Ojeté Mini (R50, R53, R52): Cesta k srdci slečny učitelky

Původní britské Mini, které v roce 1959 uvedl na trh koncern British Motor Corporation a posléze se na něm vystřídali tři další výrobci na Ostrovech a deset celosvětově, bylo zkonstruováno hlavně tak, aby se do jen třímetrového prcka vešli čtyři dospělí. Bantamová kolečka a silentbloky místo ocelových per byla nutná úsporná opatření. Jejich přičiněním pak ale původní Mini jezdilo jako motokára – skákalo, ale drželo jako šlak. Mělo takové charisma, že přežilo všechny své nástupce, a když BMW v roce 1994 koupilo Rover, kromě moderních aut sjíždělo z výrobních linek ještě stále i staré Mini. Mnichovští tak okamžitě začali přemýšlet, jak slavný odkaz vytěžit a udělat jej přitažlivý pro co nejširší zákaznickou obec. Za stavební kameny nástupce si zvolili design a jízdní vlastnosti.

TEST Mini jr. versus Mini sr. – Otec a syn

Velký, ale mimo

To první je rozhodně důvodem, proč po voze dnes kromě nadšenců pasou i lidé motorismem nepolíbení. Když si má mladičká učitelka z mateřské školky vybrat svůj první vůz a spatří Mini za 60.000 Kč, nezajímá ji názor rodiny ani souseda automechanika. O ničem jiném od té chvíle neuvažuje. Zejména uvnitř přitom retrodesign přinesl absolutní samoúčelnosti. Stahování oken či ovládání mlhovek páčkovými spínači asi ničemu nevadí, obří tachometr uprostřed je ale zcela mimo zorné pole řidiče. Budík přes půl auta, přitom stejně většinu jízdy nevíte, kolik jedete. Lépe jsou na tom modely s navigací, která vám sice v době vždy aktuálních mobilních aplikací bude k ničemu, ale tachometr vytlačila na obvyklejší místo před volant vedle otáčkoměru.

Interiér, který u nových vozů působil velmi kvalitním dojmem, si také po letech rád zavrže. Opravdová láska ale na takové banality nehledí.