Veloce si vybavuji tu Gottovu, co s ní kdysi dávno naboural. Třeba je to ona, protože se vůbec neví, kde skončila,“ zasmál se zatím ještě předchozí majitel vozu. „Jenže to byla taková rána, až se chudák válel v poli. Byla to totálka a to auto už nemělo smysl dávat dohromady,“ utěšoval spíš sám sebe, že se nezbavuje vzácného artefaktu.
Tuhle historku však fotograf Ondřej jako správný „alfista“ dobře znal a ještě dodnes si vybavuje dobovou fotografii. Na pohádku o jednom z nejcennějších aut po věhlasném Karlu Gottovi sice nevěřil, ale kupé se mu zalíbilo. Pánovi tedy i přes odmítání složil zálohu a s omluvou odcestoval do Bratislavy. „Ach jo, já jsem tu alfu koupil… To jsem fakt nechtěl!“ litoval o pár kilometrů dál. Obrátil se tedy na kolegu Matěje a vyzkoušel jeho reakci: „Co kdybychom si ji spolu vzali napůl?“ Spolucestující kupodivu souhlasil. „Díky, kámo!“
Pojď, ukážu ti cestu rájem
Po dvou měsících se Ondra opět vydal do Brna, tentokrát už s odtahovkou. A hlavně v naprostém utajení před rodinou – doma o téhle akci nesměl nikdo vědět. Pořizovali jste si někdy veterána pro radost? Pokud ano, pak to dobře znáte – ženy pro tohle hobby příliš pochopení nemají. Jenže život je jen jeden. A když se člověk do něčeho zblázní, nedá se to zastavit. Mezi chlapy to platí i pro auta.
Než se fotograf vrátil na místo činu, stačil majitel obstarat veškeré doklady a registrační značky z depozitu. A protože spekulace o možné spojitosti auta s Karlem Gottem byla stále cítit ve vzduchu, nejvíc napětí způsobovalo čekání na technický průkaz. Končící majitel už v rukou třímal druhopis z roku 1975.
Před naložením si Ondřej Kroutil spolu s druhým nastávajícím spolumajitelem ještě kompletně prohlédli auto nejen zespodu, ale na denním světle poprvé i ze všech stran. A ničeho už žádný z nich nelitoval – přestože vůz byl přelakovaný, vypadal opravdu hezky. „Dá se to do kupy a budeme jezdit. Doladíme podvozek a výfuk, bude to fakt pecka!“ měli už kamarádi jasno. Auto zaplatili, rozloučili se a vyrazili s italským pokladem za zády do Prahy.
Během tankovací zastávky se začetli do dokladů. Jako dávný majitel byl uveden František Janeček. „Není to náhodou ten Janeček, co dělal s Gottem? Tehdy přece kupovali auta spolu. Nebo pak Janeček kupoval auta po Gottovi? Tak nějak to přece bylo, ne?“ přemýšlel Ondra. Během dalších kilometrů odtahovku zastihlo prudké krupobití, před nímž vzácný náklad na poslední chvíli zachránila čerpací stanice. Naštěstí se ho pak v pořádku podařilo dovézt až do garáže.
Když jsem já byl tenkrát kluk...
Ondrovi to nedalo a ihned po návratu do Prahy rozjel pátrání po prvotním původu auta. Fotka vraku po bouračce, na níž Karel Gott stojí u vozu v pražských Strašnicích, je na internetu jediná, kterou lze dohledat. Jenže z úhlu auta nepoznáte ani registrační značky, navíc černobílý snímek úspěšně kamufluje i barvu laku karoserie.
Nový spolumajitel klenotu dokonce zjistil i to, na kterém místě kdysi národní umělec naboural. Pátral však ještě dál a zkusil skupinu Staré Nové Strašecí na Facebooku. A ejhle – někdo se tam chytil a odpovídá na otázku po informacích o Kájově nehodě cestou na koncert do Karlových Varů. „Vím přesně, co se stalo, jelikož mě Karel málem přejel. A pak auto nechal týden u nás pod plachtou. Jako mladý kluk jsem si do alfy zkusil sednout a chvilku si v ní pohrát. Za to mě pak taťka vytahal za uši,“ vyprávěl nejočekávanější příspěvek roku.
„Při dalším pátrání a poptávání kamarádů jsem pak získal fotku z Gottova archivu. U auta však nestojí Mistr, ale jeho kolega a kamarád Jiří Štaidl. Ten si od Karla půjčoval auta, což mi prozradil i historik z barrandových studií. Na kupé září značky ABN-17-77. Bingo, tahle kombinace je totiž napsána také v našem technickém průkazu,“ usmívá se dnes fotograf Ondra.
Následně dohledal, že Karlovo auto mělo zelený lak. Proto pak kupé ještě jednou důkladně prozkoumal a objevil na něm stopy původní zelené barvy – na zadním platě, na stěně motorového prostoru nebo pod loupajícími se dveřmi. Neváhal a napsal přímo do Alfy Romeo o certifikát pravosti. Po několika týdnech přišla obálka s dokladem z automobilky, podle něhož všechna čísla továrnímu archivu odpovídají. Takže bylo konečně definitivně jasné, že se klukům podařilo zachránit úplně nejvzácnější auto po Karlu Gottovi! Také už cítíte to napětí? Z původního inzertního ležáku se rázem stává vytoužený poklad!
Stokrát chválím čas
Na letošní úterý 10. září jsme proto nemohli dospat. Už kvůli tomu, že tuhle fotoprodukci roku jsme kvůli dovoleným odkládali dvakrát. Teď se konečně natěšeni blížíme prozkoumat jeden z nejvzácnějších automobilových klenotů, s nimiž jsme se kdy mohli seznámit. Alfa Romeo 200 GT Veloce po Karlu Gottovi už je totiž v jedné přísně utajené garáži na Plzeňsku plně provozuschopná a připravena na první projížďku po pře dlouhé odstávce. Jednoduchost a odolnost bytelné techniky nám na místě potvrzuje automechanik Marian Chaloupek, který se oživování pokladu ujal: „Karburátory jsem vyčistil a osadil novým těsněním. Namontoval jsem novou palivovou pumpu, vyměnil palivové hadice, svíčky a vyčistil nádrž. Vanu jsem demontoval a vyčistil od úsad a karbonu, včetně sacího koše a čerpadla. Startér je zrepasovaný a baterie nová.“
Poblíž vozu stojící fotograf Ondřej Kroutil už v ruce drží klíčky a nabízí nám exkluzivní možnost se tímhle unikátem s nevšední minulostí projet. Ještě než se usadíme do kokpitu, v němž téměř před půlstoletím nadšeně cestovával nejpopulárnější český zpěvák všech dob, Ondra vytahuje z desek pečlivě dochovaný technický průkaz. Z ručně vypsané knížky se mimo jiné dozvídáme, že po velké opravě vystřídalo GT několik majitelů. Od roku 1976 byl jako vlastník uveden zmíněný František Janeček, pak už se auto přestěhovalo z Prahy do Berouna a po dvou převodech v Brně opět získalo pražskou registraci. Před šesti lety za ně tehdejší majitel uhradil desetitisícový ekopoplatek a poté následovalo šestileté vyřazení do depozitu.
A ačkoliv se alfa v historii dočkala trojnásobné výměny registračních značek, stále na předním nárazníku a zadním čele hrdě nosí dodnes platné tabulky socialistického formátu, které jsou mezi sběrateli klasických aut obzvláště ceněné. Původní tabulky ve formátu ABN-17-77 zničila Gottova autonehoda natolik, že po ní kupé získalo zcela nové značky ABY-99-29. Při stěhování do berounského okresu dostala kombinaci BEA-78-40 a od roku 1977 přežila až dodnes s tabulkami BMH-56-27. „Stejně mi to nedalo a nechal jsem si na zakázku vyrobit věrnou repliku původních značek Karla Gotta,“ usmívá se Ondřej. Tahle vyřazená kombinace už je však pro silniční provoz nepoužitelná, poslouží spíš jako suvenýr. V jiném případě si řidič koleduje o ztrátu oprávnění.
Nový majitel už otevírá kapotu a ukazuje hlavní identifikátory umělcova někdejšího vozu: „Zatímco levý podběh má dodnes tovární prolisy, pravý je viditelně vytvarovaný podomácku.“ Prohlížíme si černobílou dobovou fotografii Karla Gotta pózujícího vedle roztřískaného auta a přesně vidíme, která místa prošla největší opravou. Zručnosti tehdejšího tuzemského kutila musíme vyseknout obrovskou poklonu, zvenčí bychom někdejší vrak neodhalili. „Hledal jsem však dál a důkladně prozkoumal karoserii. Stačilo přitom jen odkrýt pár záslepek – a pod nimi jsem našel viditelný zelený lak!“ ukazuje Ondřej nadšeně stopy původní barvy auta.
To musím zvládnout sám
V autobiografické knize Má cesta za štěstím Karel Gott přiznává, že italské kupé ho poprvé okouzlilo na veletrhu v Brně. A také že si v autě vždy potrpěl na pořádnou hudbu: „Sedět za volantem mě velmi bavilo. Největší relax a odvaz. Sešlápnout plyn, jet kamkoli, hlavně být stále na cestě. K tomu si pustit pěkně nahlas oblíbenou muziku, ať už jazz, či žhavé novinky.“ Proto není divu, že se pod zadním oknem Alfy Romeo 2000 GT Veloce dodnes rozprostírají luxusní tuzexové reproduktory Sanyo. Vůbec nepochybujeme o tom, že jsou dědictvím po Karlovi, o čemž vypovídá i soudobé logo japonské firmy z let 1961 až 1987.
Teď už ale sedíme v kabině. Uchopit do rukou tentýž volant, za nímž sedával Karel Gott – to je asi jako držet v rukou sošku Oscara za Ostře sledované vlaky. S výjimkou potrhaného čalounění sedačky je interiér vzorně zachovalý. Spouštíme motor a první zaburácení dvoulitrového čtyřválce dává najevo, že tohle bylo na svoji dobu hodně silné auto. Využíváme letní počasí jednoho z posledních dní před apokalyptickými povodněmi a vydáváme se na točivé silničky Plzeňska. Alfa se po nich vodí natolik suverénně a lehce, až si připadáme skoro jako v závodním speciálu. Výkon 110 kW – postaru 150 koní – dnes odpovídá spíš přeplňovaným dvoulitrovým dieselům, více než padesátileté auto s atmosférickým motorem a dvěma karburátory je i díky hmotnosti lehce nad tunou neuvěřitelně živé. Vůbec se nedivíme, že si Mistr italské kupé tolik užíval a občas se nechal unést. Při představě tehdejší Škody 110 R Coupé coby nejrychlejšího tuzemského auta jsme v jiném světě. Viva Italia!
„Jede krásně a vše je plně funkční. Přesto jde o auto určené spíš na renovaci,“ brzdí naše nadšení mechanik Marian Chaloupek. Zmíněnou renovací má na mysli hlavně návrat původního, zeleného laku. Rovněž Ondrův výraz totiž naznačuje, že červenou barvou karoserie zrovna dvakrát nadšený není.
Jdi za štěstím
Ačkoliv se zapomenutá Alfa Romeo 2000 GT Veloce s hvězdnou minulostí dočkala na prahu podzimu zprovoznění, další osud vozu je ve hvězdách. Ondra se nakonec rozhodl, že dostojí svému původnímu přesvědčení a ani letos si žádné auto nekoupí. Nyní tudíž alfu čeká další změna vlastníka. Poslední říjnovou sobotu se tak stane jedním z trháků aukce v pražských Letňanech. Takže se jejím majitelem může stát vlastně kdokoliv. Ještě předtím se však s Alfou Romeo 2000 GT po Karlu Gottovi můžete setkat osobně, a to už tento víkend! Stačí dorazit v sobotu 28. 9. či v neděli 29. 9. do zahrad Trojského zámku v Praze, kde se bude konat obří automobilová výstava k 125. výročí založení Fiatu. Vstup je pro všechny účastníky zdarma.
| Technické údaje Alfa Romeo 2000 GT Veloce | |
| Motor | čtyřdobý kapalinou chlazený čtyřválec, uložený vpředu podélně, rozvod DOHC, dva dvoukomorové karburátory Solex C 40 DDH-5 |
| Zdvihový objem | 1992 cm3 |
| Největší výkon | 110 kW při 5500 min-1 |
| Točivý moment | 186 Nm při 3500 min-1 |
| Převodovka | pětistupňová manuální |
| Pohon | zadních kol |
| Nejvyšší rychlost | 193 km/h |
| Zrychlení 0-100 km/h | 9,2 s |
| Brzdy | vpředu i vzadu kotoučové |
| Rozvor | 2350 mm |
| Délka x šířka x výška | 4100 x 1580 x 1315 mm |
| Pohotovostní/celková hmotnost | 1040/1390 kg |
| Objem palivové nádrže | 49 l |
| Objem zavazadelníku | 320 l |
| Pneumatiky | 165 SR 14 |
| Roky výroby | 1972 |
Karel Gott o své bouračce v Alfě Romeo 2000 GT Veloce: Hlavně si hlídej hlavu!
Koncem června 1973 vyjížděl Karel Gott z Prahy přes Hostivici do Karlových Varů. Podle svých slov sice pospíchal, ale nejel víc než devadesát. Náhle se však spustil lehký déšť, který smísil olejové skvrny vyteklé z aut s vodou do kluzké emulze. A protože intenzita deště nebyla taková, aby mastnotu spláchla, chování auta připomínalo pohyb po náledí. Zlatý slavík vyjel svižně do kopce, za nímž očekával rovně pokračující hlavní silnici.
Ta se však prudce svažuje směrem dolů a míří vlevo. Gott ostře zatočil volantem a dostal se do hodin. Svoji těžkou situaci naneštěstí ještě zhoršil sešlápnutím brzdového pedálu. Další scénář připomínal spíš film pro otrlé povahy – auto se ve smyku překlopilo na bok a řítilo se neznámo kam. Mistr však nezazmatkoval a jednal rychle. „Hlavně si hlídej hlavu. Ostatní nech plavat, všechno ti sešijí, nastaví nebo dají do gypsu a z maléru se nějak vykřesáš. Ale hlavu musíš chránit za každou cenu!“ vzpomíná na jednu z dávných rad v knize Má cesta za štěstím.
Málokoho by to napadlo, ale Karel Gott podle vlastních slov hbitě přelezl na zadní sedadla, mezi něž a opěradla zabořil hlavu. Když pak auto létalo vzduchem z jedné strany na druhou a otloukalo se o vše, co mu stálo v cestě, s nohama trčícíma vzhůru děsivý kolotoč přestál. Při pohledu na zadní část kabiny, kam bychom se sotva vtěsnali, se nad zpěvákovou obratností podivujeme, takový skok bychom udělat nedokázali. A přestože měl zpěvák vážně zraněné koleno, údajně v šoku necítil žádnou bolest. Když vystoupil z vraku, seběhli se okolo něj lidé a nevěřícně kroutili hlavami nad skutečností, že tohle děsivé peklo přežil, navíc téměř bez úhony. Příběh Alfy Romeo však tímhle karambolem neskončil.
Když se začal Karel zotavovat, zazvonil u něj jakýsi člověk a trval na tom, že auto odkoupí. Mistr nechápal, proč má někdo zájem o totální vrak, za který je navíc ochoten vysázet na stůl patnáct tisíc korun. Jenže kdo chce kam... A tak o tom nepřemýšlel a přikývl. Později natáčel film Hvězda padá vzhůru, kam produkce z Barrandova sháněla luxusní zahraniční auta. Na natáčení dorazil opět tentýž člověk, který získal torzo milánského kupé. A okamžitě mezi přítomnými vyhledal Karla Gotta, jemuž své dílo představil. Alfa Romeo 2000 GT vypadala jako nová. Rok po nehodě se stala filmovou hvězdou a zářila mezi nejkrásnějšími skvosty československých silnic.
Naše rozhovory s Karlem Gottem: Při únavě si neprodleně přečtu Svět motorů!
Nejznámější český zpěvák navštívil naši redakci celkem třikrát: nejprve v období před zmíněným karambolem s Alfou Romeo 2000 GT – v letech 1968 a 1970. Poté si však čtenáři na další rozhovor s Karlem Gottem museli počkat až do roku 2014. Vybíráme nejzajímavější Mistrovy odpovědi na dotazy Světa motorů.
Jak vzpomínáte na své první setkání s motorovým vozidlem?
Toto setkání jsem si uvědomil, když jsem se v deseti probral pod koly jednoho auta.
Které auto bylo vaše první?
Opel Olympia z roku 1953. Koupil jsem ho desetiletý v Západním Berlíně, tehdy jsem ještě neměl řidičák. Cestou domů řídil Láďa Štaidl. Nedaleko Drážďan začal klepat motor. Koupili jsme olej, jenže jiný než předepsaný. Opel pak zastavil sám.
Jak jste ho dopravili domů?
Požádali jsme jednoho Čecha, zda by nám pomohl odtáhnout vůz za hranice. Natáhli jsme lano a posadil se do opelu. Stačila chvilka nepozornosti. Museli jsme zabrzdit. On se díval jinam…
Naboural vám auto?
Opel byl rozbitý vpředu, stejšn Ládi Štaidla vzadu. Němečtí celníci nás přijali s podezřením. Závoru zvedli, ale váhavě. S opelem jsem pak zažil leccos. Když jsem se s ním rozloučil, začal jsem lépe spát.
Jaké auto jste vybral potom? A jak jste byl spokojen?
Fiat 600, s nímž jsem byl velice spokojen. Ten jsem si koupil vyloženě pro radost, maličké živé autíčko. Na tu dobu – považte, byl rok 1965 – šlo o něco skvělého. Vlastně můj první vůz, který jezdil!
Co bylo dál?
Saab, s nímž jsem byl méně spokojen. To bylo auto, na které jsem už takříkajíc měl vyděláno a mohl si ho opravdu dovolit. Ale zase jsem s ním byl pořád v servisu. A víte co, to nebylo jako teď! V dnešní době přijdete, položíte klíčky, odjedete náhradním vozem. Žádné řeči, všechno spraví, pak jen zaplatíte účet.
A stihl jste před osudnou Alfou Romeo 2000 GT ještě další auto?
BMW 2000, s nímž jsem byl rovněž méně spokojen.
Jaké podmínky nemáte při jízdě rád?
Slabý jihozápadní vítr, teploty mírně nad nulou, postupné protrhávání oblačnosti, v horských dolinách místy přeháňky.
Máte za volantem sportovní sklony?
Ano. Nejraději hrávám za volantem šachy.
Které motoristické sportovce nejvíc obdivujete?
Ze stáje BMW Ladislava Štaidla, z Renaultu Karla Svobodu, z Fiatu obávaného Jiřího Štaidla, ze stáje Škoda doktora Pixu a ze státních statků Pavla Landovského.
Jaké nejvyšší rychlosti jste za volantem dosáhl?
A pamatujete si, kde to bylo? S největší pravděpodobností těsně předtím, než jsem na zbraslavské dálnici zastavil o patník.
Vaše nejdelší nonstop trasa?
Žádná. Vždycky jsem stop.
Berete stopaře? Zastavíte zásadně každé krásné dívce?
Ano. Je to ostatně moje jediná zásada.
Zpíváte si při jízdě, nebo raději posloucháte rádio?
Nejraději poslouchám rádio, když zpívám.
Co vás na autech baví?
Ty řeči lidí v servisech. Máte vyšeptalé vačky. Ojeté gumy zevnitř. Nebo ty odborné výrazy prodejců, když se snažili natlačit auto: Krasavec, viďte? Pak se krasavec omrzel, tak zase říkali: To je voňavka!
Co vás na autech naopak nebaví?
Když přišla devadesátá léta, auta mizela hrozným tempem. Začala se krást ve velkém. Jen mně jich za krátkou dobu ukradli šest! Včetně Golfu GTI, který jsem koupil dceři Dominice.
Jak byste se charakterizoval jako řidič?
Vzpomenu si na vtip. Jeden člověk se chtěl za minulého režimu vystěhovat na Západ. Všechno se mu povedlo zařídit a odjel. Ovšem za několik měsíců byl zpět. Pak jel zase pryč a opět se vrátil. A takhle se to opakovalo několikrát. A když už si šel povolení vyřizovat pošesté, ptali se ho: Proč to děláte? Horko těžko se dostanete za hranice – a zase se vracíte. Tak, člověče, kde jste vlastně nejraději? Na cestách, odvětil. To jsem přesně já!
Když pocítíte za volantem únavu, co proti ní děláte?
Neprodleně si přečtu Svět motorů!
Auta po věhlasných osobnostech: Občas se holt zadaří!
Italské kupé po dvaačtyřicetinásobném Zlatém slavíkovi Karlu Gottovi sice představuje obrovský unikát, přesto se občas u nás na podobně zajímavý kousek s mimořádně poutavou historií podaří narazit. Třeba letos jsme po tři desetiletí trvající odstávce oživovali čtyřicetiletou Škodu Rapid 130 po operní pěvkyni Naděždě Kniplové. Loni v létě jsme se pro změnu osobně seznámili s přepychovým šestiválcovým roadsterem Mercedes-Benz 350 SL, jehož prvním vlastníkem byl světoznámý houslista Josef Suk mladší, vnuk stejnojmenného hudebního skladatele a pravnuk Antonína Dvořáka. A před rokem jsme dokonce měli tu čest projet se v „mamutu“ Mercedes-Benz 300 SE po tomtéž majiteli. Malá zajímavost: Josef Suk se i v nejluxusnějším mercedesu spokojil s látkovým čalouněním.
