TEST Mazda CX-30 Skyactiv-G122 – Řidičský crossover
Mazda zareagovala na rostoucí oblibu crossoverů a SUV tím, že se rozhodla zaplnit mezírku ve své nabídce novinkou jménem CX-30. Zařadila ji mezi modely CX-3 a CX-5.
Design, interiér
Ano, logika nomenklatury japonské automobilky by naznačovala, že takový vůz dostane označení CX-4, ale Mazda se nakonec rozhodla jinak. Jedno vysvětlení spočívá ve skutečnosti, že v domovském Japonsku platí číslo 4 za nešťastné, zní totiž podobně jako výraz pro smrt.
Druhý důvod najdeme v Číně, pro kterou Mazda vyvinula svébytný crossover právě s označením CX-4. Mimochodem, zajímavé je, že i v Číně platí čtyřka za nešťastné číslo – ze stejného důvodu jako v Japonsku. Takže to s tou pověrčivostí možná nebude tak horké.
Ale co, o samotné jméno až tak nejde. Pojďme si spíš CX-30 někam zařadit. S délkou 4.395 milimetrů a šířkou 1.795 mm je novinka o 120 mm delší a 30 mm širší než CX-3 a o 155 mm kratší a 45 mm užší než CX-5.
Typický kříženec
Technicky má CX-30 nejblíž k aktuální generaci Mazdy 3, čemuž odpovídají i podobné rozměry. Ve srovnání s hatchbackem je crossover o 65 mm kratší a má o 70 mm kratší rozvor. Zato je pochopitelně vyšší – o 100 mm. Na šířku u obou aut naměříme stejné hodnoty.
Jinými slovy, prostor pro nové SUV tu opravdu byl, přestože poměrně těsný. Ale taková je dnes doba, místo pro nějaký nový crossover nalézají snad všechny automobilky. Lidé „esúvéčka“ prostě chtějí.
CX-30 představuje ukázkový příklad moderního crossoveru – křížence. Designem se novinka výrazně inspiruje u nové trojky. Zaujme dlouhou přední kapotou, výrazně skloněným čelním sklem, úzkými světlomety vpředu i vzadu a svažující se zádí.
Nelakované plastové blatníky, prahy a spodky nárazníků pak přidávají dojem robustnosti. A abych byl upřímný, právě tenhle prvek se mi zrovna nelíbí, myslím, že i kvůli němu vypadají kola poněkud zapadle – přestože jsou osmnáctipalcová. Ale co člověk, to názor.
Prémie?
Naprosto bez výhrad naopak vnímám vnitřek. Spousta automobilek v souvislosti s interiérem mluví o luxusním a prémiovém provedení, ale často to znamená jen různé prvoplánové blbinky hrající na efekt a použití kůže. Další materiály a zpracování však „prémii“ neodpovídají.
A i když jsem to od kompaktního SUV od Mazdy nečekal, právě interiér v CX-30 se hodně blíží mým osobním požadavkům na prémiovou kabinu. Výsledný dojem výrazně ovlivnil zejména paket Luxury, který přináší kožené čalounění, ale jen o kůži nejde.
Všechny materiály jsou na pohled i dotek kvalitní, perfektní se zdá být také zpracování. Ještě důležitější však je, jak je vnitřek vymyšlený a jak dokonale funguje. Všechno tu prostě dává smysl.
Líbí se mi už tvar palubní desky, minimalistický a čistý. A podívejte se, jak ladně palubka navazuje na výplně dveří. Snad jen displej infotainmentu, který vykukuje z palubní desky, harmonii trochu narušuje. Jenže i v jeho případě je vidět, jak v Mazdě při navrhování interiéru přemýšleli. Multimediální systém s velkou obrazovkou je samozřejmě dnes skoro nutnost, to Japonci moc dobře vědí. A tak onen displej s 8,8palcovou úhlopříčkou alespoň roztáhli spíš do šířky než do výšky, aby nepřekážel výhledu vpřed. Současně je však díky umístění na vrchu palubky a natočení řidiči na očích, šofér k němu tedy nemusí sklápět zrak.
Samotný infotainment je také fajn, svižný a přehledný. Moc se mi líbí, že když je auto v pohybu, nedá se ovládat dotyky, ale pouze ovladači na středovém tunelu. Práce s fyzickými ovladači je rozhodně příjemnější (a bezpečnější) než trefování se během jízdy prstem na kousek obrazovky. Mazda však uvnitř nechala také tlačítka pro ovládání klimatizace – další plus.
Ale vraťme se ještě ke zpracování. Pochválit totiž musím i zdánlivé samozřejmosti jako parádní volant, který ukazuje, že prostý kulatý tvar nepatří do muzea, úžasná sedadla či moc hezký přístrojový štít. I ten vyhlíží poměrně minimalisticky, fanouškům digitálních panelů s různými možnostmi nastavení bude možná připadat zoufale staromódní, přestože je také částečně digitální, ale věřte, že se ke třem perfektně čitelným budíkům vešly všechny pro řízení důležité informace. A vyloženě sympatickým detailem pak je měkké polstrování loketní opěrky ve dveřích. To beru jako další důkaz, jak pečlivá Mazda při navrhování interiéru byla.
Proto je škoda, že stejnou pozornost automobilka nevěnovala zavazadelníku. Nejde až tak o 430litrový základní objem, nabídku prostoru považuji vzhledem k zaměření vozu za dostatečnou, spíš mě mrzí, že tu chybí takové ty užitečné „drobnosti“ jako háčky na tašky či síťkové kapsy po stranách. Po sklopení zadních opěradel nevznikne zcela rovná podlaha, ale schod naštěstí není příliš vysoký. Přepravní kapacita naroste na 1.406 litrů.
Ale vraťme se ještě jednou do kabiny, tentokrát na zadní sedadla. Zaujalo mě, kolik je vzadu místa. Když jsem si sedl za sedačku řidiče, nastavenou pro mou 182 centimetrů vysokou postavu, objevil jsem velmi slušnou, několikacentimetrovou rezervu pro kolena a překvapivě hodně vzduchu nad hlavou. Čtyři dospělí tu tedy budou cestovat absolutně v pohodě. Nechybí ani loketní opěrka s držáky na nápoje.
Motor, jízdní vlastnosti
S dvoulitrem úsporně
Seznam motorů pro Mazdu CX-30 kopíruje nabídku příbuzné trojky. V ceníku tedy najdeme čtyři motorizace. Nejzajímavější z nich je jistě nový zážehový čtyřválec Skyactiv-X, který v závislosti na potřebě zapálí směs jak od svíčky, tak jejím značným stlačením. Tento „diesel na benzin“ jsem však k dispozici neměl.
Společnost mi dělal základní benzín. Určitě víte, že v případě japonské automobilky základ neznamená oturbený tříválec malého objemu, jak tomu bývá u konkurence. Mazda tradičně ve snaze splnit čím dál přísnější emisní limity sází na jiná řešení než downsizing, zajímá ji spíš, jak zvýšit účinnost a snížit ztráty motoru. Efektivita je pro ni na prvním místě. Zatím se jí v tomto ohledu daří, proto ostatně základní zážehovou pohonnou jednotku představuje dvoulitrový čtyřválec.
Jde o nedávno modernizovaný motor s obchodním označením Skyactiv-G122, který je k dispozici výhradně s pohonem předních kol. Atmosférický čtyřválec dostal systém vypínání poloviny válců a 24V mildhybridní systém. Ten pomocí řetězem poháněného startéru/generátoru mění energii získanou rekuperací při brzdění do elektrické energie, kterou uchovává v lithium-iontové baterii pro pozdější využití, zejména jako pomoc spalovacímu motoru i pro potřeby elektrické sítě auta. Systém umí přidat při zrychlení 6 kW a 45 N.m. Samotný dvoulitr dává 90 kW a 213 N.m.
Uvedené parametry společně s konstrukcí motoru naznačují, jaký projev od dvoulitru čekat. S atmosférickým čtyřválcem musíte trochu pracovat a dostat ho za 3000 otáček, abyste se dočkali slušnějšího zrychlení. Ani tak ale nečekejte dechberoucí kopanec, dvoulitr táhne především lineárně a hladce. Pokud jste zvyklí na přeplňované motory a jejich sílu v nižších otáčkách, bude vám Mazda asi připadat líná. Je to však částečně jen dojem daný právě lineárním projevem atmosféry.
Jen pro srovnání, Škoda Karoq s litrovým tříválcem o výkonu 85 kW a ručně řazenou převodovkou akceleruje z klidu na 100 km/h za 10,6 sekundy, na chlup stejně jako CX-30 s testovaným motorem Skyactiv-G122 a manuálem. České SUV vám přesto díky „turbokopanci“ asi bude připadat pružnější a živější.
Testovaná Mazda však byla vybavena šestistupňovou automatickou převodovkou, která mimochodem dělá dokonale, co má, akceleruje s ní však hůře – stovku dá za 11,2 sekundy. Sprinter to tedy není. Ale i tak je síla motoru vzhledem k zaměření vozu podle mě zcela dostatečná.
Dvoulitr je navíc příjemně odhlučněný, tedy alespoň v nízkých otáčkách. Při nastartování zpod kapoty prakticky nic neslyšíte, naprosto tichý je i do nějakých 3000 otáček. Nad nimi už se z motorového prostoru do kabiny lehké vrnění nese, ale není to nic, kvůli čemu byste zvyšovali hlasitost rádia.
Ovšem největší předností atmosférického čtyřválce je spotřeba, která není tolik závislá na tempu, jak tomu bývá u přeplňovaných jednotek. Po Praze jsem se pohyboval za 8,5 l/100 km, přesun z jednoho města do jiného po okreskách a dálnici znamenal průměrný odběr 6,4 l/100 km. Věřím, že dlouhodobě se s Mazdou CX-30 Skyactiv-G122 dá jezdit za 7 až 8 l/100 km.
Vyšší trojka
Základem CX-30 je stejně jako u příbuzné Mazdy 3 platforma Skyactiv-Vehicle Architecture s torzní příčkou vzadu, což dává tušit, jak bude novinka jezdit. Jasně, stojí sice na vyšším podvozku, ale chováním se trojce opravdu hodně podobá.
I v případě naladění CX-30 šla Mazda za detaily. Inženýři se zaměřili nejen na charakteristiku samotného zavěšení kol s jejich silentbloky, ale automobilka cíleně použila pneumatiky s měkčími bočnicemi, a dokonce si pohrála i s tuhostí a tvarem sedadel tak, aby všechno ladilo k vysněnému dojmu z jízdy.
Stejně jako hatchback působí i crossover tužším dojmem, takže v kombinaci s osmnáctipalcovými koly k vašemu pozadí doputuje spousta informací o (ne)kvalitě povrchu pod koly. Přitom však CX-30 není vyloženě nepohodlná nebo snad dokonce prkenná a na nerovnostech až na výjimky neodskakuje ani nedrncá.
Jízdně má blíž k hatchbacku než k houpavému SUV, není tak „otupělá“ a řidiče se nesnaží odstřihnout, spíš naopak, podvozek je sdílný a napovídá vám, co se s autem právě děje. Řízení je sice pomalejší, zvlášť kolem středové polohy, ale během rychlejší jízdy oceníte, jak je přesné.
Do oblouku se CX-30 stáčí velice ochotně, důkladně drží zvolenou stopu a netrpí náklony karoserie. A nerozhodí ji ani náhlé přesuny hmotnosti. Jasně, vyšší CX-30 vás asi nebude ponoukat ke sportovnější jízdě tak, jak to umí příbuzná Mazda 3, ale to mi u crossoveru připadá tak nějak přirozené.
Závěr
Závěr
Mazda CX-30 je každopádně zvláštní auto, které však dokonale odráží aktuální přístup jejího výrobce. Mazda dělá řadu věcí jinak než konkurence a z vozů této značky je to cítit.
Myslím, že leccos o vlastnostech vozů značky Mazda vypovídá skutečnost, že si zpravidla během jejich testování nemusím dělat mnoho poznámek. Zatímco u konkurence si zapisuji každou maličkost, která mě zaujala, protože mi často tato auta postupem časem splývají, jízdu s Mazdou si většinou dobře pamatuji. Tak moc je svá.
CX-30 se mi do paměti vryla jako vůz s parádním interiérem, ale hlavně jako auto, které můžu označit zvláštním spojením „řidičský crossover“, protože se vážně moc hezky řídí.
Jenže na druhou stranu si říkám, jestli už to není moc, jestli Mazda neměla trochu sportovnosti obětovat a udělat CX-30 měkčí a uvolněnější, mně osobně u SUV pohodovější charakter asi přece jen vyhovuje víc. No jo, jenže pak by nová Mazda zase zapadla mezi podobně vybavené rivaly. No tak si vyberte…
Nejlevnější verze modelu | 614.900 Kč Kč (Mazda CX-30 Skyactiv-G122) |
Základ s testovaným motorem | 614.900 Kč (Mazda CX-30 Skyactiv-G122) |
Testovaný vůz bez příplatků | 673.900 Kč (Mazda CX-30 Skyactiv-G122 AT Plus) |
Testovaný vůz s výbavou | 792.800 Kč (Mazda CX-30 Skyactiv-G122 AT Plus) |
Plusy
- Úžasný a prostorný interiér
- Agilní jízdní vlastnosti
- Úsporný motor
Minusy
- V zavazadelníku chybí chytré detaily
- Pro někoho až moc tuhý podvozek
- Vyšší základní cena