Nejmenší užitková vozidla: Pracovití kolibříci

Užitkové automobily pomáhají lidem téměř 120 let. Jedno z vůbec prvních nákladních vozidel, které se dočkalo současnosti, zdobí sbírky Dopravního muzea v Drážďanech. Zde vystavený Daimler 5,4 PS z roku 1896 překvapí některými parametry. Valník na loukoťových kolech kočárového typu poháněl čtyřdobý dvouválec o objemu 1560 cm³ a výkonu 5,4 k (4 kW). Motorizace valníku o délce 4750 mm a hmotnosti 1700 kg při nejvyšší rychlostí 10 km/h působí s odstupem 116 let poněkud úsměvně.

Na počátku dvacátého století převládaly převážně ve Francii, Anglii a Německu snahy o co nejrozšířenější využití motorových vozidel v běžném každodenním životě. Myšlenka na stavbu lehkých a cenově dostupných automobilů nebyla nová, vždyť celá řada výrobců začínala svoji dráhu s malými dvoumístnými osobními automobily. Také pohled do motorového prostoru ukázal, že vozidlo pohání pouze jedno- nebo dvouválcový motor, používaný do tehdejších motocyklů. Dobové reklamy mnohdy vyzdvihovaly na prvním místě tzv. obchodní automobily.

Na počátku

Tak se zrodil nový fenomén malého užitkového automobilu, který se těšil nemalé pozornosti odborné veřejnosti. Jeho uplatnění již před 1. světovou válkou se nacházelo při rozvozu zboží věhlasných obchodních domů, zásilkových služeb, lahůdkářských a oděvních firem, ale i ve službách pošt, zavedených živnostníků, hotelů i zdravotnictví. V roce 1922 britský průmyslník Herbert Austin předvedl malý, ale plně hodnotný čtyřválcový vůz typu Seven, který se brzy v zahraničí stal vzorem několika nových malých automobilů. O tři roky později uvedl populární Seven coby malý dodávkový van.

Německo dvacátých let pozadu nezůstalo. V roce 1925 po uvedení malého dvoumístného jednoválce Hanomag 2/10 k ve dvou verzích dodávky následovalo licenčně vyráběné Dixi DA 1 (Dixi – Austin) z Eisenachu nebo DKW s pohonem předních kol. Nepřeberné množství karosáren v zemi se pak postaralo, aby malý podnikatel dostal vozidlo vhodné pro jeho zaměření i hospodárné v každodenním provozu. Stále zde existovaly i nákladní tříkolky, které ještě během třicátých let dodávaly značky Tempo, Goliath nebo Framo. O výrobu nejmenších užitkových automobilů se krátce pokoušela i motocyklová značka Zündapp.

Třicátá léta

Již ve třicátých letech Velká Británie vyráběla celou řadu malých osobních automobilů, které se dočkaly i užitkových variant. Jednalo se o značky Morris, Wolseley, Hillman, Standard nebo Ford.

Talentovaný konstruktér a designér Dante Giacosa italské značky Fiat uvedl v roce 1936 další legendu mezi malými automobily - Fiat 500 „Topolino“ (Myška), který se dočkal i uzavřeného provedení dodávky pro hmotnost nákladu 250 kg. Jeho kopii převzala do produkce i francouzská filiálka Simca ve městě Nantere, která jej na domácí trh dodávala pod označením Simca 5 Fourgonnette.

Po 2. světové válce se svět těšil na život v míru a prosperitě. Nadešel Pařížský autosalon 1948, který se stal premiérou malého líbivého vozu Renault 4 CV Commerciale, pouze s jedním sedadlem pro řidiče a ložným prostorem ve čtyřdveřové karoserii. O rok později byla odhalen dvouválcový dodávkový Citroën 2 CV.

Po válce

Zlatý věk lehkých užitkových vozidel poháněných nejčastěji dvouválcovými dvoudobými motory nastal v Německu po měnové reformě v roce 1948. Tuzemský trh zaplavovaly opět malé vozy Tempo, Lloyd, Goliath i DKW. Když se pak v roce 1956 objevil jednoprostorový, osobní vysoce variabilní Fiat 600 Multipla a jeho odvozené deriváty, mnozí zákazníci včetně taxislužeb již měli jasné představy o jeho využití. Přímý následník z roku 1963 v podobě uzavřeného furgonu a minibusu Fiat 600 T (Transport) s motorem za zadní nápravou se dočkal obliby nejen ve vlastní zemi, ale i v licenční podobě v bývalé Jugoslávii a Rakousku.

Šéfkonstruktér tehdy britského koncernu BMC Alex Issigonis zkonstruoval v roce 1959 malý vůz Austin Seven 850 a Morris Mini 850 s motory uloženými vpředu napříč a pohonem předních kol, které daly následující rok vzniknout užitkovým verzím v podobě dodávky a malého pick-upu.

Malé užitkové vozy směřovaly i do terénu. Steyr-Puch Haflinger, poháněný vzadu uloženým vzduchem chlazeným dvouválcem o objemu 644 cm³, se v alpských zemích stal neocenitelným pomocníkem v zásobování horských oblastí, ve službách hasičů, telekomunikací, policie i armády. V zemích tzv. socialistického tábora vznikl terénní, víceúčelový a praktický automobil LuAZ 969 M s pohonem obou náprav a určený pro přepravu nákladu o hmotnosti 400 kg. Poháněl jej vpředu uložený vzduchem chlazený vidlicový čtyřválec z osobního vozu ZAZ – 968 Záporožec. Vozidlo našlo uplatnění v bývalém SSSR v oblastech s nezpevněnými komunikacemi, kterých byla drtivá většina.

Zvláštní kapitolu psal malý a tehdy nedostatkový osobní vůz z NDR, AWZ P50 Trabant s karoserií z duroplastu. V letech 1959 až 1962 existoval od kombi odvozený dodávkový vůz se zaslepenými zadními bočními okny, který šel hlavně na export, ale v menším počtu získal uplatnění u východoněmecké pošty. Jeho přímý následník Trabant 601 F sloužil v pozměněné formě s plechovými bočnicemi a plátěnou střechou u ozbrojených složek NDR, ale varianty pick-up se nedočkal. Mnoho výrobních družstev a opraven si však dokázalo takový praktický vůz zhotovit samo.

Jiný přístup k „miniužitkáčům“ měli v Japonsku. Ostrovní zemi křižují už desítky let tisíce malých valníčků, dodávek a minibusů značek Suzuki, Honda i Subaru. Z dobových archivních snímků je zřejmé, že pokusy o prosazení malých účelových vozů probíhaly čas od času i v naší vlasti. Připomeňme tedy alespoň Škodu Popular 995, jejíž výrobu poznamenala 2. světová válka. V roce 1938 uvedený vůz, známý pod dívčím jménem Liduška a vybavený čtyřválcovým motorem před přední nápravou, spatřil světlo světa jako dodávkový, ale i ve verzi našeho nejmenšího sanitního vozu.