Lamborghini Acosta a Canto: Připomeňte si podivná díla slavných tvůrců, která měla nahradit Diablo

Lamborghini Diablo dnes patří mezi legendární supersporty, oceňované mnoha petrolheady. V druhé polovině devadesátých let ale auto poprvé představené v roce 1990 pomalu zastarávalo, a tak se pracovalo na nástupci. Cesta k němu ale nakonec trvala déle, než se čekalo.

Na nástupci Diabla se začalo pracovat v polovině devadesátých let, a to pod interním označením L147. Auto měl pohánět vidlicový dvanáctiválec, jehož historie se datovala až do šedesátých let, avšak v opět inovované podobě. Objem tehdy 5,7litrového motoru z Diabla SV měl vzrůst na šest litrů, díky čemuž měl výkon vyšplhat někam k 600 koním (441 kW). Poháněná byla všechna čtyři kola, přičemž během testů vůz údajně dosáhl rychlosti 350 km/h.

Design dostalo na starosti italské centrum Zagato, které nebylo zrovna typickým partnerem Lamborghini, do té doby postavilo jen prototyp 3500 GTZ z šedesátých let. Tehdy se ale spolupráce mezi Zagatem a Lamborghini rozjížděla naplno, protože tehdy oba subjekty spojoval shodný vlastník, indonéská holdingová společnost MegaTech. Zagato tak pracovalo rovněž na nikdy nerealizovaném nástupci LM002 nebo unikátním modelu Raptor z roku 1996, na bázi Diabla.

Lamborghini LM003 Borneo/Galileo (1997): Co bylo před Urusem? Projekt luxusního SUV skončil maketou

Výsledek (oranžové auto ve fotogalerii) se na veřejnost poprvé dostal v roce 1997, dílo z pera Norihoka Harada ze Zagata však zpětně vzato příliš nenadchlo. Vadily hlavně přerostlé nasávací otvory na zádi, které řešily problémy s chlazením uprostřed uloženého dvanáctiválce. Ani zbytek auta však krásy nepobral, především ale dílo nazvané Lamborghini Canto postrádalo dravý výraz, tak typický pro modely ze Sant‘ Agaty. Pro Zagato typická střecha s vyboulením ale autu nechyběla.

Již o rok dříve přitom vznikl ještě jeden projekt potenciálního nástupce Diabla, kterému se říká Lamborghini Acosta. Jahodově červený automobil navrhl slavný Marcello Gandhini, který pro Lamborghini dlouhodobě pracoval – byl autorem Miury, Countache i dalších aut s rozzuřeným býkem ve znaku.

V tomto případě ale zrovna o moc povedené dílo nešlo. I Gandini si musel poradit s velkými chladicími otvory na zádi, což řešil notně oblou karoserií, která v zásadě přiznávala základ v Diablu. Podobně jako Canto i Acosta navíc mělo i podivnou příď, zde zdeformovanou v oblasti světlometů, jako by si na auto někdo sedl. Zkrátka řečeno, Gandini předtím navrhnul rozhodně hezčí Lamborghini.

Piëchovi se nelíbí

Není tak divu, že nedlouho po změně vlastníka z důvodu finančních trablů a začlenění Lamborghini do koncernu Volkswagen je projekt Canto v říjnu 1998 zastaven. A to přímo z nejvyšších míst, tehdejší hlava Volkswagenu, Ferdinand Piëch, automobil zkritizoval, s tím, že postrádá typický italský styl a agresivní tvary předchůdce.

Malé Lamborghini P140 mohlo předstihnout Gallardo: Nakonec se výroby nedočkal

Do té doby přitom přípravy na Cantu ještě pokračovaly, nevzhledná záď byla přepracována a lehce upravena byla i příď. Zapracovalo se taktéž na motoru, šestilitrový dvanáctiválec díky upravené elektronice dosáhl až na 640 koní (471 kW). Ostatně tehdy se počítalo s tím, že výroba začne v roce 1999. Auto se dokonce mělo představit na tehdejším ženevském autosalonu.

Již na začátku roku 1999 ale bylo všechno jinak, Lamborghini tehdy prostřednictvím tiskové zprávy oficiálně oznámilo, že Diablo vydrží ve výrobě ještě dva roky. Právě takovou dobu automobilka potřebovala na dokončení nástupce.

Čas Murciélaga

A nakonec to takovou dobu opravdu trvalo, v roce 2001 skutečně nástupce Diabla dorazil. Už to ale nebylo Canto, ale Murciélago, které už vzniklo pod vedením nového vlastníka. V případě canta tak zůstalo jen u několika postavených prototypů, údajně pěti.

Oproti Cantu se tak mnohé změnilo. V první řadě styl, místo oblých křivek nastoupily hrany, které už netvořilo studio Zagato, ale vlastní designérské centrum Lamborghini, pod vedením Luca Donckerwolkeho, který pracoval rovněž na jedničkové Fabii a Octavii. Krátce se přitom spekulovalo, že auto navrhne Bertone, návrh se ale prý vedení značky nelíbil. Jméno vybírané z několika možností pak odkázalo nejen na slavného býka, jak je pro Lamborghini dodnes zvykem, ale také na španělský výraz pro netopýra. A měnil se i motor, dvanáctiválec nakonec měl objem 6,2 litru. To už je ale jiný příběh, o Lamborghini Murciélago si tak povyprávíme třeba zase někdy jindy...