Ojetá Kia Rio III (2011 až 2017): Pokrok na pozadí racionality

30. 7. 2020 • 08:00

Kia Rio se dnes vyrábí ve čtvrté generaci, přičemž ta v životě tohoto modelu nepředstavuje takový mezník jako předchozí, třetí vydání. To je dodnes považováno za moderní, zároveň ale z majitelů nedělá nedobrovolné testovací jezdce.

Třetí generace ria, interně označená UB, dorazila na trh v roce 2011, kdy nahradila předchozí model. Ten ale nebyl typickým zástupcem segmentu B, spíše něco mezi ním a kompaktní třídou. U třetího vydání výrobce tento rozpor opustil a rozhodl se zacílit přímo „na tvrdé jádro“ kategorie malých aut. Aby mohlo rio soutěžit s tradičními hráči typu VW Polo, Škoda Fabia, Opel Corsa či Ford Fiesta, muselo nabídnout moderní techniku. Jenže je-li ta až příliš novátorská, jen zřídka funguje od začátku tak, jak si výrobce přeje. Korejci zvolili kompromis. Rio tak od začátku nabízelo standardně ESP, šest airbagů, bezklíčové ovládání či světlomety s dvojí optikou. Vyšší verze měla dokonce přední svítilny projektorového typu s denním svícením typu LED. K tomu si připočtěte nabízenou sedmiletou záruku a máte před sebou velmi dobrý produkt.

Rio bylo ovšem zamýšleno jako globální model. Jistě i proto se muselo spokojit s technicky jednoduššími zážehovými motory. Tehdy již běžné přímé vstřikování benzinu v kombinaci s přeplňováním tak tento vůz nikdy nenabízel. Dnes, po letech, je to ale spíše dobře. Motory ria tak neznají karbonové úsady v sání či na sacích ventilech, případně nebezpečné ředění oleje benzinem, pokud se jezdí krátké trasy. Oboje patří k běžnému koloritu všech těch TSI, EcoBoostů či THP.

Auto Tip 16/2020

Zájemce o ojeté benzinové rio může volit ze dvou nabízených čtyřválců. Lepším z nich je ten menší o objemu 1,25 litru vybavený proměnným časováním rozvodu na obou vačkách CVVT. Jedná se o čtyřválec z modernější řady Kappa. Vůli ventilů u něj vymezuje hydraulika, s čímž jde ruku v ruce správně nastavený servisní interval s výměnou oleje po ujetí 15.000 km nebo po roce (co nastane dříve). Díky tomu je také vhodný na přestavbu na LPG, jakkoliv to asi v tak malém autě udělá málokdo. Výkon 63, později 62 kW stačí na svižnou jízdu i mimo město. Jako jediný motor v riu má „jen“ pětistupňovou převodovku, což ale v praxi zase tolik nevadí.

Větší čtrnáctistovka vychází z řady Gamma, a tedy se jedná o starší motor z první dekády 21. století. Ventilová vůle se u něj vymezuje mechanicky, přičemž výrobce předepisuje kontrolu po ujetí 90.000 km. K nutnosti vůli vymezovat ale dochází zpravidla později a bohužel to není nic jednoduchého. Chybějí vymezovací segmenty, takže je potřeba vyměnit celá zdvihátka ve tvaru hrníčku, která musíte po přesném změření objednat. A to znamená v praxi demontovat nejen rozvody a vačkové hřídele. Navíc výrobce u tohoto motoru předepisuje výměnu oleje až po ujetí 30.000 km.

TEST Kia Rio 1.0 T-GDI Exclusive – Méně válců, více koní

Čtyřválce Gamma z té doby prosluly kolabujícím jádrem takzvaného startovacího katalyzátoru (někdy se mu také říká před katalyzátor). Vzniklé úlomky se přes recirkulaci spalin dostaly do válců, kde poškodily kluznou vrstvu. Kia to sváděla na benzin, pravá příčina tkvěla spíše v katalyzátoru spolu v kombinaci s jeho umístěním. Uvedený problém se týkal hlavně většího Cee´du, recenzovaného ria údajně mnohem méně. Proč, to vám nikdo přesně neřekne, takže to berme jako fakt.

Co tedy rio trápí? Za pocukáváním či škubáním motorů stál většinou neaktualizovaný software jejich řídicí jednotky, což už bude dnes jistě vyřešeno. Vrzání od zadní nápravy má většinou na svědomí horní uložení tlumičů, vpředu zase stabilizátor. Rio lze považovat za příkladně odolné auto s jen průměrnou ochranou proti korozi. Při koupi bychom se zaměřili na podvozek, a zejména palivovou nádrž. Ta totiž není plastová, ale plechová, a pokud předchozí majitel neuplatňoval její pravidelné natírání, bude více či méně rezavá.

Ceny ojetin podle Eurotaxu
2013	1.1 CRDI/55 kW	165 220 km	114 900 Kč
2017	1.25 CVVT/62 kW	69 127 km	168 990 Kč
2015	1.25 CVVT/63 kW	51 531 km	189 900 Kč

Motory

1.25 CVVT Kappa/63/62 kW: Menší ze dvou nabízených benzinových motorů je zároveň modernější a v globálu velmi spolehlivý. Kupující se ale musí spokojit jen s pětistupňovou převodovkou, která má však zdařile zvolené převody. Při rychlosti 130 km/h na pětku točí motor rozumných 3700 otáček, což je únosné.

1.4 CVVT Gamma/80 kW: Měrným výkonem téměř 73 kW (výkon z jednoho litru objemu) budí tenhle motor nadšení. Realita je však horší. Oproti menší 1.25 vykazuje o litr vyšší spotřebu a ve výsledku jede skoro stejně. Jako jediný ale mohl být kombinován se samočinnou převodovkou. Jedná se o relativně archaický čtyřstupňový automat s měničem, který se ovšem s městským provozem popere lépe než dvouspojka se sedmi kvalty.

TEST Kia Rio 1,25 DCVVT – Samba de Janeiro

1.1 CRDi/1.4 CRDi/55/66 kW: Vznětové motory z řady U2 jsou považovány za zdařilé. Menší je tříválec, větší od něj odvozený čtyřválec. Vrtání mají stejné 75 mm, zdvihem se ale liší, přičemž větší motor jej má kratší. Vzhledem k normě Euro5/6 je standardem částicový filtr, který většinou funguje, nový je ale drahý. V originále šílených asi 70.000 korun.

Náhradní díly na Kia Rio 1.25 CVVT
Přední rameno s čepem	4518 Kč
Přední tlumič pérování	3732 Kč
Čelní sklo	10 274 Kč
Přední nárazník	5944 Kč
Přední blatník	5622 Kč

Problémy

Škubání zážehových motorů a obtížné starty: Zejména zkraje produkce nebývaly výjimkou různé anomálie v chodu benzinových motorů. Výrobce to zpravidla vyřešit nahráním nového softwaru řídicí jednotky.

Ventilová vůle u motoru 1.4 CVVT: Zážehová čtrnáctistovka má jako jediná mechanické vymezování vůle ventilů. První kontrola je předepsána po ujetí 90 000 km. Vymezovat většinou není potřeba, při větším kilometrovém proběhu vás to ale patrně nemine. Celá procedura je obtížná, a tudíž drahá. A zapomeňte na přestavby na LPG, pro které je 1.4 CVVT zcela nevhodná.

Plechová nádrž: Rio je jedním z mála moderních aut, jehož palivová nádrž není plastová, ale z kovu. Stinnou stránkou je koroze, což platí také o podvozkových částech.

Klepání od podvozku: Hluky ozývající se z útrob auta může mít na svědomí horní uložení tlumičů zadní nápravy, případně stabilizátor té přední.

TEST Kia Rio 1,4 CVVT – Rio Grande

Jindřich Topol, regionální manažer výkupu AAA Auto: Kia Rio

Jak kompaktní Kia Rio, tak sesterský Hyundai i20 byly na trhu nových aut šlágrem, v prvních letech od uvedení ale leckoho udivoval nedostatek ojetin na trhu. To je ovšem tradiční jev u většiny modelů, které cílí hlavně na soukromou klientelu. Ta si auto na rozdíl od firem či leasingovek nepořizuje třeba jen na tři roky, ale užívá jej zpravidla aspoň pět let, často do příchodu nové generace – nebo do skončení tovární záruky, která je zrovna u těchto dvou značek velkoryse dlouhá (Kia sedm let, Hyundai pět let). A tak zatímco fabií je vždycky na trhu přebytek a v bazarech je už skoro není kam zaparkovat, o rio či „í-dvacítku“ je u prodejců ojetin pořád relativně nouze. Situaci na tuzemském bazarovém trhu nepomohlo ani to, že zrovna tyto dva korejské modely byly v uplynulých letech díky uměle oslabenému kurzu koruny často v hledáčku zahraničních obchodníků, kteří je coby zánovní ojetiny z českého trhu ve velkém exportovali na západní trhy, kde byly ceníkové ceny nových vozů tradičně vyšší. Výsledkem je, že zatímco fabií je v inzerci pár tisíc, ojeté rio můžete aktuálně vybírat jen z několika málo desítek kusů.

Kia Rio sedan: Třetí karosářská verze míří do Evropy

Závěr

Kia Rio III není na našich silnicích příliš častým jevem. A je to škoda. Velmi bohatě vybavené auto nabízí sice jednodušší, ale zároveň patrně houževnatější mechaniku. Když si přidáte sedmiletou záruku, která znamená, že nejmladším autům zbývá ještě pět let, je to překvapivě dobrá volba v segmentu B.