Koenigsegg: Co měl společného se Subaru? Dvanáctiválec boxer přece...

Tomáš Dusil 2. 1. 2017 • 11:30

Koenigsegg: Co měl společného se Subaru? Dvanáctiválec boxer přece...

Svého času Subaru údajně připravovalo plochý dvanáctiválec pro pohon monopostu F1. Kromě něj měl později dávat křídla také prvnímu švédskému supersportu Koenigsegg. Nakonec ale zůstalo jen u plánů. Víte proč?

Subaru a jeho plochý dvanáctiválec. Celá a jistě velmi zajímavá záležitost se datuje až do konce 80. a začátku 90. let. Tehdy bylo Japonsko v období konjunktury, která se promítla také do automobilového průmyslu. V zemi vycházejícího slunce tak začala vznikat do té doby nevídaná auta. Za všechny uvedeme dvě: Hondu NSX, první auto na světě s hliníkovou karoserií a dále Lexus LS 400, vůz který zejména v USA sebral vítr z plachet tradičním hráčům tohoto segmentu Mercedes-Benzu třídy S, BMW řady 7 a Jaguaru XJ, nemluvě o amerických autech značek Cadillac a Lincoln. V roce 1991 pak Mazda vyhrála slavný závod 24 hodin v Le Mans s vozy, poháněnými rotačním motorem typu Wankell. Sotva si lze představit ještě vyšší demonstraci technické a ekonomické převahy.

Subaru chtělo do F1

Pozadu nezůstala ani značka Subaru. Ta se rozhodla, že vstoupí se svojí technikou do nejprestižnějších automobilových závodů světa, Formule 1. Snad podle vzoru Hondy a Yamahy. K tak ambicióznímu projektu ale potřebovali Japonci partnera. Našli ho u Italů, konkrétně u firmy Motori Moderni, jejímž vlastníkem a inženýrem v jedné osobě byl Carlo Chiti. Muž, který v polovině 70. let pracoval u Alfy Romeo na závodním plochém dvanáctiválci. A právě tady se měl vyrábět nový taktéž plochý dvanáctiválec s 60! ventily Subaru 1235. Pod označením se ukrýval jednak počet válců (12) a dále zaokrouhlený zdvihový objem (3,5 litru).

Motor byl tedy ve vývoji. Zbývalo najít vhodného partnera pro jeho zástavbu. Subaru původně jednalo s týmem Minardi, nakonec ale po jistých komplikacích zvolilo konkurenční tým Coloni a jeho monopost C3. Pro zástavbu nového motoru musel být tento vůz upraven, čímž současně získal nové označení C3B. Začít jezdit se mělo v sezóně 1990. V ní také motor poprvé odzkoušeli v praxi na velké ceně USA. Štěstí ovšem vůbec nepřálo, neboť tovární jezdec Bertrand Gachot předčasně ukončil závod už v kvalifikaci a to z důvodu závady na převodovce. Stížnosti se ale snášely také na motor a jeho výkon a dále na jízdní vlastnosti monopostu s motorem Subaru 1235. Po několika marných pokusech dostat se z kvalifikace se nakonec tým Coloni obrátil k motoru Subaru zády a do svého vozu zastavěl agregát Cosworth DFR, čímž vznikl vůz C3C.

Švédové mají zájem

Další osud motoru Subaru 1235 je spojený se švédský výrobcem supersportů. firmou Koenigsegg. Ta na agregát zakoupila práva koncem 90. let. Majitel firmy Christian von Koenigsegg chtěl tento neobvyklý motor použít pro pohon svého prvního supersportu. K tomu se v polovině 90. let spřátelil s výše zmíněným Italem Carlem Chitim. První prototyp Koenigseggu totiž poháněl motor Audi V8 s nímž ovšem nebyli Švédové příliš spokojeni. Možná i proto, že nejen v té době bylo zcela běžné, že nejrychlejší auta planety, mezi něž švédský stroj směle mířil, měly pod kapotou minimálně dvanáctiválec.

To byla pro Švédy šance. V F1 se sice agregát neujal, ovšem v silničním autě se zdál být vhodný. Navíc firma Motori Moderni měla skvělý kredit, neboť v minulosti už zvládla postavit několik úspěšných motorů pro závodní vozy Alfa Romeo DTM.

Švédové se tedy vypravili za Chitim s prosbou, zda by bylo možné dvanáctiválec Subaru 1235 upravit tak, aby mohl pohánět nový superpart. Carlo Chiti byl údajně této myšlence velice nakloněn a prakticky ihned se spoluprací souhlasil. Dobrému počinu navíc nahrávala skutečnost, že podobný motor se už používal k pohonu závodních člunů, v tomto případě navíc vybavený dvojicí turbodmychadel. A tady pracoval spolehlivě.

Pro potřeby Koenigseggu měl být jeho zdvihový objem zvýšen z 3,5 litru na 3,8 litru. V zájmu prodloužení životnosti došlo ke snížení otáček nejvyššího výkonu z 12 000 za minutu na 9 000 za minutu. Došlo k tomu prodloužením zdvihu a zároveň úpravou časování rozvodu změnou profilu vačkových palců. Výkon dosahoval hodnoty 580 koní (426 kW) při 9000 otáčkách za minutu. První svůj supervůz tak Koenigsegg konstruoval už s předpokladem zástavby tohoto motoru. Jeho pozice v prototypu byla údajně stejná, jako je tomu v současné Ageře.

Jen dva exempláře

Ačkoliv motor podával skvělé výkony, takže v jeho případě panovala spokojenost, přesto švédský superport nikdy nepoháněl. Do celé záležitosti zasáhla nečekaná smrt Carla Chitiho. Záhy po jeho smrti firma Motori Moderni zkrachovala. Celkově dodali Italové Švédům pouhé dva exempláře tohoto výjimečného agregátu. Christian von Koenigsegg je údajně dodnes má schované. Bohužel firma potřebovala rozjet výrobu aut, načež si musela najít nového dodavatele pohonných jednotek. První produkční stroj CC8S z roku 2002 tak nakonec poháněl známý motor Ford Modular 4,7 V8 přeplňovaný kompresorem o výkonu 482 kW. Ale to už je jiný příběh.