Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Laminátové Ferrari 308 GTB ťukl Carlo Facetti v Havířově 1979, teď je na prodej

Aleš Dragoun Aleš Dragoun 19. 1. 2023 • 17:39
81
Zobrazit náhledy (81)
Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB 'Vetroresina' Group 4 (1976) Ferrari 308 GTB (Misano, 1978) Ferrari 308 GTB (Magione, 1978) Ferrari 308 GTB (Vallelunga, 1978) Ferrari 308 GTB (Monza, 1979) Ferrari 308 GTB (Vallelunga, 1979) Ferrari 308 GTB (Vallelunga, 1981) Havířov-Šenov 1979 Havířov-Šenov 1979 Havířov-Šenov 1979 Havířov-Šenov 1979 Ferrari 308 GTB Ferrari 308 GTB Ferrari 308 GTB Ferrari 308 GTB Ferrari 308 GTB Ferrari 308 GTB Ferrari 308 GTB

Bratři Facettiové upravili ve druhé polovině 70. let čtveřici laminátových Ferrari 308 GTB pro závody. Jedno z nich je k mání. Právě to, které startovalo v roce 1979 v Československu...

Ferrari 308 GTB nahradilo v půlce 70. let minulého věku Dino 246 GT, premiéru si odbylo na autosalonu v Paříži 1975. Karoserie vyráběl Scaglietti, takřka dokonalé tvary však nakreslil Leonardo Fioravanti, toho času šéfdesignér studia Pininfarina a tvůrce podob mnoha dalších vozů maranellské značky.

Řadu 308 poháněl vidlicový osmiválec Tipo F106 s objemem takřka 2,93 l, který se nacházel napříč za sedadly. Pětistupňová přímo řazená převodovka byla umístěna u zadní nápravy. Nejranější exempláře postavené do června 1977 neměly na trubkovém rámu ocelové karoserie, ty byly vyrobeny z lehčího laminátu.

308 GTB se objevily i na závodních drahách a dokonce v rallye, viděli jsme je v rukách italských jezdců také u nás. Speciály skupin 4 a později B připravovala firma Giuliana Michelotta z Padovy (neplést s designérem Giovannim Michelottim). Jenže to bylo až v roce 1978. První čtyři exempláře přestavěli již o rok dříve dva bratři z Bressa: Carlo a Giuliano Facettiové.

Kdo je Carlo Facetti?

Jméno Carla Facettiho není neznámé pamětníkům starého brněnského okruhu: za volantem BMW 3.0 CSL Jolly Clubu získal titul mistra Evropy cestovních aut 1979 spolu s Martinem Finottem. Úspěšně jezdil nejen s cestovními, ale i sportovními vozy. Startoval ve čtyřiadvacetihodinovkách v Le Mans, Daytoně, Spa (ještě s cesťáky) i dvanáctihodinovce v Sebringu. Dobyl několik pódiových umístění a triumfů, hlavně ve třídách, ale na stupních vítězů stál i absolutně. Původně mechanik aktivně závodil v letech 1960-1986, dnes je mu 87 let!

Na Brabhamu BT42 se dokonce pokoušel neúspěšně kvalifikovat do Grand Prix Itálie 1974 v Monze! Monoposty s osmiválci Cosworth DFV koupil také Finotto a tým nesl jeho jméno, pronajal si je ovšem Švýcar Jürg Dubler. Původně pro Silvia Mosera a Švéda Reineho Wisella. Moser se ale stihl zabít, do kokpitu nakonec usedl Gérard Larrousse, pozdější šéf Renaultu ve F1 a vlastní stáje. A Rakušan Helmut Koinigg, který zahynul ještě tentýž rok v říjnu při Grand Prix USA ve Watkins Glen, už se Surteesem TS16. V 10. kole vyletěl z trati kvůli poruše zavěšení a doslova přišel o hlavu, usekla mu ji horní část svodidla, tu spodní prorazil…

Nepovedená Daytona

Ale zpět ke 308 GTB. Jeden z oněch čtyř kusů upravených bratry Facettiovými do závodní podoby se totiž objeví v 1. února 2023 dražbě RM Sotheby‘s v Paříži. Jedná se o exemplář s číslem šasi 18855. Továrnu v Maranellu opustil na počátku roku 1976 v rudé barvě Rosso Chiaro jako sériový kousek. A zamířil k prodejci do Bolzana. Facettiové jej koupili v roce 1977, následně se pustili do závodních úprav.

Hotová 308 GTB skupiny 4 nasazená milánským Jolly Clubem se poprvé postavila na start čtyřiadvacetihodinovky v Daytoně 1978. Vodili ji Američan Bob Bondurant, bývalý pilot F1 a mezinárodně nejslavnější muž celé posádky, dále Italové Dino Mallet a Sergio Rombolotti. Dokázali se kvalifikovat jako dvaatřicátí, ale po 82 kolech vytrvalostního klání odešel alternátor. Původně hlášený Švýcar Romeo Camathias se nakonec v závodě ani nesvezl.

Video se připravuje ...

Italský mistr jel i u nás

V Daytoně se jelo 4. a 5. února, následovala sezóna italského šampionátu skupiny 4. Do stejného auta usedl ten nejpovolanější: Carlo Facetti, bylo zároveň jediným z oněch čtyř, se kterým závodil. Poprvé vyhrál ve čtvrtém podniku na Autodromo dell'Umbria v Magione, pak v Misanu na okruhu Santa Monica a na Sicílii u jezera Pergusa. Pro sedmé klání, Giro d’Italia, použil Porsche 935 skupiny 5 a skončil absolutně druhý. Moderní „Giro automobilistico“ ze 70. let bylo kombinací jízdy pravidelnosti v běžném provozu a na čas na okruzích a uzavřených veřejných silnicích, tedy tradičních rychlostních zkoušek, které známe ze soutěží. Šlo o skutečně komplexní podnik. V závěrečném závodě ve Vallelunze se Facetti vrátil do kokpitu své 308 GTB, opět vyhrál a stal se domácím mistrem „gruppo quattro“.

Do šestihodinovky v Mugellu v březnu 1979 byl sice s autem Facetti přihlášen, ale nakonec dobyl stříbro s Porsche 935. O Brně už byla řeč výše, italského závodníka ovšem mohli vidět v akci i diváci mezinárodních závodů na okruhu Havířov-Šenov. V životopisu nabízeného ferrari se tedy objevuje další domácí stopa. Bohužel nepříliš úspěšná. Původně byl se startovním číslem 1 přihlášen Finotto. To mu nakonec zůstalo, seděl ale ve dvoulitrovém Fordu Escort Mk II, řádně rozšířeném a okřídleném.

27. května 1979 vyrážel jeho krajan Facetti s ferrari startovního čísla 2 do závodu z první řady. Roman Krejčí ve své knize „Historie závodů na okruhu Havířov-Šenov“ uvádí: „Třílitrové Ferrari 308 GTB Carla Facettiho startuje z druhého místa na roštu, ale bohužel po ťukanci v závodě předčasně končí v pátém kole. Podle pamětníků z vozu chvíli šlehaly i plameny. O to větší škoda, že si Facetti držel první tři kola vedoucí pozici. Ale pak ho předjel týmový kolega a nejrychlejší muž tréninku Martino Finotto.“ Carlo stihl dojet do boxů, ale dál pochopitelně nepokračoval. Po opravě pak ještě v této sezóně startoval na Monze a ve Vallelunze.

K Nappiům

Na jaře 1980 koupil ferrari zakladatel Scuderie Vesuvio Ciro Nappi. Nejdříve do něj ovšem posadil Sergia Rombolottiho. Ten startoval 10. května na Monze v Trofeo Leopoldo Carri. Nappi sám jel v sezóně 1981 dvakrát ve Vallelunze, ve druhém závodě 18. října vyhrál skupinu 4. Spolu s bratrem Pierem se účastnili později ještě dalších podniků. 308 GTB vlastnili celých osmatřicet let, než ji v roce 2018 prodali současnému majiteli.

Renovace

Laminátová karoserie (tyto modely se označují italsky „Vetroresina“) přežila ty takřka čtyři dekády bez úhony, ale nový vlastník se rozhodl nechat oživit mechaniku. Renovaci motoru a převodovky dostal na starost specialista na klasické vozy Ferrari, nizozemská firma Roelofs Engineering z Rhedenu. Podvozek zase křísili belgičtí Gipimotor z Bruselu. Celá legrace nebyla zadarmo, práce a díly přišly na 200 tisíc eur. Hlavně byla 308 GTB rovnou upravena pro historická klání skupiny 4 dle aktuálních regulí FIA, takže v říjnu 2018 dostala i patřičné osvědčení a certifikát.

Dosud ale nezávodila, po dokončení absolvovala pouze třídenní testy. Následně se objevila na akci Automobil Clubu Tazia Nuvolariho spolu s další sestřičkou, která prošla rukama bratří Facettiů. A nechyběl u toho ani samotný Carlo, který také červené ferrari vlastnoručně podepsal. Samozřejmě ho zmínil ve své autobiografické knize „Potenza in punta di piedi“, kterou vydalo nakladatelství Asi, je dvojjazyčná, italsky a anglicky.

Spousta gum

K vozu samotnému jsou navíc některé díly převodovky, čtyři dobová kola BBS a šest náhradních ráfků Gotti, vše pochopitelně i s pneumatikami. Další čtyři úplně nová včetně obutí najdeme přímo na autě. Samozřejmě nechybí historické fotografie a dokumenty ze závodů. Nový vlastník může klidně vyrazit na veteránské podniky typu Targa Florio Classic a Tour Auto. Jenže… má to jeden háček.

Musí být patřičně bohatý, protože rozmezí, za které chce 308 GTB prodat, stanovil aukční dům na 750 až 950 tisíc eur, tedy 18-22,8 milionu korun. Bude samozřejmě škoda, pokud se ho nový majitel rozhodne umístit do své sbírky a neuvidíme ho nikde naživo. Auto má prostě jezdit, obzvláště tehdy, když bylo stvořeno pro závody!

Čtrnáct let

Historie civilní řady pokračovala spidery GTS s odnímatelným střešním dílem, ty se objevily ve Frankfurtu 1977. V roce 1980 nahradilo čtveřici dvojitých karburátorů Weber mechanické vstřikování Bosch K-Jetronic a v označení karosářských verzí přibylo písmenko i. Z daňových důvodů se hlavně doma nabízelo Ferrari 208 s malým osmiválcem 1,99 l. Za větší než dvoulitrové motory se totiž v Itálii platilo 38 %, zatímco za ty menší jen 18. V Turíně 1982 dostal dvoulitr turbodmychadlo, v Paříži téhož roku nahradila dvouventilovou techniku u třílitrového V8 čtyřventilová (quattrovalvole).

V polovině 80. let se objevila další evoluce – modely 328. Ty dostaly agregáty Dino F105 s objemem takřka 3,19 l. Debutovaly ve Frankfurtu. Dvoulitrová turboverze, tentokrát už bez číselného označení následovala v roce 1986, opět se nabízely obě karosářské varianty GTB i GTS. Celá řada vyběhla v roce 1989, vyráběla se tedy plných čtrnáct let!

Zdroje: RM Sotheby‘s, Wikipedia, Roelofs Engineering, Gilena.it, Roman Krejčí , program závodu Havířov-Šenov 1979, Milan J. Sikora, Gipimotor, World Sports Racing Prototypes, eWRC

Foto: RM Sotheby‘s/Dirk de Jager, Revs Institute/Skip Eveleth Photograph Collection, archiv majitele, archiv Romana Krejčího, archiv Milana J. Sikory

Doporučujeme

Témata