Multicar v nové době: Jako jediný z NDR přežil

Sjednocení Německa bylo pro spoustu východoněmeckých automobilových značek konečnou. Auta s dvoutaktovými motory byla už dávno zastaralá, což se v nové době po otevření trhu projevilo v plné síle – nepomohl ani rychlý přechod na čtyřtakty. Trabant, Wartburg nebo Barkas tak po spojení Německa rychle skončily, jedna značka ale přece jen přežila, Multicar.

Značka Multicar se nejvíce proslavila „ještěrkou,“ náklaďáčkem s charakteristickou zelenou kabinou, alias modelem M 25, vyráběným od roku 1978. Historie továrny je ale mnohem bohatší, psát se začala už v roce 1920.

Tehdy ale o Multicaru ještě nebyla řeč, toto označení přišlo až na konci padesátých let. Ve dvacátých letech se továrna jmenovala podle zakladatele Arthura Adeho ADE-Werke a zaměřovala se na zemědělské stroje a přívěsy. Už v té době však firma sídlila ve Waltershausenu, městě ležícím ve středním Německu, asi 35 kilometrů jihozápadně od Erfurtu.

Společnost přežila i druhou světovou válku, po ní však byla znárodněna. Město se totiž dostalo pod správu SSSR v rámci sovětské okupační zóny, na jejíchž základech později vzniklo NDR. Firma byla spolu s tím v roce 1948 přejmenována na VEB Fahrzeugwerk Waltershausen.

V roce 1956 přichází na trh DK 3 (Dieselkarre), užitkové vozítko s otevřenou kabinou, které se ovládalo pomocí pák. O dva roky nastupuje jeho vylepšená verze DK4 navržená konstruktérem Wernerem Clausnerem, která se lišila především použitím dveří, chránícím řidiče před vypadnutím z jinak otevřené karoserie. Tzv. motorový dopravní vozík byl určen pro přepravu různých věcí po továrnách, proto většina vyrobených kusů ani neměla poznávací značku. Používal se ale i na stavbách, u hasičů nebo pošty. O pohon se staral čtyřtaktní dieselový ležatý jednoválec o objemu 650 cm³ vyvinutý firmou Deutz, který poskytoval výkon 6,5 koně (4,8 kW). Převodovka měla tři stupně pro jízdu vpřed a zpátečku.

Vozidlo vydrží ve výroby do roku 1964, tehdy už ale pod jiným jménem. Na konci padesátých let se přejmenovává na Multicar M 21. Celkem vznikne asi 12.514 exemplářů, které nezůstávají jen ve východním Německu, ale míří i do Polska, Švédska nebo Švýcarska.

V roce 1964 nastupuje nový model, Multicar M 22, který se proti předchůdci v mnoha ohledech odlišuje. Vůz sice zůstal „motorovým dopravním vozíkem,“ už měl však prosklenou kabinu, byť stále jen jednomístnou. Změnilo se i řízení, které konečně obstarával volant a pedály. V útrobách pak pracoval čtyřtaktní dieselový dvouválec do V o objemu 800 cm³, který nabízel výkon 15 koní (11 kW).

Multicar M 22 byl v roce 1974 nahrazen modernějším M 24, který byl o čtyři roky později upraven do podoby M 25, nejznámějšího modelu značky. A také prodejně nejúspěšnějšího, ve výrobě vydržel do roku 1991, přičemž vznikl ve více než 100.000 exemplářích. Většina přitom zamířila za hranice NDR.

V tomto případě se už jednalo o lehký náklaďáček, který nabízel různé nástavby (až 16) nebo zástavbu pohonu všech kol. Kompaktní vůz dlouhý jen asi čtyři metry přitom hravě uvezl dvě tuny nákladu. O pohon se opět staral vznětový motor, tentokrát dvoulitrový čtyřválec s 33 kW a 108 N.m. Později se do útrob podívaly i agregáty Volkswagen a Iveco.

Přestože „multikára“ na začátku devadesátých let už není z nejmodernějších, o kompaktní náklaďáček s vysokou nosností je zájem. I díky tomu se zdá, že by Multicar na rozdíl od jiných východoevropských značek se zastaralou technikou mohl přežít. To se potvrzuje i následnou úspěšnou privatizací. Od roku 1998 pak drží většinu podniku společnost Hako, výrobce čistící a komunální techniky.

Nový vlastník určí směr pro Multicar i na následující léta. Firma staví na dosavadních zkušenostech, zaměří se však na multifunkční vozidla určená pro komunální služby.

To už vlastně platí pro Multicar M26, vyráběný mezi lety 1992 a 2010, který oproti předchůdci dostal moderněji vyhlížející kabinu a modernější techniku. Automobil bylo možné pořídit s rozličnými nástavbami, různými kabinami nebo v různé délce. Využití vůz našel i ve stavebnictví nebo zemědělství.

Multicar sice žije dál, dnes už však pouze jako značka společnosti Hako. K této změně došlo v roce 2013.

Dnes Hako nabízí čtyři vozidla značky Multicar. Tremo je kompaktní (jen 1,32 metru široký) náklaďáček určený pro použití v pěších zónách nebo úzkých uličkách, který pro větší obratnost nabízí řiditelně obě nápravy. M27 a M 29 jsou všestranné nákladní vozy nabízející až celkovou hmotnost 5,3 tuny. M31 nahrazující dřívější model Fumo je pak moderní vozidlo dle posledních standardů, které nabízí všemožné kombinace nástaveb pro čištění ulic, sekání nebo odklízení sněhu. Většina nabízených modelů využívá služeb vznětových agregátů původem od Volkswagenu, v útrobách M31 však najdeme třílitrový turbodiesel Iveco.