Mercedes-Benz: Firemní prodejny oslaví 100 let existence

Společnosti Daimler-Motoren-Gesellschaft (DMG) a Benz & Cie byly v tomto směru průkopnické. Od vynálezu automobilu, u jehož kolébky stáli nezávisle na sobě Carl Benz a Gottlieb Daimler, uplynulo právě něco málo přes dvě desetiletí. Psal se rok 1909, když obě tehdy samostatné a konkurenční automobilky otevřely svá první vlastní zastoupení v pěti německých městech.

Počátky

Od poloviny 80. do poloviny 90. let 19. století se automobily obou značek prodávaly většinou po jednotlivých kusech a zájemci o ně jezdili přímo do továrny, nebo je kupovali na nemnoha tehdejších výstavách. Poté přišli na řadu první nezávislí prodejci a agenti. Jedním z nich byl i Emil Jellinek, závodník, obchodník, pozdější rakousko-uherský konzul v Nice a po první světové válce československý státní občan. Ten Emil Jellinek, který si na konci devatenáctého věku na svůj závodní vůz značky Daimler namontoval štítek se jménem své dcery – Mercedes. Zabýval se samozřejmě i prodejem vozů, které tehdy ještě nenesly ve znaku třícípou hvězdu. Sídlo svého zastoupení měl právě ve zmiňovaném francouzském Nice a dosáhl takových úspěchů, že nakonec většinu vozidel automobilky z Bad Cannstattu a později Untertürkheimu nakupoval on, a to pouze za účelem dalšího prodeje. Žádné oficiální ceníky automobilky neexistovaly a pan Jellinek tak mohl prodávat za podmínek, které si určoval sám, tedy samozřejmě s co největším ziskem. Navíc vlastnil práva na prodej vozů Daimler nejen pro rakousko-uherskou monarchii, ale i pro další evropské země včetně Francie. Tato politika pochopitelně začala být untertürkheimským trnem v oku a ti začali uvažovat, jak získat větší kontrolu nad prodejem svých automobilů.

V letech 1906 a 1907 se zmítala německá ekonomika ve vážných problémech a drahé zboží, automobily nevyjímaje, šlo hůře na odbyt. Daimler tedy zrušil všechny stávající smlouvy s agenty, Emila Jellineka nevyjímaje, a začal poskytovat služby zákazníkům ve vlastní režii. Nejednalo se jen o samotný prodej, Daimler-Motoren-Gesellschaft zajišťovala i servis svých vozů. Zajímavé je, že velmi podobný nápad dostali ve stejné době i v Mannheimu u Benze. Automobilky tak byly nejen blíže svým zákazníkům a mohly pružněji reagovat na jejich přání a požadavky, ale hlavně ušetřily peníze za provize agentům a veškeré peníze získané prodejem jim zůstávaly. Zrodily se také první oficiální ceníky automobilů obou značek.

Berlín

V roce 1902 byl Berlín již živým velkoměstem. Ve stejném roce tu byl připuštěn k provozu první automobil, dostal registrační značku IA-1. Samozřejmě, jednalo se o vůz Daimler a automobilka začala tentýž rok v Berlíně automobily i montovat. Aby toho nebylo málo, ve městě otevřely svá zastoupení v hlavním městě Německa obě konkurenční společnosti, tedy Daimler i Benz. 1. ledna 1909 pak DMG spojila berlínský showroom v ulici Unter den Linden se servisem, který sídlil na jiné adrese. Benz ještě předtím přejmenoval své zastoupení na Berlínskou prodejní kancelář. O necelých pět let později už měl Daimler nové centrum, opět v ulici Under den Linden. Mercedes-Haus otevřel své brány poprvé 30. září 1913 a jeho součástí byla i restaurace, kde se postupně začala scházet berlínská vyšší společnost. Další firemní prodejna byla otevřena 1. června 1909 ve Frankfurtu nad Mohanem v sídle bývalého prodejce vozů Mercedes, společnosti Flinsch & Co.

Dobrodruh Vieweg

Zajímavá byla situace v saských Drážďanech, kde od roku 1904 prodával vozy obou značek jistý Robert Vieweg. Od roku 1905 nabízel vozy Benz pan Louis Glück a Vieweg prodával jen mercedesy. Na podzim roku 1908 bylo v Mannheimu rozhodnuto o převzetí všech obchodních aktivit v saské metropoli samotnou automobilkou. Stalo se tak oficiálně k 1. lednu 1909.

A co na to konkurence? Daimler otevřel své oficiální zastoupení jen o osmnáct dní později a šéfem drážďanské pobočky jmenoval – ano, tušíte správně – Roberta Viewega. Dnes je toto jméno neprávem zapomenuto, ale šlo v podstatě o bláznivého dobrodruha, samozřejmě v nejlepším smyslu slova, který dokázal svou značku náležitě propagovat. V říjnu roku 1909 vyrazil s pět let starým vozem Mercedes na 6900 km dlouhou cestu z Drážďan přes celou Itálii do Tunisu a Alžíru. Zpět putoval do francouzského přístavu Marseille a odtud po souši opět do Drážďan. Vedl si přesné zápisky o počtu automobilů, které tehdy na silnicích potkal – bylo jich přesně 82. Vieweg nebyl za volantem automobilu tehdy žádným nováčkem, bylo mu téměř padesát let a s řízením měl minimálně šestnáctileté zkušenosti – už v srpnu 1893 totiž zakoupil u Carla Benze jeho slavnou Victorii. Ještě jedna zajímavost z pozdější doby – v saské metropoli začínal jako prodejce vozů Mercedes v roce 1924 i Rudolf Caracciola, jeden z nejlepších německých jezdců Velkých cen následující dekády, slavný pilot stříbrných šípů.

Další pobočky

Ale zpět k oficiálním pobočkám obou výrobců: Benz otevřel další 17. února roku 1909 v Düsseldorfu, Daimler jej následoval v roce 1910. Posledním městem v řadě byl Hamburk, kde už sice Benz působil od 18. února 1908, ale tehdy šlo o malý krámek, do kterého se vešlo jedno auto a jeden prodávající. V květnu 1909 vznikla v severoněmeckém přístavu pobočka DMG, mannheimský konkurent hledal urychleně nové větší prostory, jeho nová hamburská filiálka začala fungovat v srpnu 1909.

Ve všech výše zmíněných městech fungují prodejní centra značky Mercedes-Benz dodnes, byť na jiných adresách. Pouze v Drážďanech byla tradice po druhé světové válce na více než čtyřicet let přerušena a stuttgartská automobilka se sem vrátila až po sjednocení Německa v roce 1990.