McLaren MP4-12C: Vývoj končí, sériová výroba se rozběhne ještě letos

McLaren Automotive, nezávislou divizi McLaren Group, nevede nikdo jiný než Ron Dennis, dlouholetý šéf týmu McLaren v nejvyšší lize automobilového sportu.

Nástupce legendy

MP4-12C je ideovým nástupcem legendárního modelu F1 z let 1993-1998, jedná se také o vůz určený pro běžné silnice. Předchůdce novinky měl ovšem tři sedadla, řidič seděl uprostřed a dva spolujezdci po stranách byli posunuti vzad. Poháněl jej vidlicový dvanáctiválec 6,1 litru z dílen BMW. Postrádal dokonce i posilovač řízení, jeho konstruktér Gordon Murray tvrdil, že by zbytečně snižoval zpětnou vazbu od kol. Elektroniku, které je v dnešních automobilech až moc, byste v něm také hledali marně.

Celkem vzniklo 65 čistokrevných F1 a dalších 42 exemplářů odvozených verzí LM, GT, závodních GTR a GTR Longtail. Nejvíce jich za rok postavili 24, tedy dva kusy měsíčně. F1 nebyl prvním silničním McLarenem, u hrstky kupé M6 GT z roku 1969 šlo sice vyloženě o kusovou produkci, ale nebýt tragické smrti Bruce McLarena před 40 lety, kdo ví?.

MP4-12C také nahrazuje na linkách ve Wokingu Mercedes-Benz SLR McLaren, jehož výroba skončila na konci loňského roku. Bylo postaveno 2.252 vozů, zhruba sedm desítek měsíčně. Nový vůz bude vznikat nejdříve od podzimu 2010 v MTC, (McLaren Technology Centre) od jara 2011 pak v nově otevřené továrně MPC (McLaren Production Centre).

Vývoj

Projektu s původním kódovým označením P11 velel od jeho startu v roce 2005 technický ředitel Dick Glover. Hlavním testovacím jezdcem byl profesionální závodník Chris Goodwin. MP4-12C se ale zkoušel i na simulátoru F1 přímo v MTC. Nastavení pak bylo použito na fyzických prototypech s tradičním označením XP (zkratka z anglického experimental), kterých vzniklo celkem dvacet.

Jejich testy probíhaly v Anglii (například na zkušební dráze Dunsfold Aerodrome), arktické zimě, v Německu na Nordschleife, v Jižní Africe i v bahrajnských vedrech za permanentní přítomnosti jemného písku ve vzduchu.

Na konci roku 2009 se tým přesunul do Španělska, kde zkoušel další třicítku vývojových vozů XP Beta ve vytrvalostních jízdách na 24 hodin. Prototypy jezdily bez přestávky celých šest týdnů! Od března 2010 vzniká poslední série 26 předprodukčních aut s kódem VP, která je určena pro certifikační zkoušky na jednotlivých trzích.

Označení z F1

Označení vozu může někomu připomínat McLaren MP4-12, monopost F1 ze sezony 1997. MP4 znamená McLaren Project 4, tento název nesou všechny vozy značky od roku 1981, kdy ji převzal právě v úvodu zmíněný Ron Dennis a jeho společnost Project 4. Číslo 12 je dle výrobce záležitostí interního výkonnostního indexu (Vehicle Performance Index), který kombinuje výkon, hmotnost, emise a aerodynamiku. Je ovšem pravdou, že některé systémy z třináct let staré ef-jedničky se při vývoji vozu uplatnily. Písmeno C pak znamená karbon, jehož bylo využito opravdu štědře.

S motorem uprostřed

Základní koncepce vozu zůstala zachována – jedná se o supersportovní automobil s motorem uprostřed, tedy před zadní nápravou. Agregát M838T byl vyvinut vlastními silami, nejedná se o převzatou pohonnou jednotku, jak tomu bylo v minulosti. Vidlicový osmiválec s úhlem rozevření válců 90o přeplňovaný dvěma turbodmychadly je postaven výhradně pro tento vůz. Z objemu 3,8 litru poskytuje výkon zhruba 442 kW (600 k)/7000 min^-1. Disponuje dvojitým variabilním časováním ventilů a točí maximálně 8500 min^-1. Blok a hlavy válců jsou z hliníkové slitiny. Chladiče jsou umístěny až za ním v samé zádi vozu. Startování a vypínání je bezklíčkové, tedy pomocí tlačítka.

Točivý moment dosahuje hodnoty 600 Nm/3000 min^-1. 80 procent je k dispozici již při 2000 min^-1. Je přenášen pomocí sedmistupňové dvouspojkové převodovky SSG (Seamless Shift Gearbox) na zadní kola. Ústrojí má několik režimů, které se dají volit na Active Dynamics Panelu na středové konzole.

Základem jsou otočné ovladače P (Powertrain) a H (Handling), oba mají trojici nastavení Normal, Sport a Track. Ty doplňují tlačítka Launch Control a Winter pro zimní provoz. Další Active zprovozní vůz se standardním nastavením. Rychlostní stupně se řadí na volantu, opět po vzoru monopostů F1. Funkce Pre-Cog, která je volitelná dalším tlačítkem, umožňuje připravit převodovku na přeřazení. To pak proběhne daleko rychleji.

Doba karbonová

Karbonové šasi, které McLaren nazývá Carbon MonoCell, váží necelých 80 kg a z aerodynamických důvodů je zcela zakryto. Na něm spočívají další hliníkové díly, které jsou připevněny přímo do něj. Jeho původ hledejme v monopostech McLaren pro F1, stavbu podvozku MP4-12C řídil Claudio Santoni. Rozvor náprav činí 2670 mm.

Výrobce má s karbonem dlouholeté zkušenosti, připomeňme, že uhlíková vlákna začal používat při konstrukci formulových vozů již v roce 1981 u typu MP4-1. U McLarenu tak od doby, kdy jej převzal Ron Dennis, nevznikl ani jeden vůz s konvenčním kovovým šasi! Samozřejmě se uhlík uplatnil i u supersportu F1 a Mercedesu SLR. Jeho výhodou je nízká hmotnost, pevnost a torzní tuhost.

Kila dolů!

Rozložení hmotnosti na obě nápravy je u MP4-12C v poměru 43:57, dle McLarenu kvůli lepší trakci a vyvážení. Celé auto bez náplní pak neváží více než 1,3 tuny. Například elektroinstalace je napájena z lithium-iontových článků, které jsou lehčí a mají delší životnost než tradiční olověný akumulátor.

Zavěšení je uchyceno také přímo do podvozku, obstarávají jej dvojité lichoběžníky s vinutými pružinami a hydraulicky ovládanými tlumiči. O jejich tuhost se stará Proactive Chassis Control, lze ji nastavit ve třech režimech – Normal, Sport a High Performance. Mimochodem, software pro řídicí jednotku PCCU (Powertrain Chassis Control Unit) vznikl za pouhých 72 hodin.

Armáda elektronických pomocníků zahrnuje například ABS, ESP, trakční kontrolu, distributor brzdné síly EBD, či asistent při rozjezdech do kopce (hill holder).

Brake Steer

Brzdy jsou sériově z kované hliníkové slitiny, podařilo se tak ušetřit 8 kg hmotnosti oproti klasickým kotoučům z oceli. Na přání budou navíc větší karbon-keramické, které jsou ovšem o něco těžší než standardní.

Technologie Brake Steer pochází z modelu MP4-12 z roku 1997. Slouží k přibrzdění pravého vnitřního kola, vjede-li vůz do zatáčky příliš velkou rychlostí. Při výjezdu naopak eliminuje nebezpečí smyku, chová se jako diferenciál s omezenou svorností. K dispozici je i aerodynamická brzda Airbrake, hydraulicky ovládaný systém, který pomáhá při deceleraci.

Design

Karbonová konstrukce podvozku umožnila použít lehčí panely dvoumístné karoserie rovněž z uhlíkových vláken, jen střecha, přední kapota a blatníky jsou hliníkové. Aerodynamika byla testována ve větrném tunelu, design je pak dílem týmu, který vedl Frank Stephenson. Přední část, kde našly místo také xenonové výbojky, je velmi nízká, tvary boků s chladicími vstupy k motoru mohou někomu připomínat italskou konkurenci.

Dveře jsou vzhůru výklopné a otevírají se směrem vpřed. Malý zavazadlový prostor je v přední části vozu, té zadní pak dominuje černá plocha, ve které jsou pásy LED diod. Nevšedním stylistickým prvkem jsou zde umístěné dvě koncovky výfukového potrubí.

Automobil je 4507 mm dlouhý, široký vpředu 1895 mm, v zadní části pak 1908 mm a pouhých 1199 mm vysoký. Jezdí na devatenáctipalcových kolech z lehké slitiny vpředu, vzadu jsou o palec větší. Obuta jsou do pneumatik Pirelli rozměrů 235/35 R19, respektive 305/30 R20, které italská firma ušila na míru.

Interiér a výbava

Oba cestující, tedy řidič i spolujezdec, sedí blízko sebe co nejblíže středu vozu. Automobil je tak užší a lehčí. Interiér je navržen jako bezpečnostní buňka, inspirace královnou motoristického sportu je opět zřejmá. Pilot je obklopen řadou tlačítek a ovladačů na středové konzole, dveřích, přístrojové desce i volantu. Při couvání mu pomohou parkovací senzory, při případné nehodě ochrání posádku airbagy.

Nechybí dvouzónová klimatizace, kterou si mohou oba pasažéři nastavit zvlášť na dveřích. Nejvýraznějším prvkem horní části středové konzoly je sedmipalcová dotyková obrazovka, kterou je možné ovládat telematiku. či satelitní navigaci. Mobilní telefon lze propojit díky přítomnosti rozhraní Bluetooth. Multimediální systém obsahuje prohlížeč obrázků, přehrávač videa a AM/FM rádio, připojit lze i MP3 zařízení. Na klasická CD ovšem zapomeňte, redukce hmotnosti byla prvořadá.

Na Nordschleife s kamerami

Hi-fi soustava nese značku Meridian a má dvě specifikace. Třešničkou na dortu je pak trojice kamer, jedna je vpředu, druhá vzadu a třetí uvnitř za řidičovým ramenem. Přenášený obraz umí nahrát na pevný disk. Chcete si zaznamenat své nejrychlejší kolo na Severní smyčce Nürburgringu? Žádný problém.

MP4-12C můžete mít celkem v sedmnácti barvách karoserie, interiér v kůži či Alcantaře, střechu, difuzor a zrcátka z karbonu, ten se uplatní i uvnitř dvoumístného supersportu. Individualizaci byl dán velký prostor, místo spolujezdce může dokonce vypadat jinak než to řidičovo. Sedadla mohou být buď vyhřívaná a elektricky ovládaná, nebo odlehčená manuální pro opravdové puristy.

Very british

McLaren se chlubí tím, že na MP4-12C nebyly použity žádné díly z vozů jiných značek. Umisťuje svou novinku do cenové kategorie 125-175.000 liber, nebo 150-200 tisíc eur, chcete-li. Hlavními konkurenty jsou Ferrari 458 Italia, Lamborghini Gallardo, Porsche 911 Turbo, Aston Martin DB9 a při troše dobré vůle i Bentley Continental GT. U McLarenu si ale troufají i na větší a dražší Ferrari 599 GTB a 612, Lamborghini Murcielago, nebo dokonce Bugatti Veyron či Koenigsegg CC/Agera.

Příští rok plánují ve Wokingu vyrobit tisícovku vozů MP4-12C, polovina z nich bude určena pro domácí trh a Spojené státy. Nezůstane však jen u něj, postupně by měla vzniknout celá paleta vysokovýkonných sportovních automobilů s logem McLarenu pro běžný provoz.

Automobilka proto hodlá vytvořit novou celosvětovou distribuční síť. V Evropě budou ovšem dealeři pouze v Británii, Francii, Německu, Španělsku, Belgii, Itálii a Švýcarsku. Nových vozů se dočkají také Američané a Kanaďané, Jihoafričané a celkem pět států Středního východu. V seznamu zemí nemůže chybět Japonsko a Austrálie, jihovýchodní Asii pak budou zastupovat Singapur a Hong Kong.

Návrat do Goodwoodu

Na závěr ještě jedna zajímavost: Se dvěma novými vozy v černé barvě se už svezli i piloti týmu Vodafone McLaren Mercedes, poslední mistři světa F1 Jenson Button a Lewis Hamilton. Bylo to na trati v Goodwoodu, ano, na místě, kde 2. června 1970 vyhasl život Bruce McLarena.