Jízdní dojmy z okruhu: Renault Clio Sport

Tak jako se u nás vloni usadila na dlouhé měsíce zima, zalíbilo se letos v Česku i létu resp. krásnému slunnému počasí. Vymetená obloha a příjemná teplota okolo 20 stupňů Celsia nás přivítaly na Masarykově okruhu v Brně i na konci minulého týdne. Už samotné místo konání prezentace nasvědčovalo tomu, že tady nepůjde o žádnou nesmělou projížďku, ale pořádnou divočinu na závodním okruhu.

Skvělé svezení ovšem nesliboval pouze fakt, že celý závodní okruh bude patřit na několik desítek minut úzké skupině novinářů, ale především předmět testování – nový Renault Clio Sport. Tohle auto na první pohled nevypadá nijak hrůzostrašně. Malý sporťák v něm sice zaručeně poznáte, ale pokud nejste fanoušky značky Renault nebo velmi poctivými čtenáři Auto.cz, určitě nové Clio Sport netipnete na hot hatch s kořeny až ve Formuli 1.

Renault se velmi úspěšně angažuje ve Formuli 1 a své zkušenosti nasbírané v soutěži se snaží proměnit ve zlato všude, kde se dá. Naposledy dostal tým Renault Sport Technologies za úkol vyladit novou generaci modelu Clio a přetvořit klidné auto na opravdový hot hatch, jenž převezme některé prvky právě z Formule 1 (i kdyby neměly mít žádný praktický přínos, mohl vůbec někdo od Renaultu očekávat, že se zachová jinak?).

Clio Sport – 200 koní bez turba a difuzor

Clio Sport se od sériového modelu liší zvenčí i zevnitř, o podvozku a motoru ani nemluvě. Zvenčí prozradí sportovní charakter vozu rozšířené přední a zadní nárazníky, odsávací otvory, 17palcová litá kola a vzduchový difuzor. Ten patří mezi největší inovace nového modelu a zároveň onen prvek převzatý ze světa Formule 1. Difuzor zlepšuje stabilitu zádě ve vysokých rychlostech, přítlak zadní části vozu může zvýšit až o 40 kg.

V běžném provozu bude samozřejmě přínos difuzoru menší, odhadujeme tlak kolem pěti, maximálně deseti kilogramů. Interiér sportovního Clia Renault vyšperkoval hliníkovými pedály, sportovními sedačkami s výrazným bočním vedením a volantem potaženým perforovanou kůží. Úpravami prošel také podvozek a motor. Rozvor se proti standardnímu modelu natáhl o 10 mm na 2585 mm, rozchod vpředu se zvětšil o 48 mm, vzadu o 50 mm.

Přední nápravu obohatily hliníkové prvky, zadní nápravu konstruktéři posílili. Brzdový systém se do Renaultu Clio Sport nastěhoval z Méganu Renault Sport, jde o odvětrávané kotouče o průměru 312 mm a třmeny Brembo se čtyřmi pístky vpředu a plné kotouče o průměru 300 mm vzadu. Atmosféricky plněný zážehový dvoulitr s vyšším kompresním poměrem 11,5:1 poskytuje maximální výkon 145 kW (200 koní) při 7250 ot./min.

Maximální točivý moment činí 215 Nm dostupný při 5550 otáčkách za minutu se přenáší na přední kola skrze šestistupňovou manuální převodovku. Renault udává u modelu Clio Sport zrychlení z 0 na 100 km/h za 6,9 sekund.

Startujeme

Po briefingu jsme dostatečně nakrmeni informacemi, a tak míříme k vozům, abychom teorii konfrontovali s praxí. Usedáme za volant červeného Clia Sport, mimochodem autíčku nejvíce sluší právě červená, chvíli hledáme optimální pozici za volantem, seřizujeme sedadlo, volant a zrcátka a poté už uvolňujeme ruční brzdu a míříme na trať. První poznatek zní – spojka má překvapivě lehký chod a začíná zabírat poměrně nízko.

Čekal jsem spojku malinko tužší, ale do běžného provozu se spojka s lehkým chodem hodí daleko víc, než spojka tuhá, která vám pokaždé katapultuje chodilo téměř na sedák. Řadím jedničku, dvojku, trojku a opět konstatuji dobře odvedenou práci. Řadicí páka chodí v přesně vyznačených a docela krátkých drahách, mezi jednotlivými stupni nemusím překonávat odpor a navíc hlavice řadicí páky skvěle padne do ruky.

V prvním a druhém kole se učím rozumět řeči vozu a připomínám si záludnosti brněnského okruhu, od kola třetího začínám pomalu zrychlovat. Atmosféricky plněný zážehový dvoulitr se zatím předvádí v nejlepším světle. Výkon roste lineárně od nejnižších otáček, přesto v něm v nízkých a středních otáčkách divocha nepoznáte. Od 4000 otáček to však začíná být hodně zajímavé. Motor skvěle táhne a ještě přitom hezky zpívá.

Ručička otáčkoměru stoupá prudce vzhůru a zastavuje o „hradbu omezovače“ na 7500 otáčkách. Jednotka má opravdu velkou chuť se točit a přitom ani v nejvyšších otáčkách neobtěžuje posádku nepříjemným hlukem. Od toho má Clio Sport výfuk. Jeho dunivý zvuk se příjemně poslouchá v nízkých otáčkách, ale ve vysokých z něj může trochu bolet hlava. Zda to tak bude či ne, prokáže redakční test.

Pokud jde o jízdní vlastnosti, Clio Sport se drží na hladkém avšak klikatém brněnském okruhu výborně. Zatáčky bez písknutí pneumatik projíždím v rychlostech okolo 100 km/h, už v rychlostech nepatrně vyšších se začíná nadlehčovat záď a hatchback znervózní.

Dravému Cliu se nezamlouvá prudké brzdění z vysokých rychlostí, při dobržďování ze 180 km/h na 110 km/h se opět (tentokrát značně) nadlehčuje záď.

Lze to ale malému sportovci vyčítat? Vzhledem k tomu, že v běžném provozu takových rychlostí zřejmě nikdy nedosáhnete, těžko. Z brněnského okruhu si odvážím i nezapomenutelný zážitek v podobě jízdy s okruhovou verzí předchozí generace Renaultu Clio (bohužel jen na místě spolujezdce). Přestože upravená zážehová čtrnáctistovka (jiný software a leštěné kanály) poskytovala výkon pouze 120 koní, s 800 kg těžkým vozem uměla hezky zacvičit.

Na rovinkách sice nebylo závodní Clio oslnivě rychlé, ale co předvádělo v zatáčkách, bralo dech. Vůz se v zatáčkách nezdál jako přikovaný, on byl přikovaný a přestože se řítil zatáčkou vysokou rychlostí, ani o píď neuhnul z vyznačeného směru. Zpět k Renaultu Clio Sport. Za tento zábavní stroj si Renault účtuje minimálně 713 000 Kč.