Ohlasy na 1. dakarskou etapu: Bahno, hořící kolo a prasklá nádrž

Teploměr ukazoval neuvěřitelných 45 stupňů Celsia a vydatné lijáky z předešlých dnů podmáčely trať a nalíčily tak past na nejednu posádku.

Vítěz předchozího ročníku v kategorii kamionů Gerard de Rooy dojel do cíle s hořícím kolem u svého iveca. O náročnosti tratě se přesvědčil i dvojnásobný vítěz kategorie automobilů Nasser Al-Attiyah, kterému jeho toyota chytla ještě před startem. Právě ale Katařan byl nakonec ze všech automobilových jezdců nejrychlejší.

Mezi kamiony pak do soutěže nejlépe vstoupil Martin Kolomý, který si připsal na své konto druhé etapové vítězství na Rally Dakar. Sázka na nový speciál Tatra Phoenix se tak ukázala jako správná volba. „Byla to ideální trať pro Tatru a místy tak rozbitá, že jsme některé úseky museli prodat i my. Skákalo to tak vysoko, že nešlo ani řídit, ale auto funguje perfektně. Máme nějaké dětské nemoci, ale řešíme to za pochodu, takže z výsledku jsem nadšený,“ uvedl Martin Kolomý, kterého doplnil navigátor René Kilian: „Na to, že to bylo prvních čtyřicet kilometrů, tak jsme se pěkně zahřáli.“

S půl minutovým odstupem za Kolomým dojel Aleš Loprais a obě Tatry roudnického týmu se tak vešly do nejrychlejší pětky. „Pro mne to byla překvapivě těžká etapa hned na začátek. Místy jsme jeli pěkně, místy hůře. Dvakrát jsme byli delší na brzdách, takže je co zlepšovat. Stále se s Phoenixem učím. Důležité je, že můžeme pokračovat dál,“ řekl k náročné úvodní etapě čtvrtý v cíli Aleš Loprais.

Nováčkovskou daň si hned na úvod vybrala posádka Karla Trněného. „Začátek byl slušný. Podařilo se nám předjet asi deset aut, ale pak jsme tam uvízli skoro na dvě hodiny. Začínáme tím nejhorším možným způsobem. Ponaučený už snad jsem. Už nikdy nebudu nikoho poslouchat, když mi ukazuje, kam mám jet,“ naráží Karel Trněný na skutečnost, že jej do hlubokého bahna poslali samotní organizátoři, a to samé se mu přihodilo s Phoenixem na srpnové Baja Poland. Asistenční vůz s pěti tunami náhradních dílů je však v pořádku a zkušený soutěžák může pokračovat dál.

Martin Macík: Brzdil nás prach

Posádka týmu Big Shock Racing ve žlutém kamionu liaz s číslem 518 úspěšně zdolala první etapu Rallye Dakar. Hnána horečkou, která se od pilota Martina Macíka přesunula i na navigátora Františka Tomáška a mechanika Michala Mrkvu, projela posádka prvních měřených 39 kilometrů v hodně svižném tempu.

Hlavním cílem bylo udržet startovní místo do příští etapy a vypotit nepříjemnou virózu. A to se podařilo. Tým obhájil osmnáctou pozici a všichni věří v brzké uzdravení. Ve startovním poli motocyklů si dobře vedl Lukáš Kvapil, který zažil svůj dakarský křest a hned v první etapě i horké chvilky při opravě nádrže. Přesto se startovním polem probojoval ze 139. na 118. pozici.

Trať byla plná hustého prachu, ve kterém se téměř nedalo předjíždět. „Kamion Japonce Sugawary, který jel před námi, jsme dostihli už po pár kilometrech, ale brzdil nás až do cíle. Bohužel, prach v kombinaci s úzkou a hodně rozbitou tratí nám nedovolil ho předjet. Nechtěli jsme zbytečně riskovat hned v první etapě,“ říká Martin Macík. Posádka zaznamenala také drobný technický problém s pohonem všech čtyř kol, takže se během jízdy hodně driftovalo.

Macíkova jízda na jistotu měla i další důvod. Zdravotní stav posádky procházel těsně před startem napínavým vývojem. „Já jsem bacil prsknul ještě na kluky z kabiny. „Mrkev“ zatím vypadá dobře, ale „Ferry“ už je na antibiotikách stejně jako já. Vyrazit do závodu s horečkou, když je venku 40 stupňů ve stínu je fajnové. Ale žádná rýmička nás nerozseká,“ popisuje aktuální zdravotní stav posádky Martin Macík.

S rekonvalescencí závodníků pomáhá i skvělá atmosféra, která je s paraguayským startem závodu spojena. „Zažil jsem tu asi nejlepší atmosféru ze všech mých Dakarů. Je neuvěřitelné, jak tu všichni závod prožívají. Nevím, kolik bylo u pódia diváků, ale Paraguayci všechny dostali svým řevem a nasazením. Nic podobného prostě jinde nezažijete,“ říká Martin Macík.

Kvapil spravoval nádrž

Motocyklový jezdec Lukáš Kvapil si svou první dakarskou etapu také patřičně užil. Téměř celý měřený úsek projel na jedničku, cestou se musel mimo jiné těsně vyhýbat koni, který se potuloval za zatáčkou. Ale ke konci měřeného úseku pořadatelé Lukáše upozornili, že mu teče benzín z nádrže.

Jezdec se proto hned pustil do provizorní opravy, se kterou se mu podařilo dojet až do cíle etapy, i když byl nucen zbytek cesty průběžně dotankovávat. Po dojetí do bivaku si mechanici hned vzali motorku do parády. „Počítám, že se během prvních etap budu se strojem postupně sžívat. Učím se také číst zdejší terén, který je pro mě zatím dost nepřehledný a hodně se liší od tratí, na které jsem zvyklý,“ říká Lukáš Kvapil.