Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Opel Omega V8: Velkého blesku s motorem z Corvette jsme se nakonec nedočkali

Aleš Dragoun
Diskuze (1)

Německý Opel nabízel vidlicový osmiválec naposledy v modelu Diplomat. Americký motor si našel cestu i do druhé generace Omegy. Jenže koupit si jej nikdo nemohl...

Opel představil na IAA ve Frankfurtu v září 1999 modernizovanou Omegu B v obou karosářských variantách, tedy sedanu a kombi Caravan. Kromě nich se na stánku skvěl i kombík s označením V8.com. Na první pohled vypadal obyčejně... Šlo o však prototyp, který naznačoval mnohé. Za prvé: pod kapotou se skvěl vidlicový osmiválec. „Blesk“ pro něj nemusel chodit daleko. Tehdejší majitel General Motors poskytl agregát LS1 z Chevroletu Corvette.

Koncovka internetové domény pak říkala cosi o výbavě nejmodernější počítačovou technikou. Před spolujezdcem na palubní desce trůnila LCD obrazovka, další dvě 9,5palcové se nacházely v opěradlech předních sedadel. Omega V8.com byla jen čtyřmístná a hodně luxusní. Samozřejmost představovalo připojení na internet, integrované mobilní telefony s hands-free a ovládání bezdrátovou klávesnicí. Systém se samostatnými kamerami a mikrofony umožňoval i videokonference. Projekt V8.com byl vlastně „mobilní kanceláří“. Mohli jste využívat služeb, které tehdy informační superdálnice nabízela, tedy třeba přečíst e-maily a poslouchat empétrojky. Ano, tenkrát už existovaly...

Třináct centimetrů

Kombík byl natažen oproti standardní verzi o 13 cm, aby poskytoval posádce větší pohodlí. Takže měřil skoro 5,03 m. Byl vybaven xenonovými předními světly a systémem AFS, který je nastavoval dle aktuálních podmínek na silnici. „Srdce“ vozu, „small block“ objemu 5,7 l, bylo spojeno s čtyřstupňovým automatem. Jak jinak? Některé zdroje sice uvádějí převodovku pětistupňovou, ale „Vette“ C5 používala ústrojí GM 4L60E. To však v tomto případě posílalo sílu na všechna čtyři kola, nikoli pouze dozadu. Prototyp byl navíc pořádný macek, úpravy znamenaly zvýšení hmotnosti na bezmála 2,2 tuny, chybělo mu do ní jen pět kilo...

Omega V8.com ale nevznikla ze dne na den. Vývoj začal už v polovině 90. let, Instalace osmiválcového agregátu si vyžádala úpravu řízení stávajícího vozu, stěna mezi motorem a prostorem pro posádku a také mazání a olejové vany. Kromě ní existoval ještě jeden prototyp sedanu, který byl podroben jízdním zkouškám.

(Před)produkční

Umístění vidlicového osmiválce do tehdejší vlajkové lodě značky bylo logickým krokem. Opel byl ve stínu Mercedesu, BMW a Audi a takovou Omegou se jim mohl snažit konkurovat. Pochopitelně nikoli skutečně luxusním vozům, ale třídě E W210, pětce E39 a A6 C5/4B ano. Vždyť standardní generace B (respektive po velké modernizaci B2) měřila na délku těsně pod 4,9 m a rozvor činil 2,73 m.

V Ženevě 2000, sedmdesátý ročník slavného autosalonu se tenkrát konal od 2. do 12. března, se objevily produkční sedany a kombi, které už nebyly prodloužené jako frankfurtský prototyp. „Über-Omega“ měla z přesného objemu 5665 cm3 výkon 228 kW (310 k) v 5600 otáčkách a točivý moment 450 N.m ve 4400 min-1. Z klidu na stovku zrychlovala za oficiálně změřených 6,9 s a respektovala dohodu německých automobilek, že její nejvýkonnější auta nepojedou více než 250 km/h. Opel nechal vytisknout brožury a už na výstavě přijímal předobjednávky.

Stopka

Jenže... zákazníci se svých vozů na podzim téhož roku nakonec nedočkali. Automobilka měla obavy, že při dlouhodobější jízdě na plný výkon by se dvouventilový osmiválec OHV s továrním kódem Y57XE mohl přehřát a poškodit. Nedostatečně se chladil. Nakonec tedy vzniklo jen 32 předsériových kousků, většina z nich byla využita k dalšímu testování. To ukázalo trable s přenosem výkonu na vozovku. Corvette měla totiž převodovku uloženou u zadní nápravy (transaxle), zatímco velký opel klasické koncepce tradičně u motoru, protože její přesun by omezoval zavazadelník.

Nebo to bylo jen marketingové rozhodnutí amerických manažerů, kteří se ke své evropské pobočce chovali poněkud macešsky a jejich kroky připomínaly spíše chaos? Tehdejší vedení GM Europe také pochybovalo o tom, že by Omega V8 zvýšila prodeje značky s bleskem ve znaku. A nechtělo „lézt do zelí“ koncernovému Cadillacu ani na starém kontinentu. Mimochodem, Omega B v Rüsselsheimu vznikala i coby Cadillac Catera, osmiválec jí však chyběl, měla jen V6 a putovala výhradně za Atlantik. Projekt byl každopádně uložen k ledu. Přitom do uvedení na trh zbývalo jen několik málo týdnů. Vyrobené vozy si automobilka ponechala a vlastní je dodnes.

U protinožců

Australské Holdeny Commodore VT, VX. VY a VZ, což nebylo nic jiného než právě rekonstruovaná a několikrát modifikovaná Omega, tento motor používaly. Pobočka General Motors z nich odvodila i dvoudveřové kupé Monaro, které se dostalo do USA (Pontiac GTO/Chevrolet Lumina). Z Evropanů si ho oficiálně mohli koupit jen Britové, tedy stejně jako protinožci s volantem vpravo. V Albionu se logicky používalo logo staroslavného Vauxhallu.

Omega druhé generace vyběhla 25. června 2003 z výroby a přímého nástupce už nikdy nedostala. Pravda, současná Insignia B (Z18) je stejně dlouhá a má o deset centimetrů delší rozvor, kombi Sports Tourer pak dosahuje skoro pěti metrů. Jenže pořád je to „jen“ auto střední třídy a navíc standardně předokolka. Opel už ani nespadá pod křídla GM, ale PSA, respektive nedávno vytvořeného koncernu Stellantis.

Zdroje: Wikipedia, Top Gear

Foto: Adam Opel AG/Opel Automobile GmbH

Aleš Dragoun
Diskuze (1)

Doporučujeme

6. 2. 2022 19:06
vina byla americká převodovka, při zatížení pro německé dáln
zpožděný příspěvek, ale přece:
dle zdroje
https://www.autobild.de/…cht-1934437.html
se všechny problémy podařilo vyřešit, až na jeden:
Nebyla žádná manuální převodovka dostatečná pro výkon a točivý moment V8. V úvahu přišel pouze americký čtyřstupňový automat. Nebyl ale stavěný pro německé dálnice, dokonce se při odpovídajícím zatížení roztrhl. Jeho adaptace na evropské podmínky by trvala příliš dlouho, k uvedení Omegy V8 by došlo až po plánovaném ukončení výroby Omegy.