Myslíte si, že česká města rýžují na pokutách? Tato vesnice žije téměř jen z nich

Státní silnice US-165 je mezi louisianskými městy Oberlin a Iowa rovná, jako když střelí. Více než čtyřicet kilometrů musíte – s lehkou nadsázkou řečeno – pohnout volantem jen tehdy, když si palubní asistenty myslí, že jste volant pustili, protože s ním nehýbete, ale vy jen jedete tak dlouho rovně.

Přesto je na jednom místě třeba se mít vážně na pozoru – v moment, kdy projíždíte vesnicí jménem Fenton. Trvá to sotva minutu, pokud nechytnete červenou na semaforu, ale může to být poněkud drahé.

Tato malá víska – nejen americkým, nýbrž i českým pohledem, má jen 226 obyvatel – je totiž pastí na nepozorné či ledabylé řidiče, kteří nezpomalí na 50 mph (80 km/h). Díky nim, díky penězům, které od nich vybere na pokutách, totiž může fungovat. Doslova: zatímco pokuty za dopravní přestupky tvoří u louisianských měst v průměru 1,7 % příjmů městské kasy, ve Fentonu to je 92,5 %.

Nejsou to malé peníze – mezi červencem 2021 a červnem 2022, tedy za rok, ve Fentonu vybrali 1,3 milionu dolarů, tedy tehdejším kurzem 30,9 milionu korun. Pro srovnání, zhruba stejnou částku ročně vybere na pokutách Shreveport, třetí největší louisianské město se zhruba 187 tisíci obyvateli.

Jak je to možné? Že by Fentonem denně projížděly tisíce řidičů příliš rychle a žádný z nich nerozporoval přestupek u soudu? To nelze vyloučit, ale důvod je někde jinde – ve víc než pravděpodobném zneužívání institutu zvaném „mayor’s court“, který kromě Louisiany a Ohia v žádném americkém státě neexistuje.

Ten umožňuje starostovi malé obce být zároveň výběrčím peněz za pokuty; ve Fentonu se pochopitelně věnuje zejména zpracovávání tisícovek podezření ze spáchání dopravního přestupku, které za rok vydají místní policisté. Starosta je tu i soudcem přestupkového soudu, kterému je věc postoupena, když obviněný s přestupkem nesouhlasí a chce ho rozporovat.

Fenton není jedinou obcí, kde funguje mayor’s court; takových je v Louisianě asi 250. Jenže případ Fentonu je extrémní jak podílem pokut na příjmech do městské kasy, tak i množstvím peněz vybraných na pokutách.

Nekalé praktiky

Úplně všichni, kdo se na zpracovávání přestupků a vybírání pokud podílejí, jsou placeni právě z peněz z těch pokut, včetně starosty. O nestrannosti soudu tedy nemůže být vůbec řeč.

Jak je to s unijním pruhem na značce? Za značku pro „vlastence“ hrozí pokuta

Obecní advokát Fentonu Mike Holmes v e-mailu webu organizace ProPublica, která o případu zpravuje, sdělil, že starosta rozhoduje „nestranným, neutrálním způsobem“, ovšem záznamy o soudních slyšeních naznačují něco zcela jiného. Některé složky obsahují „poznámky“ od obecních zaměstnanců či policistů, které žádají o to, aby některým řidičům se „špatným přístupem“ nebyl navrhovaný trest snížen. Anebo naznačují, že policie mluvila do toho, který případ bude k přestupkovému soudu připuštěn a který naopak bude „zameten pod koberec“.

Že se děje něco nekalého, naznačuje i přístup jednotlivých obecních představitelů. „Dávali vzájemně si odporující a matoucí vysvětlení starostovy role, proč a jak se navrhované pokuty snižovaly či odpouštěly, proč zrovna tato obec žádá stát Louisiana tak často o uložení zákazu řízení či jak často se konají soudní slyšení. Jejich popis způsobu, jak obec vede svůj soud, nebyl v souladu se státními předpisy či s oním rozhodnutím Nejvyššího soudu,“ píše organizace ProPublica.

Takovéto problémy jsou podle Joela Friedmana, emeritního profesora Tulane University v New Orleans, který procesní právo vyučoval 46 let, tomuto soudnímu systému vlastní. „Starosta, který se snaží získat pro obec peníze, je pověřen stíháním těchto malých přestupků a získáváním pokut pro město. Neexistuje odpovědnost, může si dělat, co chce,“ cituje ho organizace.

Nejvyšší soud načrtl pravidla

Institut mayor’s court existuje dost možná ještě déle, než je Louisiana státem, a má sloužit jako „neformální způsob, jak se vypořádat s malými přestupky“, parafrázuje organizace právníka Floyda Burase, který o institutu napsal knihu.

Teoreticky je podobný městským soudům ve větších amerických městech – má na starosti stejnou agendu. U městských soudů však musí soudce mít právnické vzdělání a slyšení se musí řídit nějakými pravidly, která mají zajistit nestrannost soudu. V případě mayor’s court neplatí ani jedno.

Fin dostal za překročení rychlosti o 32 km/h pokutu skoro 2,9 milionu korun

Střet zájmů v případě tohoto institutu se v roce 1972 dostal k americkému Nejvyššímu soudu. Řidič si tehdy stěžoval, že mu bylo odepřeno právo na spravedlivý soud, když starosta ohijského Monroeville byl zároveň odpovědný za pozici soudce, za hlídání dodržování zákonů a za zajišťování příjmů do obecní pokladny. Monroeville tehdy z pokut získávalo až 51 % svého rozpočtu, mnohem méně, než dnes Fenton.

Soud rozhodl, že v takovém případě nemůže být starosta nestranným soudcem, a proto se dnes obecně doporučuje, aby obce, jejichž příjmy tvoří pokuty z více než 10 %, stanovily nezávislého soudce. Řada obcí tak učinila, ve Fentonu zůstává soudcem starosta.

A jen tak se na tom něco nezmění. Nedávno vedení Fentonu jednalo o tom, zda nejmenovat soudcem někoho nestranného. Byl přítomen i muž jménem Hugh Cunningham, předsedající přestupkovému soudu v nedalekém městečku využívajícím stejný institut, a vysvětloval, jak by slyšení vedl. Vedení mělo námitky zejména kvůli tomu, že by muselo Cunninghama platit, a starosta šanci na změny rychle utnul: „Myslím, že bychom to měli odložit, protože si myslím, že náš soud je férový.“