Alko kalkulačka
Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Mercedes-Benz 130,150 a 170 H: H jako Heck. Lidovka a vše vzadu!

Karel Haas Karel Haas 10. 12. 2020 • 23:10
18
1
Zobrazit náhledy (18)
Typ 130 měl páteřový rám s centrální rourou, přední kola byla nezávisle zavěšena na dvou příčných listových pérech a zadní kyvadlová náprava byla odpružena dvěma vinutými pružinami. Na výstavě automobilů v pražské galerii Arkády byl vystaven Mercedes 130, mylně vydávaný za pozdější Mercedes 170 H. Typ 130 používal k pohonu zadních kol 1,3litrový čtyřválec s rozvodem SV, umístěný vzadu. Několik Mercedesů 150 Sport-Limousine bylo postaveno v podobě kupé se splývavou zádí a velkými vzduchovými otvory na střeše. Současně s typem 130 vznikl sportovní dvoumístný roadster Typ 150 (W 30), poháněný kapalinou chlazeným řadovým čtyřválcem s objemem 1,5 litru a výkonem 55 koní. Koncepce s motorem vzadu byla převzata spolu s podvozkem z typu 130, ale motor byl umístěn před zadní nápravou, čímž se zlepšily jízdní vlastnosti. V letech 1935 a 1936 se Typ 130 se stahovací střechou a pevnými rámy oken dodával také v dvoubarevném provedení. V roce 1936 začal Daimler-Benz vyrábět typ Mercedes-Benz 170 H (W 28) s motorem umístěným vzadu a pohánějícím zadní kola. Také Mercedes-Benz 170 H se nabízel se stahovací horní částí střechy a pevnými rámy oken. Mercedes-Benz 170 H byl s cenou 4 350 RM dražší než dvoudveřový sedan 170 V a přitom nabízel méně místa v zavazadlovém prostoru, měl hlučnější motor a horší jízdní vlastnosti. Mercedes 170 H poháněl čtyřválcový motor s objemem 1697 cm3 a výkonem 38 k, umístěný vzadu. Na berlínském autosalonu v roce 1939 představil inženýr Karl Schlör studii kapkovitého vozu nazvaného Schlörwagen, postaveného na podvozku typu 170 H. Mercedesy 130 a 170 H nebyly příliš vhodné ke konverzi na pohon dřevoplynem, a proto nebyly konfiskované Wehrmachtem. Našly se ale výjimky.

V letech 1931 až 1939 vyráběl Daimler-Benz AG v malých počtech automobily Mercedes-Benz 130, 150 a 170 H s motorem umístěným vzadu.

Na začátku třicátých let minulého století se v Evropě množily pokusy o aerodynamičtější vzhled automobilů a s tím související přemístění motoru zepředu dozadu. Zmenšil se tak objem přídě a vzadu bylo dost prostoru pro motor nad zadní nápravou nebo až za ní. Při použití koncepce s motorem vzadu a pohonem zadních kol navíc odpadla potřeba hnacího hřídele. Podobnou cestou se vydala i naše Tatra pod vedením Hanse Ledwinky.

V roce 1930 pověřil Daimler-Benz Hanse Nibela, aby vyvinul malý lidový vůz s motorem vzadu. Ve spolupráci s Maxem Wagnerem vznikl v roce 1931 typ W 17, označovaný také jako 120(H). Byl to dvoudveřový čtyřmístný model s hranatou karoserií, poháněný čtyřválcovým vzduchem chlazeným boxerem s objemem 1,2 litru a výkonem 25 koní, umístěným za zadní nápravou. Zkoušel se také řadový čtyřválec umístěný vzadu napříč. V následujících dvou letech postavil Mercedes 12 prototypů W 25 D (nebo také 175) s přídí podobající se pozdějšímu Volkswagenu Brouk a dlouhou splývající zádí s malou ploutvičkou uprostřed, rozdělující zadní okno na dva ovály, kterým se později říkalo u Brouka preclíky (pretzel). Písmeno D v označení odkazovalo na tříválcový vznětový motor OM 134 s výkonem 30 k (22 kW), který se vyznačoval velkou hlučností.

Mercedes-Benz 130 (1934–1936)

V únoru 1934 se na berlínském autosalonu představil Mercedes-Benz 130 (W 23). Hans Nibel, hlavní inženýr Mercedesu, se při vývoji typu 130 inspiroval modelem Tropfenwagen (vůz ve tvaru kapky), který v roce 1921 postavil konstruktér rakouského původu Edmund Rumpler. Typ 130 byl první čtyřválcový model společnosti Daimler-Benz a první sériově vyráběné německé auto s motorem vzadu. Nibel začal typ 130 vyvíjet v roce 1931 a k pohonu zadních kol zvolil 1,3litrový čtyřválec s rozvodem SV, umístěný vzadu. Písmeno H, označující umístění motoru (podle německého Heck), se zatím nepoužívalo. Synchronizovaná třístupňová převodovka s poloautomatickým rychloběhem (nevyžadoval použití spojky) a rozvodovka byly umístěny ve společném bloku s motorem. Vůz měl páteřový rám s centrální rourou, přední kola byla nezávisle zavěšena na dvou příčných listových pérech a zadní kyvadlová náprava byla odpružena dvěma vinutými pružinami.

Řadový čtyřválec M 23 s nejvyšším výkonem 26 k (19 kW) umožňoval typu 130 dosáhnout rychlost 92 km/h. Dvoudveřový Mercedes-Benz 130 měl rozvor 2500 mm a vnější rozměry 4050 x 1520 x 1510 mm a nabízel se v provedení sedan s pevnou střechou, sedan se stahovací střechou a pevnými rámy oken (foto) a jako kabriolet (bez bočních oken). Vzhledem k velkému zatížení zadní nápravy nebyly jízdní vlastnosti nijak oslnivé, při průjezdu zatáčkou měl sklon k přetáčivosti. Do roku 1936 bylo prodáno necelých 4300 kusů typu 130.

V letech 1935 a 1936 se Typ 130 se stahovací střechou a pevnými rámy oken dodával také v dvoubarevném provedení. V letech 1935 a 1936 se Typ 130 se stahovací střechou a pevnými rámy oken dodával také v dvoubarevném provedení.

Mercedes-Benz 150 (1934–1936)

Hans Nibel a konstruktér podvozků Max Wagner navrhli prakticky současně s typem 130 prototyp sportovního dvoumístného roadsteru Typ 150 (W 30), nazvaného Sport-Roadster a poháněného kapalinou chlazeným řadovým čtyřválcem s objemem 1498 cm3 a výkonem 55 k (41 kW). Koncepce s motorem vzadu byla převzata spolu s podvozkem z typu 130, ale motor byl umístěn před zadní nápravou, čímž se zlepšily jízdní vlastnosti, ale pro cestující zbyla jen dvě sedadla. Roadster (foto) s diskovými koly, šípovým předním oknem a náhradními koly na bocích dosahoval rychlost 125 km/h. Vůz měl vpředu tři světlomety, přičemž ten prostřední byl umístěn níž.

Koncepce s motorem vzadu byla převzata spolu s podvozkem z typu 130, ale motor byl umístěn před zadní nápravou, čímž se zlepšily jízdní vlastnosti. Koncepce s motorem vzadu byla převzata spolu s podvozkem z typu 130, ale motor byl umístěn před zadní nápravou, čímž se zlepšily jízdní vlastnosti.

Benzinová nádrž, která byla u typu 130 umístěna nad motorem, byla přemístěna pod přední kapotu, takže zabírala místo zavazadlům. Stanovená cena 6600 říšských marek (RM) byla ve srovnání se sedanem Mercedes-Benz 170 V příliš vysoká, takže roadster našel jen málo zájemců o koupi a v roce 1936 jeho výroba skončila. Poslední Mercedes-Benz 150 Sport Roadster byl restaurován v roce 2010 v Kalifornii.

Několik Mercedesů 150 Sport-Limousine bylo postaveno v podobě kupé (foto) se splývavou zádí a velkými vzduchovými otvory na střeše a úzkými štěrbinami na bocích. Tato kupé se zúčastnila několika závodů v rallye, kde prokazovala mnohem lepší ovladatelnost než typ 130.

Mercedes-Benz 130 (W 23) měl premiéru v únoru 1934 na berlínském autosalonu. Bylo to první sériově vyráběné německé auto s motorem vzadu. Mercedes-Benz 130 (W 23) měl premiéru v únoru 1934 na berlínském autosalonu. Bylo to první sériově vyráběné německé auto s motorem vzadu.

Mercedes-Benz 170 H (1936–1939)

V roce 1936 začal Daimler-Benz vyrábět typ Mercedes-Benz 170 H (W 28) souběžně s typem 170 V, klasickým sedanem s motorem vpředu a pohonem zadních kol, se kterým sdílel stejný čtyřválcový motor s objemem 1697 cm3 a výkonem 38 k (28 kW), umístěným vzadu a pohánějícím zadní kola. Konstrukce vozu vycházela z předchůdce 130 (W 23) s páteřovým rámem a nezávislým zavěšením všech kol. Vůz s rozvorem náprav 2600 mm měl vnější rozměry 4200 x 1580 x 1600 mm a při hmotnosti 1125 kg dosahoval nejvyšší rychlost 110 km/h. Spotřeba se pohybovala kolem 11 l/100 km.  

Mercedes-Benz 170 H (foto) byl s cenou 4350 RM dražší než dvoudveřový sedan 170 V a přitom nabízel mnohem méně místa v zavazadlovém prostoru, měl hlučnější motor a horší jízdní vlastnosti. Není proto divu, že se prodával hůře než 170 V. Kromě sedanu s pevnou střechou se nabízel také polokabriolet s pevnými rámy bočních oken a stahovací horní částí střechy. Výroba typu 170 H byla ukončena před začátkem druhé světové války a celkem bylo vyrobeno zhruba 1500 kusů.

V roce 1936 začal Daimler-Benz vyrábět typ Mercedes-Benz 170 H (W 28) s motorem umístěným vzadu a pohánějícím zadní kola. V roce 1936 začal Daimler-Benz vyrábět typ Mercedes-Benz 170 H (W 28) s motorem umístěným vzadu a pohánějícím zadní kola.

Na berlínské výstavě automobilů a motocyklů v roce 1939 představil inženýr Karl Schlör ze společnosti Krauss Maffei studii kapkovitého vozu nazvaného Schlörwagen, postaveného na podvozku typu 170 H. Vůz, jehož tvar mu dal přezdívku „vajíčko“, dosáhl ve zmenšeném měřítku při měření ve větrném tunelu neuvěřitelný součinitel odporu vzduchu 0,113.

Malý komerční úspěch Mercedesů s motorem vzadu byl prý, podle mluvčího společnosti Daimler-Benz, způsobený mimo jiné absencí charakteristické masky chladiče. Na škodu byla i podobnost s později velmi úspěšným Volkswagenem, přezdívaným Brouk. Tato podobnost se vysvětluje tím, že Dr. Porsche, tvůrce Brouka, byl v letech 1923 až 1928 šéfkonstruktérem ve společnosti Daimler-Benz, kdy se o vývoji malých lidových Mercedesů s motorem vzadu začínalo uvažovat.

Mercedesy 130 a 170 H nebyly příliš vhodné ke konverzi na pohon dřevoplynem, a proto nebyly konfiskované Wehrmachtem. Velký počet těchto vozů proto bez úhony přečkal válečná léta a dnes jsou vyhledávané sběrateli automobilových rarit.

Související články

Témata
Avatar - Ada je zase tady
10. 12. 2020 16:12
pamatuji
Bylo to u nás v provozu ještě na přelomu 50 -60tých let

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerátZobrazit nabídku