Alko kalkulačka
Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Maserati Indy (1969–1975): Gran Turismo pro čtyři

Karel Haas Karel Haas 5. 9. 2020 • 18:45
16
Zobrazit náhledy (16)
Stejně jako Ghibli mělo Maserati Indy v nízké dlouhé přídí dvojité vyklápěcí světlomety. Maserati Indy mělo samonosnou karoserii a podvozkové díly vycházející z modelu Ghibli. Nezávisle zavěšená přední kola měla pérování vinutými pružinami. Maserati Indy 4200 poháněl celohliníkový motor V8 s rozvodem DOHC, objemem 4 136 cm3 a nejvyšším výkonem 260 koní. Od roku 1971 byla nabídka motorů rozšířena o vidlicový osmiválec s objemem 4 719 cm3 a nejvyšším výkonem 290 koní. Za oběma bočními okny byla malá dvířka skrývající hrdla dvou palivových nádrží umístěných na bocích za zadními koly. Čistota aerodynamických tvarů Maserati Indy byla nejlépe patrná při pohledu zboku. Sedadla byla potažena kvalitní kůží, stejně jako výplně dveří a dolní část palubní desky. Před tříramenným volantem byly umístěny otáčkoměr a rychloměr. Dalších pět přístrojů bylo rozmístěno nad středovým panelem. V roce 1972 zařadilo Maserati do výrobního programu Indy 4900, poháněné novým motorem V8 s objemem 4 931 cm3 a výkonem 320 k. Kupé Maserati Indy určená pro americký trh měla na bocích pod nárazníky oranžová poziční světla. Čtyřmístných kupé Maserati Indy 4900 bylo v letech 1972 až 1975 vyrobeno rovných 300. Nepřímým nástupcem Maserati Indy se stalo čtyřmístné kupé Maserati Kyalami, vyráběné v letech 1976 až 1983.

Prvním modelem značky Maserati po převzetí automobilkou Citroën bylo čtyřmístné kupé třídy GT Maserati Indy s pohonem zadních kol motorem V8.

Dvoudveřové kupé Maserati Indy (Tipo AM116) bylo koncipováno jako alternativa k modelu Ghibli s motorem V8 a karoserií Ghia, mistrovským dílem Giorgetta Giugiara. Na turínském autosalonu, konaném v listopadu 1968, ukázaly svoje představy o designu nového vozu Maserati dvě italské karosárny Ghia a Vignale. Ghia přivezla z nedalekého Corso Valentino v Turíně 2+2místnou berlinettu Simùn, kterou stejně jako Ghibli navrhl Giorgetto Giugiaro, tehdy pracující pro studio Ghia. Carrozzeria Vignale se představila čtyřmístným kupé se splývavou zádí (fastback), navrženém technickým oddělením Vignale, které vedli Virginio Vairo a Elio Mainardi. Vignale už mělo zkušenosti se spoluprací s Maserati, neboť navrhlo dvoumístný spyder 3500 GT a modely Mexico a Sebring.

Konceptu studia Vignale dalo vedení automobilky Maserati přednost a už v březnu 1969 představilo na ženevském autosalonu sériové provedení kupé Indy, nazvaného na počest dvojnásobného vítězství vozů Maserati v letech 1939 a 1940 na slavném americkém okruhu Indy 500. Zadní kola poháněl, stejně jako u modelů Bora, Ghibli, Khamsin a Mexico, vidlicový osmiválec.

Maserati Indy 4200

První vyrobené kupé Maserati Indy (foto) vyjelo z továrny v Modeně 1. července 1969. Dvoudveřové kupé s karoserií Vignale mělo rozvor náprav 2 600 mm a rozměry 4 740 x 1 760 x 1 220 mm (délka x šířka x výška). Základní tvary vozu se na první pohled podobaly kupé Ghibli s karoserií Ghia. Indy mělo o 5 cm delší rozvor a bylo o něco delší a vyšší. Stejně jako Ghibli mělo v nízké dlouhé přídí vyklápěcí světlomety. Lišilo se především absencí klasické masky chladiče, kterou nahradil úzký nárazník a mřížka umístěná pod ním, kterou se přiváděl vzduch k chladiči za pomoci dvou ventilátorů. Při pohledu zboku se Indy lišilo od Ghibli širokým B sloupkem a většími bočními okny za dveřmi.

V březnu 1969 představilo Maserati na ženevském autosalonu sériové provedení kupé Indy, nazvaného na počest dvojnásobného vítězství vozů Maserati na okruhu Indy 500. V březnu 1969 představilo Maserati na ženevském autosalonu sériové provedení kupé Indy, nazvaného na počest dvojnásobného vítězství vozů Maserati na okruhu Indy 500.

Velké zadní okno ve splývající zádi (foto) sahalo až ke svislé zadní stěně, ve které byla umístěna vodorovná koncová světla a štíhlý chromovaný nárazník podobný tomu přednímu. Za oběma bočními okny byla malá dvířka skrývající hrdla dvou palivových nádrží umístěných na bocích za zadními koly (podobné řešení mělo i Ghibli).

Velké zadní okno ve splývající zádi sahalo až ke svislé zadní stěně, ve které byla umístěna vodorovná koncová světla a štíhlý chromovaný nárazník podobný tomu přednímu. Velké zadní okno ve splývající zádi sahalo až ke svislé zadní stěně, ve které byla umístěna vodorovná koncová světla a štíhlý chromovaný nárazník podobný tomu přednímu.

K pohonu zadních kol byl zvolen celohliníkový motor V8 s rozvodem DOHC, objemem 4 136 cm3 a nejvyšším výkonem 260 k (191 kW). Točivý moment měl vrchol 373 Nm. Palivo dodávaly do motoru čtyři dvojité karburátory Weber 42 DCNF. Od motoru v kupé Ghibli (Tipo 115) se suchou klikovou skříní se tento motor lišil mazáním s mokrou klikovou skříní. Z převodovek byly pro Indy dostupné pětirychlostní manuální převodovka ZF nebo třístupňový automat Borg Warner. Vůz s pohotovostní hmotností 1 585 kg dosahoval nejvyšší rychlost 250 km/h a z klidu zrychlil na stovku za 8,2 s.

Podvozek a interiér

Maserati Indy mělo samonosnou konstrukci karoserie. Podvozkové díly (kresba) vycházely z modelu Ghibli. Nezávisle zavěšená přední kola měla dvojitá trojúhelníková ramena a pérování vinutými pružinami s koaxiálními hydraulickými tlumiči. Nechyběl stabilizátor snižující náklon vozu v zatáčkách. Zadní tuhá náprava byla odpružena poloeliptickými listovými péry, měla podélné torzní rameno, hydraulické tlumiče a stabilizátor. Na všech kolech mělo Indy kotoučové brzdy se servo posilovačem.

Maserati Indy mělo samonosnou karoserii a podvozkové díly vycházející z modelu Ghibli. Nezávisle zavěšená přední kola měla pérování vinutými pružinami. Maserati Indy mělo samonosnou karoserii a podvozkové díly vycházející z modelu Ghibli. Nezávisle zavěšená přední kola měla pérování vinutými pružinami.

Maserati Indy byl luxusní vůz třídy Gran Turismo a jako takový poskytoval cestujícím v interiéru (foto) nejvyšší míru pohodlí. Sedadla (i vzadu dělená) byla potažena kvalitní kůží, stejně jako výplně dveří a dolní část palubní desky. V kapličce před tříramenným sportovním volantem byly umístěny otáčkoměr a rychloměr s počítadlem kilometrů. Dalších pět přístrojů (včetně hodin) bylo rozmístěno nad středovým panelem s rádiem a ovládáním přívodu vzduchu do interiéru.

Sedadla byla potažena kvalitní kůží, stejně jako výplně dveří a dolní část palubní desky. Před tříramenným volantem byly umístěny otáčkoměr a rychloměr. Dalších pět přístrojů bylo rozmístěno nad středovým panelem. Sedadla byla potažena kvalitní kůží, stejně jako výplně dveří a dolní část palubní desky. Před tříramenným volantem byly umístěny otáčkoměr a rychloměr. Dalších pět přístrojů bylo rozmístěno nad středovým panelem.

Maserati Indy 4700 a 4900

Od roku 1971 byla nabídka motorů rozšířena o vidlicový osmiválec s objemem 4 719 cm3 a nejvyšším výkonem 290 k (213 kW). Maserati Indy dokázalo s tímto motorem dosáhnout rychlost 280 km/h a vyrovnalo se tak slavnému Ferrari Daytona. V interiéru došlo k drobným úpravám: přední sedadla dostala zatažitelné opěrky hlavy a upravena byla také palubní deska. Maserati Indy 4700 se prodávalo do konce roku 1973.   

V roce 1972 zařadilo Maserati do výrobního programu Indy 4900 (foto), poháněné novým motorem V8 s objemem 4 931 cm3 a výkonem 320 k (235,5 kW). Použití silnějších motorů se na vzhledu kupé Indy nijak neprojevilo, stále zůstávalo stejně krásné. Čistota aerodynamických tvarů byla nejlépe vidět při pohledu zboku.

Kupé Maserati Indy určená pro americký trh měla na bocích pod nárazníky oranžová poziční světla. Kupé Maserati Indy určená pro americký trh měla na bocích pod nárazníky oranžová poziční světla.

Výroba čtyřmístného kupé Maserati Indy skončila v roce 1975. Celkem jich v Modeně vzniklo 1 104 kusů. Nejvíce, 440 kusů, bylo vyrobeno modelů Indy 4200 (vyráběly se nejdéle), Indy 4700 si koupilo 364 majetných a sportumilovných zákazníků a vozů Indy 4900 s nejsilnějším motorem vzniklo rovných 300. Testování Indy 4200 redaktory německého časopisu Auto, Motor und Sport v létě 1970 skončilo tímto konstatováním: „Většina sportovních aut je buď čtyřmístná nebo krásná. Indy je oboje“.

Nepřímým nástupcem Maserati Indy se stalo čtyřmístné kupé Maserati Kyalami, vyráběné v letech 1976 až 1983 a nazvané podle závodního okruhu v Jihoafrické republice. Po bankrotu Citroënu v roce 1974 koupil Maserati Argentinec Alejandro de Tomaso a Kyalami bylo verzí typu Longchamp s pozměněným designem. Motor Ford byl nahrazen motory V8 Maserati s objemem 4,2 a 4,9 litru. Znovu se ve výrobním programu Maserati objevilo čtyřmístné kupé až v roce 1986 v podobě Maserati Biturbo 228.

Související články

Témata

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerátZobrazit nabídku
Články odjinud