TEST Opel Astra GTC OPC - Modré kladivo

Dobré zprávy pro fanoušky rüsselsheimského blesku, a vůbec všechny vyznavače nekomfortního sportování: Tým nadšenců, který si říká OPC, pokračuje v práci a vyvíjí už druhou generaci sytě modrých, dunivých svalovců s turbodmychadlem ve znaku. Tu první tvořila mj. šokující Zafira OPC, schopná vézt celou rodinu rychlostí 230 km/h, druhá už má nyní pět hbitých členů a brzy přibudou další.

Astra OPC

je toho jména již druhým sprinterem, oděným do poněkud výstředních, ovšem jinak veskrze civilních šatů ve výlučné, syté modři. Zatímco ten první oblékl veskrze civilní, poněkud usedlou Astru G paradoxně do divoké sportovní kombinézy, dnešní novinka je působivým sloučením sportovního střihu nové třídveřové Astry GTC a rafinovaných sportovních doplňků. Výsledek je brutální – co do vzhledu je OPC jasným favoritem mezi hot-hatchi. Výkon poskočil o 30 kW, jízdní výkony atakují drahé sportovní sedany střední třídy, to vše opět s pomocí obyčejného dvoulitrového motoru a neobyčejného turbodmychadla.

Kdo se lekne číslice 177 v kolonce „výkon“, může se obrátit na stočtyřicetisedmikilowattovou Astru GTC, která nabízí také jiskrné jízdní výkony ve velkosériovém kabátě. Kromě Astry OPC nabízí Opel ještě Zafiru OPC se shodnou motorizací, Vectru OPC ve dvou karosářských verzích (hatchback a kombi) s přeplňovaným šestiválce 2,8 l (187 kW) a nejnověji také Merivu OPC (1,6 turbo, 132 kW) a v blízké budoucnosti také dlouho slibovanou Corsu OPC se stejnou litráží.

Modré hrany

opel testy hothatch nizsistredni krájely paprsky kalného ranního slunce napůl a my jsme s rostoucím respektem převzali nočním deštěm vychladlou skulpturu, jejíž vypracované tělo se skvělo mezi obyčejnými sériovými Astrami. Zatímco teplota vzduchu se teprve líně vydávala na výstup k rysce 10º C, my jsme si již z pouhého pohledu museli povolit límečky – něco takového se mezi spotřebními hatchbacky skutečně nevidí každý den.

Detaily

vyvolaly obdivné komentáře přihlížejících, každý z nich rozpoutal diskuze, vedené zvýšeným tónem. Nejvíce slov padlo o extrémních devatenáctipalcových kolech, která Astru opticky zmenšila až na úroveň MINI. Vášnivě jsme probrali i originální koncovku výfuku a sadu krásných spoilerů, na hony vzdálených nudnému tuningovému průměru. Astře to v bojových barvách velice sluší a z provedení bylo znát, že provedené úpravy jsou především funkční, až potom efektní.

Teoretizování

o jinak již velmi dobře známé Astře jsme zkrátili na nezbytné minimum a usedli do rozmazlujících sedaček RECARO. Ty objaly naše tělesné schránky mateřsky pevným stiskem a svět se z nich zdál o mnoho růžovější. Palubní desku zdobí modrá dekorační lišta, sportovní volant, pedály a řadící páka, přístroje zdobí „OPC“ design a cejchování do 260 km/h a 8000 ot./min. ; jinak už mnoho navíc proti sériové Astře k vidění není.

Uvnitř

opel testy hothatch nizsistredni Tělo je mezi nekompromisními bočnicemi usazené opravdu pevně a díky promyšlené konstrukci zádové části se pohodlně usadí i hodně rozdílné postavy. Specialisté z firmy RECARO zkrátka odvedli - jako obvykle - vynikající práci. Trochu méně nadšení budí příliš velký volant, který se díky nižšímu posezu ve sportovních sedačkách dostal do poněkud nepřirozeného sklonu vůči tělu. Totéž platí o řadící páce, jejíž velká hlavice s ostrou hranou do dlaně příliš nepasuje a dlouhé dráhy způsobují, že řidič menší postavy se při řazení pětky a šestky musí nepohodlně naklonit.

Speciální zmínku zasluhuje výhled – že je ze sportovně laděných třídveřových hatchbacků s nízkými okny hůře vidět, jsme si už zvykli, zde je ale dosaženo další mety, zejména díky zadním oknům, připomínajícím spíše tankové průzory. Výhled vpřed zase komplikuje kromě silných A-sloupků také nižší posez a zejména obří zpětné zrcátko, umístěné ve vodorovné ose čelního skla a zabírající řidiči snad třetinu výhledu, ačkoliv je v něm vidět jen úzký proužek nízkého zadního skla. Při parkování i odbočování je zkrátka nutné dávat speciální pozor.

Startujeme

o poznání nedočkavěji než jindy a hltáme první tóny studeného motoru. V prvních desítkách vteřin se kromě slibného pobrumlávání ozývá především nepříliš libozvučný souzvuk hydraulických vymezovačů ventilové vůle a šustění rozvodů, ovšem pak se olej zahřeje a pazvuky ustoupí do pozadí. První protúrování a dunivá dávka plynů do výfuku – ovšem stále to není ono, elektronika totiž nepustí nezatížený motor výš než ke 4000 otáček a turbodmychadlo se jen tak lehce zavrtí. Už abychom pobídli všech 240 koní do tahu!

Rozjezd

je nejdřív obezřetný – ultrapřísná spojka s tvrdou vratnou pružinou nedává nic zadarmo a zabírá na několika milimetrech – přeřazovat bez cukání chce několikadenní cvik. S vypnutým sportovním režimem jde motor do otáček bez spěchu a ve spodní polovině otáčkoměru se chová jako běžný dvoulitr. Když si člověk odmyslí 35% pneumatiky na obrovských kolech, vskutku sportovní ovládací síly pedálů a nepříliš přátelské řazení, dá se s Astrou OPC relativně normálně popojíždět i po městě a ještě při tom budit zaslouženou pozornost – za lesklým modrým šperkem se ohlédl téměř každý.

Pak si dáme druhý pokus – tentokrát víc plynu, jednička, pevně se chytit volantu, pustit spojku... Po krátkém výstupu k hranici tří a půl tisíce otáček se vysune pomyslná ocelová pěst a zarazí celou posádku hluboko do sedačky. Turbo ze sebe zakrátko začne vydávat to nejlepší, z výfuku se ozve pronikavé ječení, ze všeho nejvíce připomínající obří vysavač, a za poplašeného otáčení chodců se Astra vydá na zdrcující sprint. Třaskavá dvojka bez protestů synchronizace a agresivní tenor z výfuku dostává tentokrát více času a vyplňuje kabinu i blízké okolí startujícího bolidu. V mžiku dosahujeme stovku a pak se přistihujeme, že se nám na tvářích rozlily spontánní úsměvy; tohle jsme už dlouho nezažili a v sériovém autě za necelý milion snad nikdy.

Akcelerace

opel testy hothatch nizsistredni ovšem s dosažením stovky nepolevuje, na trojku i čtyřku motor silou přímo překypuje a druhá stovka je na letišti dosažena za neuvěřitelně krátký čas, vyplněný krocením nervózního volantu a posloucháním nezvykle přímočarého výfuku. Pružné zrychlení subjektivně i objektivně hladce překonává většinu atmosférických třílitrů – velké turbodmychadlo odvádí velký kus práce, ovšem potřebuje vteřinku a půl po sešlápnutí plynu, aby se dostalo do plné formy – trochu opožděný skokový nárůst výkonu například během předjížděcího manévru občas přichystá nemilé překvapení a je třeba se mít stále na pozoru.

Potenciál motoru je jedním slovem překvapivý – především pro nepřipravené okolí, ale občas i pro řidiče. Nezkrocená surová síla, kterou vyvíjí motor mezi 4 a 7 tisíci otáček, je totiž posílána na přední kola bez jakéhokoliv ohledu a pokoušet se přitom udržovat jiný než přímý směr, je občas práce pro celé svaly i mozek.

Kouzelné tlačítko

s nápisem Sport už známe i z obyčejnějších Aster. Po jeho zmáčknutí se houpavá měkkost podvozku změní v nekompromisní přímočarou tvrdost, což v případě našich devatenáctipalcových kol se supernízkoprofilovými pneumatikami znamenalo nulovou toleranci vůči sebemenší nerovnosti silnice. Ovšem to není vše – posilovač řízení příjemně ztuhne, což je v případě Astry OPC ve vyšších rychlostech prakticky základní požadavek k udržení stability, a navíc se zkrátí chod plynového pedálu. Zde se skrývá další past – při aktivaci za jízdy totiž vůz náhle přidá, aniž by se změnila poloha plynového pedálu. Zejména na nižší převodový stupeň to může opět znamenat nečekanou komplikaci, proto je bezpečnější aktivace s uvolněným plynem.

Jízdní vlastnosti

opel testy hothatch nizsistredni jsou největším specifikem. Relativně lehký a nevelký hatchback na devatenáctipalcových kolech, se supertuhým pérováním a přesto zcela jednoduchým podvozkem, tvořeným závěsy McPherson vpředu a obyčejnou torzní tyčí vzadu, je naprosto neobvyklou, trochu extrémní kombinací. Při rychlé jízdě víceméně rovným směrem je vše v nejlepším pořádku a problémy nečiní ani panické brzdění z dvousetkilometrové rychlosti. Nerušeně vychutnávat lze i táhlé rychlé zatáčky na širokých okreskách a pocit kontroly je vysoce uspokojivý.

Pak ovšem sjíždíme na klikatou okresku s nikoliv ideálním povrchem a věci se trochu mění. Kola odskakují i na nevelkých hrbolcích, boj s vyjetými kolejemi prakticky nelze vyhrát a nečekané jsou i reakce na manévry, se kterými si již vesměs víceprvková konkurence snadno poradí. Náhlé ubrání plynu v rychlé zatáčce je nejlepší cestou do divokého přetáčivého smyku, kterému předejde jen bleskové kontra, téhož lze docílit i dvojím prudkým trhnutím volantem ve vysoké rychlosti – při vyhýbacím manévru je proto důležité přesně rozmyslet každý pohyb. To vše komplikuje nepříliš exaktní posilovač řízení, díky kterému není zejména v oblouku téměř cítit, co dělají přední kola, a do krajnosti přehnaná reakce na sešlápnutí plynu, se kterým je proto třeba zacházet jako s křišťálem.

opel testy hothatch nizsistredni Pro zocelené mistry serpentin a šotoliny rajská hudba, pro nezkušené řidiče noční můra. Když se ve voze na místě spolujezdce svezl dlouholetý závodník ve skupině N, nešetřil nadšením a se slzou v oku vzpomněl na svoje minulé boje s volantem v přemotorovaných předokolkách v mistrovství republiky. Jeho rady ohledně reakcí vozu i řidiče také byly nadmíru přesné a svědčili o tom, že technici Opelu dosáhli stanoveného cíle – postavit dostupný polozávodní speciál pro civilní život.

Závěr

Astra GTC OPC přináší mezi kompaktní hatchbacky dosud nevídanou míru nekompromisní tvrdosti a opravdový sportovní charakter. I přes vábivý exteriér to není nic pro nezkušené řidiče, kterým se může volant snadno vymknout z rukou, přeneseně i doslova. Kdo by nevěřil tomu, že udržet při maximální akceleraci přední kola rovně na sebemenší roletě dá pěknou práci, toho snad přesvědčí síly, nutné k ovládání spojky a zejména brzdy. Kdo se ale přizpůsobí, toho čekají nevšední hodiny, plné opájení z šíleného zvukového projevu, dramatického turboefektu a zejména cítění doslova každého metru silnice, se všemi klady i zápory. První dojmy byly, že výrobce svou honbu za kilowatty a sportovní tvrdost o pověstný vlas přehnal, ovšem pak jsme se konečně naučili zapomínat na návyky z aut s polovičním výkonem, začali používat volant i pedály s větší silou a otevřel se před námi svět primární zábavy.

Vysoce přeplňované monstrum je rozhodně jedním z nejzábavnějších aut, které lze koupit pod milion, a co do čistoty prožitků možná vede. A k tomu umí po kvalitních vozovkách odvézt pět cestujících se solidní porcí zavazadel, při klidné jízdě s překvapivě příznivou spotřebou pod úrovní 9 l/100 km. Co si přát víc?

plusy

• nádherný efektní design
• znamenité sportovní sedačky
• drtivý zátah v horní polovině otáček
• válečný zvukový projev tamtéž
• ryzí sportovní charakter, zábava za volantem
• výkonné brzdy

minusy

• tvar a velikost volantu a řadící páky
• výhled všemi směry
• slabá zpětná vazba od předních kol
• reakce podvozku na krajní situace
• extrémní reakce na vyjeté koleje od kamionů