Kia Sportage: Sedmnáct let v lehkém terénu
Sportage bude příští rok tak říkajíc plnoletá, od představení tokijského konceptu uplyne dokonce dvacet let! Výroba první generace JA byla v Jižní Koreji zahájena v roce 1993 a toto původní provedení známe dobře také z našich silnic. Pro Evropu se dokonce vyrábělo v letech 1995-1998 v karosárně Karmann v Osnabrücku a Kia tohoto faktu neopomněla marketingově využít. Velkou výhodou byla nejen široká nabídka karosářských variant, ale i velmi slušné terénní schopnosti.
Sportage se totiž nabízela v tradiční pětidveřové verzi, od roku 1998 také v provedení Grand (či Long, nebo Wagon podle trhu) s prodlouženým zadním převisem a jako půvabný kabriolet. Ten byl postaven na zkráceném podvozku a byl velmi populární v USA. Do Evropy se dostal také, bohužel ne k nám. Plátěná střecha byla pouze nad zadními sedadly, k mání byla i odnímatelná laminátová, tedy hardtop. Zatímco nejdelší verze měřila 4,34 m, otevřená naopak pouze 3,76 m.
Základ nabídky motorů tvořil dvoulitrový čtyřválec s rozvodem OHC a výkonem 70 kW, optimální volbu představoval stejný motor, ale se dvěma vačkovými hřídeli v hlavě a čtyřventilovou technikou, který nabízel 94 kW. Na turbodiesel si evropští zákazníci museli nějaký čas počkat, ten měl také dvoulitrový objem a 62 kW. Pohon předních kol byl přiřaditelný, řidič měl k dispozici dokonce redukci.
Tato výbava zaručovala automobilu velmi dobrou průchodnost i náročnějším terénem. Oblé tvary Sportage zdaleka nenasvědčovaly tomu, co dokázala mimo pevné cesty. Pochopitelně, Kia nepostavila konkurenta Land Roveru Defender, ani Mercedesu G, Sportage měla pouze samosvorný diferenciál, uzávěrka chyběla. Ale přesto zvládla mnohé. Na výrobních linkách vydržela s jednou decentní vzhledovou úpravou v roce 1999 dlouhých jedenáct let, ke konci svého života se nabízela už jen v Asii. Poté bylo veškeré zařízení přesunuto z Hwasungu do ruského Kaliningradu kde ve firmě Avtotor ještě produkce nějaký čas pokračovala, ovšem jen pro tamní trh.
Druhá generace JE měla premiéru v Paříži 2004 a vyráběla se v jihokorejském Gwangju od listopadu téhož roku. O tři léta později se jejím rodištěm stala také slovenská Žilina, Sportage JE ovšem vznikala i v Kaliningradu a v čínském Jiangsu. Oproti první se zvětšila (do délky na 4,35 m), dostala hranatější linky a pouze jedinou karosářskou variantu. Konstrukčně znamenala odklon od výrazných schopností v terénu, které vyměnila za zlepšení jízdních vlastností na silnici, zkrátka kompaktní SUV jako z učebnice. Platformu sdílela s koncernovým Hyundaiem Tucson, prodávaly se verze jak s pohonem všech kol, tak i pouze jedné nápravy.
Původně měla pod kapotou šestnáctiventilový zážehový dvoulitr se 104 kW, který doplňoval silný, ale žíznivý vidlicový šestiválec 2,7 l se 129 kW. Turbodiesel byl jediný 2,0 CRDi/84 kW. V roce 2007 jej v rámci decentních stylistických změn vystřídal nový motor s variabilní geometrii lopatek turbodmychadla a 103 kW. Ten byl při větším faceliftu na podzim 2008 posílen o dalších 7 kW.
Třetí generaci s kódem SL jsme mohli poprvé spatřit na vlastní oči letos v Ženevě, pro starý kontinent se vyrábí od června v Žilině. Poměrně odvážný design z pera Petera Schreyera nepostrádá dynamiku, daní za něj je v porovnání s předchůdci o dost menší zasklená plocha. Oproti sérii JE opět vyrostla, do délky o 9 cm na 4,44 m.
