Malé Lamborghini P140 mohlo předstihnout Gallardo: Nakonec se výroby nedočkal
Začátkem 90. let se italský výrobce automobilů, společnost Automobili Lamborghini, nacházela v područí amerického Chrysleru. Pokud se podíváme na někdejší výrobní program této automobilky ze Sant´Agata Bolognese, tak zjistíme, že v něm figurovaly pouze dva modely. Kromě supersportu s dvanáctiválcem Diablo to byl ještě model LM002, tedy šílený offroad pro ropné šejky.
V té době ovšem panovala snaha rozšířit výrobní program o menší sportovní vůz, který by pokračoval v tradici předchozích osmiválcových a tedy i dostupnějších modelů Uracco a Jalpa. Druhý jmenovaný vyběhl z výrobního programu v roce 1988, tedy v době, kdy do italské automobilky vstoupili kapitálově Američané. Vzhledem k zájmu movité veřejnosti o sportovní vozy se Italové rozhodli navázat na zmíněné modely Jalpa a Uracco.
Pod taktovkou Chrysleru
Náhrada za zmíněné menší modely s osmiválcovým motorem se interně jmenovala P140. Vývoj nového „malého“ Lamborghini byl zahájen na sklonku 80. let, krátce po převzetí italské značky Američany. Coby koncept se P140 představil v roce 1992, přičemž výrobce sliboval zahájení výroby v následujícím roce.
Vzhled konceptu se do jisté míry podobal Diablu, což byl ovšem záměr tvůrců. Však se také pod tvarový návrh podepsal Marcello Gandini, někdejší tvůrce designu mnoha italských supersportů, modelu Diablo nevyjímaje. Přesto při pohledu na dostupné fotografie nelze říci, že by P140 bylo jeho zmenšeninou. Tvary auta sice zahrnovaly řešení z Diabla, ovšem jako celek vůz působil svébytně a hlavně elegantně. A to platí i dnes.
Na rozdíl od předchůdců měl novinku pohánět desetiválcový motor o objemu 4,0 litru se 40 ventily. Udávaný výkon se různí napříč zdroji. Nejčastěji se píše 330 nebo 370 koňských sil (242, respektive 272 kW). Prostým výpočtem lze dospět k tomu, že pouhým ubráním dvou válců motoru Diabla při zachování vrtání 87 mm a zdvihu 80 mm agregát P140 nevznikl. Pokud by tomu tak bylo, nebyl by jeho objem 4,0 litru, ale 4,75 litru.
Cílem vývoje bylo udržet hmotnost vozu na příznivé úrovni, což dokládá udávaná hmotnost přibližně 1300 kg. Na rozdíl od Diabla, u něhož se v té době připravovala verze s pohonem všech kol a přídomkem VT (zkratka udávající použití viskosní spojky), se v P140 počítalo výhradně s poháněnou zadní nápravou.
Dle dostupných údajů vyrobilo Lamborghini tři prototypy modelu P140. Vzápětí s prvním z nich zkušební jezdci odjezdili 293 km na italském vysokorychlostním okruhu Nardó. Vůz v sytě oranžové barvě tady údajně dosáhl maximální rychlosti 183 mph (293 km/h). Druhý vyrobený prototyp byl červený, ovšem dle údajů automobilového serveru Hemmings nebyl nikdy osazen motorem. Třetí vyrobený vůz byl v bílé barvě. Tento poslední vyrobený exemplář byl údajně funkční, později dokonce prodělal nehodu. Následně jej opravili a nyní je vystaven v továrním muzeu Lamborghini.
Postavíme 1000 kusů!
P140 se do výroby nikdy nedostalo, ovšem nemělo k ní daleko. Dle zmíněného amerického serveru se měla cena vozu pohybovat na částce 125.000 dolarů. Pro srovnání - Diablo stálo v roce 1990 na americkém trhu (šlo o první rok prodeje tohoto vozu vůbec) 211.000 dolarů. Italové plánovali, postavil alespoň 1000 kusů nového auta.
Z výroby sice sešlo, ale už v roce 1995 ukázalo Lamborghini druhou studii malého vozu pojmenovanou Cala. V zářivě žluté barvě se pod její tvarový návrh podepsal pro změnu Ital Design. Auto vypadalo o dost jinak než P140. Jistě také z důvodu pozdější doby vzniku, kdy se design supersportů vyvíjel. Coby pohonnou jednotku použil výrobce v Cala stejný desetiválec jako v P140. Bohužel ani na tento vůz nedošlo. Svůj nový menší model Gallardo, který se již do výroby dostal, tak představilo Lamborghini až pod vlastnictvím Audi v roce 2003. Ve výrobě se následně udrželo po dobu deseti let.
Foto: Ronan Glon, Z. Patera, Arnaud 25, Richard Owen
