Jaký je váš názor na mama taxi? Prý je jich příliš, data ale ukazují něco jiného
Před školami to někdy vypadá, že děti autem vozí všichni. Německý průzkum TÜV ukázal, že si 94 procent Němců myslí, že to rodiče dělají příliš často. Dělá to ale jen 13 procent. Zkusíme vám položit stejné otázky.
„Třináct procent na první pohled nezní jako moc,“ říká Fani Zaneta, poradce pro bezpečnost silničního provozu v asociaci TÜV. „Ale na základní školu s 600 dětmi je to minimálně 78 aut, která se každé ráno před osmou protlačí školní ulicí. Kolona mama taxi ucpe silnici na půl kilometru,“ dodává.
Tento obrázek je vidět i v českých městech. Před školami vznikají před začátkem vyučování kolony i nebezpečné dopravní situace. Lidé z toho často vyvozují, že dnešní děti jsou příliš líné a rodiče příliš starostliví. V Německu se ukázalo, že autem se vozí jen jasná menšina dětí. Celých 45 % jezdí veřejnou dopravou nebo školním autobusem, 38 procent chodí pešky a 30 procent jezdí na kole. Proti tomu působí 13 procent u cest autem jako opravdu malé číslo. Rodiče mohli zaškrtnout i více odpovědí, proto součet hodnot přesahuje sto procent.
Zajímavostí je, že v menších německých městech jezdí děti veřejnou dopravou více než je tomu ve větších městech. Naopak ve větších městech výrazně častěji používají kolo, je to celých 42 procent, v menších jde jen o 17 procent. V Česku jsou čísla hlavně u kol výrazně jiná.
Situaci se věnuje i český projekt Pěšky do školy, který také mezi rodiči provádí výzkumy a ty si dělají i mnohé české školy. V Česku vždy kraluje doprava pěšky, podíl aut a veřejné dopravy se výrazně liší podle velikosti města i konkrétní školy, a kola a koloběžky prakticky vždy paběrkují. Zde leží hlavní rozdíl proti Německu, tam sice méně dětí chodí pěšky, o řád více jich ale sahá po kole a koloběžce.
V českých průzkumech se objevují i popisy toho, co rodičům nejvíce vadí. Pár příkladů uvedeme tak, jak to sami popsali: nedodržování rychlosti v oblasti školy, nervozita účastníků provozu zvláště během ranní a odpolední špičky, neustálé nájezdy rodičů auty co nejblíže škole, kdyby to šlo, děti odvezou až do třídy, bezohlednost vůči dětem, které jdou pěšky, řidiči nerespektují přechod, auta parkují na přechodu a chaotické parkování aut. Někteří pak mají dojem, že automobily jsou upřednostňovány.
Zde ale dochází k častým generalizacím. Stačí, aby jeden jediný řidič z kolony mama taxi troubil, nedal přednost dětem na přechodu nebo prováděl riskantní manévry a zhorší tak jméno i všem ostatním. Také stačí jediný tatínek, který zaparkuje s velkým autem u přechodu a rodiče si mohou vedení školy stěžovat na „ty, co vozí děti autem“.
Žádný z dohledatelných průzkumů neřešil konkrétní motivaci k cestě autem. Není tak jasné, jakou část dětí vozí rodiče autem, protože nemají pro konkrétní trasy bezpečné alternativy, ani to, zda děti jen nepřibírají do auta na své cestě do práce. Občas by se taková informace hodila, protože průzkumy obvykle ukazují, že někteří rodiče dětí vozí do školy autem i stovky metrů.
České průzkumy také ukazují, že autem rodiče výrazně častěji vozí ty nejmenší školáky. Podle očekávání jsou také cesty autem častější na venkově, kde mají i více než třetinový podíl, a naopak okrajové v Praze, kde nejde ani o desetinu cest.
Loňský průzkum Pěšky do školy ukazuje, že 47 procent škol považuje dopravu ve svém okolí ze velký problém. Myslí si to i 68 procent vyučujících. Závěry projektu, které v určitém období motivuje k cestě do školy jinak než autem, jsou ale rozpačité. Na jednu stranu si učitelé všímají, že během kampaně méně děti přijelo autem, jen menšina ale pozorovala, že by před školou ubylo aut. A jen každý šestý si myslí, že to otevřelo diskuzi s rodiči. Myšleno s těmi rodiči, kteří jezdí ke škole autem.
