Jan Kopecký: Rozhovor s mistrem Evropy

Při příležitosti předávání titulů pro mistry Evropy kategorie ERC v Paříži jsme krátce vyzpovídali Jana Kopeckého, suverénního vítěze letošního seriálu mistrovství Evropy. Jaká byla sezona a co jej čeká příští rok?

Jan Kopecký nás také povozil Paříží ve svém speciálu, video z akce v současné době připravujeme.

skoda fabia rozhovor

Na úvod samozřejmě gratulace k velkému úspěchu. Považujete jej za svůj dosavadní vrchol kariéry?

Jelikož jsme asi první česká posádka, které se to povedlo, tak se to vrcholem dá nazvat. Samozřejmě tato sezona byla pro nás velmi úspěšná, z osmi startů jsme dokázali šestkrát zvítězit, jednou se umístit na druhém místě a jednou na třetím, takže se to asi dá označit za nejlepší sezonu.

Už dlouho před koncem šampionátu bylo jasné, že si jedete pro vítězství. Bylo v tu chvíli hodně obtížné soustředit se na závěrečné rychlostní zkoušce, když vlastně už víte, že si jedete pro titul?

K mistrovskému titulu jsme měli blízko už na sedmém závodě, který byl v Polsku, ale jelikož ještě nebylo úplně jisté, jestli se Rallye International du Valais, která byla posledním podnikem sezony, bude bodovat zvlášť všechny tři dny nebo ne, nebylo nic jisté. Na druhou stranu jsem o tom alespoň nepřemýšlel. Sezona byla dlouhá, byla krásná, chtěl jsem si to užít, takže v tu chvíli to bylo vlastně v uvozovkách jedno, kdy tam ten titul bude, soustředil jsem se na svůj výkon a povedlo se.

Jak byste sám sebe jako závodního řidiče charakterizoval?

(smích) Tak samozřejmě je to vždycky složité, když má člověk popisovat sám sebe, to by byla asi spíš otázka na ty ostatní, kteří mě znají, třeba na navigátora Pavla Dreslera, ale myslím si, že nějakým způsobem pořád zraji a ještě jsem nedozrál. Snažím se učit se ze svých chyb a neopakovat je. Někde jsem třeba ubral z maximální rychlosti, abych si zajistil bezpečný dojezd do cíle, ale zároveň si stále dokázal udržet svoji pozici. To mi třeba před dvěma, třemi roky chybělo, když jsem chtěl vyhrát každou rychlostní zkoušku a pak jsem třeba zbytečně havaroval z prvního místa. Snažím se pořád učit a opravdu věřím tomu, že to nejlepší mám ještě pořád před sebou.

A jaký jste řidič v reálném provozu, když třeba jedete z nákupu?

Na silnici? Tak jelikož to mám kousek, tak většinou z nákupu chodím pěšky (smích). Ale ne, když někam jedu autem, tak jedu pomalu a v rámci předpisů. Jelikož rallye se sice jezdí na uzavřených tratích, mezi těmi je však potřeba přejet po běžných silnicích, kde pro nás platí stejná pravidla jako pro kohokoliv jiného. Musím tedy samozřejmě mít řidičský průkaz, takže už jenom z tohoto pohledu si nemůžu dovolit někde s někým závodit.

Nemáte občas chuť vyškolit nějakého „neposlušného“ řidiče?

Ne ne, vůbec ne. A navíc, adrenalinové chvilky si užiju dostatečně při závodech, takže nemám potřebu nějakým způsobem v provozu někomu dokazovat, že umím řídit.

Civilní auta udělala za posledních dvacet let ohromný skok kupředu. Ostatně, nemusíme chodit daleko, stačí se podívat, jak vypadaly Škodovky tehdy a jak vypadají nyní. Je takovýto posun vidět i v soutěžních autech?

Ano, je to velký posun. Já si myslím, že technika jde ruku v ruce, je jedno, jestli jde o sériové nebo závodní auto. Auta se neustále zdokonalují. Pneumatiky, podvozky, motory, všechno se posouvá pořád dál a to samozřejmě platí i pro rallyová auta. Já třeba osobně mohu říct, že když jsem například závodil v roce 2004 s autem kategorie WRC na Barumce, tak na nějakých technických, uskákaných tratích jsem přesvědčený o tom, že s naší dnešní Škodovkou zajedeme rychlejší časy. To WRC mělo spoustu výkonu, spoustu krouťáku, ale nemělo tak dokonalý podvozek. To znamená že auta jdou pořád dál a je jedno, jestli jde o motorsport nebo běžnou silniční produkci.

Když je řeč o pokroku, nezmizí v příštích letech z aut navigátoři? Dnešní úroveň navigací, kam si můžete v klidu předem namluvit pokyny, tomu trochu nahrává.

Nezmizí (smích). Navigátoři nikdy nezmizí, protože tyto pokusy udělat robotického navigátora už tady byly a podle mě to nikdy nemůže fungovat. Vy vedle sebe potřebujete mít člověka, kterému v žilách koluje krev, který dýchá, který má v sobě cit. A ještě jsem neviděl citlivý počítač nebo robota, takže tohle v životě nebude fungovat.

Příští sezonu budete s Fabií S2000 závodit v rámci asijského poháru APRC (asijsko-pacifické mistrovství), co od toho očekáváte? Bylo by jiné než první místo zklamáním, nebo jde primárně o učení nových tratí, což následně využijete třeba při mistrovství světa?

Uvidíme, jaká bude příští rok konkurence. Minimálně náš týmový kolega Gill bude velice rychlý, jelikož on tento šampionát jede poněkolikáté za sebou, takže ty tratě zná. Já zase budu těžit z toho, že mám s Fabií S2000 najezděno víc kilometrů. Budeme se snažit adaptovat a nedělat chyby, přičemž v prvním závodě budeme poznávat, jaká je naše rychlost oproti němu a uvidíme, jak se situace vyvine. Pokud by se podařilo seriál vyhrát, tak by to byl samozřejmě splněný další sen, protože všechny ty závody, všechny ty tratě pro nás budou nové. Pokud se to nepovede a budeme alespoň na druhém místě celkového hodnocení, tak budeme spokojení, ale jak se říká: první místo je jenom jedno a druhý v cíli svůj boj prohrál. My uděláme všechno pro to, abychom neprohráli.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů v příští sezoně!