Opel Corsa OPC: jízdní dojmy (na okruhu i na silnici)

Historie ladičské divize Opel Performance Center (ve zkratce OPC), která má na svědomí celou rodinu ostrých OPC modelů, sahá do roku 1997. V roce 1998 byla světu představena první Astra OPC s motorem 2.0 a výkonem 118 kW/160 koní. Poté přišla Zafira OPC, další Astra OPC, Vectra OPC a typicky modrého laku OPC se dočkala i rodinná Meriva. Za celou dobu bylo prodáno přes 30 000 modelů OPC, přitom jen v roce 2006 to bylo 8 000 kusů. Největší pozornost se nyní točí okolo Corsy OPC, která je nejnovějším a zdá se i nejzábavnějším OPCčkem, ale o tom až za chvíli.

Corsa OPC = skoro jiná Corsa

Kdybyste vedle sebe na parkovišti postavili standardní Corsu a Corsu OPC, málokdo uvěří, že jde o jeden a tentýž model. Šéfdesignér studia OPC Ullrich Hochmuth a jeho tým odvedl opravdu skvělou práci. Příď zdobí masivní sportovní nárazník s velkými vstupy vzduchu, zvýrazněnými mlhovkami, mohutnými bočními prahy a lahůdkově tvarovanými zrcátky. Zezadu vás jako první dostane uprostřed umístěná trojúhelníková výfuková koncovka, která vypadá neuvěřitelně sexy (a ještě lépe zní), a také difuzor, který odvádí vzduch pod autem, zvyšuje přítlak zadní nápravy a tím zlepšuje stabilitu zádě ve vyšších rychlostech. O lepší stabilitu a hlavně ostrý vzhled se stará i spoiler nad víkem kufru.

Corsa OPC je standardně vybavena 17palcovými koly s pneumatikami o rozměrech 215/45 R17, za příplatek můžete mít 18 palců a šířku 225 mm. Na těchto kolech vypadá Corsa OPC naživo tak, že byste ji pohledem okamžitě zařadili o třídu výše mezi kompakty jako Golf GTI, Focus ST nebo příbuznou Astru OPC. Takový byl první dojem, bez příkras. Už pouhé srovnání s nedávno testovanou Corsou Sport, která má vzhledově do základní verze už tak dost daleko, dělá z verze OPC designově výjimečný kousek. Verze OPC je taky o 41 mm delší než standardní Corsa. Verze OPC se bude prodávat pouze ve 3dveřovém provedení. Na výběr budou 4 barvy: typická modrá, stříbrná, červená a černá. Upřímně žádná jiná barva než modrá k OPC nejde, v městském provozu jsme se chvíli posunovali v černé verzi a nikdo z místních se na ni ani jednou nepodíval, stačilo však sednout do modré verze a rázem bylo o diváky postaráno. Barva je u aut mocná zbraň.

Podvozek Corsy OPC se od toho sériového liší zesílenou zadní nápravou se silnější torzní tyčí, pochopitelně sportovními tlumiči a pružinami a světlou výškou sníženou o 10 mm a posílenými brzdami s odvětrávanými kotouči o průměru 308 mm vpředu a 264 mm vzadu. Hlavní testy Corsy OPC proběhly na Nürburgringu, z výchozích pěti nastavení podvozku bylo nakonec vybráno to nejlepší. Důkladné testování bylo vůbec častým argumentem při počátečním briefingu, celý OPC tým působil dojmem, že Corsa OPC je autem, na kterém strávil spoustu času. Na vývoji a nastavení podvozku se od začátku podílel Manuel Reuter, bývalý jezdec DTM týmu Opel, který nám dělal společníka i při jízdách na technickém okruhu Circuito Mallorca RennArena.

1.6 s turbo dopingem

Pod kapotou Corsy OPC najdeme přeplňovanou zážehovou šestnáctistovku s maximálním výkonem 142 kW/192 koní a točivým momentem 230 Nm dostupným v rozmezí 1 900 – 5 800 otáček. Ten může být díky funkci „overboost“ dočasně zvýšen až na 260 Nm. Na 1200 kg slušné hodnoty. Zde se poprvé nabízí srovnání s Cliem Sport (viz první dojmy z okruhu, příp. kompletní test), u něhož Renault sáhl po klasickém atmosférickém motoru (bez turba) o objemu 2.0 litru s výkonem 200 koní, ovšem točivým momentem „jen“ 215 Nm, navíc dostupným „až“ při 5 500 otáček. Clio vás nutí motor víc točit a častěji řadit, nárůst výkonu je plynulý, a tedy vhodnější na okruhové řádění. Vyšší a níže položený krouťák u Corsy OPC dokáže při extrémní jízdě protočit přední kola i na trojku, kvůli tomu vůz v extrémních situacích ztratí trakci a tím i cenné vteřiny na kolo. Nejde ovšem o nic nepříjemného, vše lze naštěstí korigovat plynovým pedálem a zvolit pouze takovou porci výkonu, které auto na přední nápravu efektivně přenese. Turbomotor Corsy OPC patří rozhodně k těm plynulejším, neopakuje se neduh Astry OPC, která má problém přenést svých 240 koní na přední kola a občas vás její volant pěkně „nafackuje“. Corsa OPC je v naladění o velký kus dál, čas investovaný do testování podvozku se evidentně vyplatil.

Přeplňovaný motor Corsy OPC je naopak výhodou v běžném provozu, kde nemusíte tolik řadit, prostě ve 2 tisících sešlápnete plyn a turbo vás vyfoukne dopředu. Na dálnici zařadíte šestku, otáčky klesnou na dva tisíce a jízda předpisových 130 km/h je velmi kultivovaná. Při dravé jízdě brzda-plyn, zvlášť při bleskovém řazení, kdy opakovaně přidáte a uberete plyn plyn, vás Corsa OPC naopak odmění střílením z výfuku. Výfuk vyvinula firma Remus a je opravdu návykový. S tímto motorem lze dlouhodobě jezdit za rozumných 8 litrů, při jízdě na plný plyn ukázal palubní počítač průměr 13,3 litru, což je na téměř 200koňové auto v pohodě, jiné hot-hatche se dokážou přiblížit i 20litrové hranici. Pružné zrychlení Corsy OPC je neuvěřitelné, na pětku se dostane z 80 – 120 km/h za 6,7 sekund. Pro srovnání: Focus ST 7,0 s, Octavia RS 7,5 s. Z nuly na stovku dokáže zrychlit za 7,2 sekundy, maximální rychlost je 225 km/h.

Peklo na okruhu, komfort na silnici

Na okruhu jsme s Corsou OPC strávili pouze pár minut, protože nás ještě tentýž den čekalo testovacích 200 km v běžném provozu, kde potencionální majitelé stráví stejně většinu času. I během krátké testovačky na okruhu, hlavně díky instrukcím závodních jezdců Opelu, se Corsa OPC ukázala jako neuvěřitelně čitelný a komunikativní vůz s ideálně tuhým podvozkem, který pouze v extrému vykazuje mírné náklony a lehkou nedotáčivost. Stabilizační systém ESP je naladěn víc sportovně a není tak citlivý, takže s ním lze řádit i na okruhu a nebude vám zbytečně brát výkon. Kdo si věří, může ho vypnout úplně.

Mírný neklid při okruhové jízdě Corsa OPC vynahrazuje komfortem na běžných silnicích. Tam se vůz přes nerovnosti lehce přehoupne, místo toho aby vám naklepal zadek. Trošku problém mi dělal variabilní posilovač řízení, při normální jízdě je měkčí, takže není tak citlivý jako při rychlé jízdě, kdy řízení ztvrdne a volant dostane větší cit. Na okruhu člověk jede převážně naplno, tam to fungovalo dobře, ale když jsem najel do prvních zatáček na okresce, řízení bylo o trošku méně komunikativní. Přestože to bude znít jako klišé, Corsa OPC ukazuje pojem „kompromis“ v pravém slova smyslu. Co se podvozku týče, jde o jeden z nejlépe vyvážených hot-hatchů, ani v jednom z extrémů (sport, komfort) přitom oproti konkurentům nezaostává.

Sedačky Recaro představují špičku

Absolutorium si zaslouží dojem z interiéru. Největším překvapením jsou speciálně vyvinuté sedačky Recaro, které patří ke špičce napříč vozy všech kategorií, tělo v nich drží jak přilepené a ani v těch nejrychlejších zatáčkách se váš trup nepohne ani o milimetr. Řidiči to dává neuvěřitelně jistý pocit a naprosté soužití s podvozkem. Přitom, když se podíváte na tvar sedaček, čekali byste nulový komfort a orientaci hlavně na sportovní jízdu. Sedačky jdou ideálně k podvozku, i na horších silnicích jsou velmi pohodlné a nebylo by problém v nich strávit i 800km cestu k moři.

Malý důkaz: na konci dne jsem si jako spolujezdec při jízdě dokonce na pár minut zdřímnul, přestože kolega z konkurenčního časopisu auto během přesunu vůbec nešetřil. Lepší důkaz ohledně vyváženosti sedaček jsem snad ani nemohl podat. Jednu chybičku Recara mají, postrádají paměť, jakmile chce někdo nastoupit dozadu, po sklopení je musíte znovu nastavit. Tříramenný tvarovaný volant jde nastavit ve všech směrech, takže ideální polohu za volantem (pro sportovní i normální jízdu) si najde každý. Interiér je doplněn o několik modrých symbolů OPC (na volantu, na řadicí páce a prahových lištách), jeho zpracování je kvalitní a jde z něj cítit jistá výlučnost oproti standardnímu modelu.

Corsa OPC zaslouží pochvalu

Zdá se vám, že jsme to s tou chválou přehnali? Věřte, že to nemáme zapotřebí, např. starší Astru OPC jsme ve srovnávacím testu s Focusem ST označili za přemotorovanou a tvrdou bestii, která je těžko ovladatelná a použitelná v běžném provozu (např. oproti vyváženějšímu Focusu ST nebo Golfu GTI). Opel a jeho divize OPC si to uvědomila, do vývoje a testování Corsy OPC bylo věnováno mnohem víc času, spousta prvků byla svěřena do péče specializovaných odborníků (viz sedačky Recaro, výfuk Remus) a podvozek kroužil na Nürgburgringu pod vedením jezdců DTM tak dlouho, dokud nebyl vyladěn téměř k dokonalosti.

Corsa OPC se Opelu prostě povedla, na tom se shodla většina přítomných kolegů. Cena pro český trh zatím nebyla stanovena, měla by se pohybovat okolo 600 tisíc korun. Renault Clio Sport tak získal velmi nepříjemného soupeře, konkrétní přednosti toho či onoho hot-hatche může ukázat až jedině srovnávací test. Těšíme se na něj!